Často nakupuji v jedné drážďanské filiálce „Lidl“ především zeleninu, jelikož mi tady prostě připadne nejčerstvější. Takže si jako vždy jdu vybrat zmíněnou zeleninu z regálů na kterých je uskladněna a ejhle, větší část místa, kde jsou uložena rajčata, papriky a okurky bylo zablokováno velkým nákupním košíkem, z jehož nitra se na mě usmívala malá hezká holčička…….její úsměv jsem k ní automaticky opětoval a s naprosto klidným hlasem bez emocí jsem zvolal směrem k muži, který stál zády před košíkem, jestli by mohl košík odsunout trochu nastranu, abych se mohl dostat k zelenině. Protože se nedostavila žádná reakce, tak jsem ten nákupní košík pomalu odsunul směrem doleva do průchozí uličky, tam kde stál pravděpodobný otec dítěte. Ten muž se s někým čile bavil v arabštině a protože byl tímto natolik zaneprázdněn, nevyslyšel mojí prosbu a pak už jsem jen v lámané němčině uslyšel :  …..“heeej, co si to dovoluješ šahat na moje dítě ty Arschloch“ (volný překlad – „posraný smrade“).    Překvapeně jsem se na toho muže podíval a odpověděl:   „co to tu meleš za kraviny a jak to vůbec myslíš ?“   Jeho odpověď mě naprosto vyvedla z normálu, ovšem přesto jsem se nenechal vyprovokovat: ….“no pojď ven a já ti to vysvětlím“…  pokračoval……neměl jsem rozhodně náladu toho idiota řešit a proto jsem se raději otočil a odcházel od něj pryč.

[wp_ad_camp_2]

V tu chvíli jsem ucítil jeho ruku na rameni a intstinktivně jsem mu ji zkroutil obranným chvatem a donutil jej předemnou kleknout, aby mne snad něchtěl zbít a řekl mu důrazně tuto větu: …..“nikdy nesahej na cizího člověka, kterého neznáš a navíc zezadu, protože nemůžeš vědět co je zač a jak vidím, tebe o pravidlech slušného chování nikdo v arábii asi nic nenaučil, nevychovanče, že?“   Zmíněný výtečník začal tak nepříčetně řvát, jako bych mu snad utrhnul jeho spocenou ruku – a asi tím i volal v arabšťině svého soukmenovníka na pomoc – že se lidé zastavovali a zírali nevěřícně na to,  co se to v Lidlu dnes děje.  Ten druhý arab přispěchal k nám a když pohleděl na svého kamaráda, který přede mnou klečel na zemi, začal na mne rovněž křičet, ať ho okamžitě pustím.  Odvětil jsem – stále naprosto klidný, leč překvapený z tohoto nového zážitku v německém Lidlu – že jej pustím, ale pouze pod podpodmíkou, že se oba dva seberou a vypadnou z krámu.  Když jsem klečícího araba pustil z obranného chvatu, chtěl na mě znovu skočit, ale jeho kamarád ho odtáhl pryč a už byl klid.  Vzali košík a šli asi k pokladně……….kupodivu se ta malá holčička na mě pořád usmívala.   Možná, že kdyby tam ta holčička nebyla, možná že bych měl nůž v zádech….. NECHCI ŽÍT V ZEMI, VE KTERÉ MNE ANEBO MÉ BLÍZKÉ BUDOU BUZEROVAT, OCHMATÁVAT  A JINAK OBTĚŽOVAT NEGRAMOTNÍ OPOČLOVĚCI,  ČI NEADRTÁLCI (obě zmíněné bytosti ať mi odpustí).

Zdroj: 1