Můj začátek s virgulemi: Synchronicita a první domácí pokus

Říkala jsem si, že by bylo vhodné zařadit nějakou novou zajímavou aktivitu, která by se dala praktikovat pravidelně, nebo podle nálady kdykoliv, u které by se daly procvičovat a zároveň i rozvíjet a zbystřovat senzibilní dovednosti a uplatnit vizualizace. Něco praktického, co nebude závislé na díle náhody, na čem by se dalo dělat systematicky. Ve jménu hesla Co se nepoužívá to zakrňuje, mě oslovil nápad zkusit to s virgulemi.

Prvně jsem na ten nápad narazila v jedné knize, kde byl jenom okrajově krátce zmíněný a od té doby mi to nějak leželo v hlavě a pořád jsem se k tomu nápadu vracela. Tedy popravdě řečeno, v tu chvíli, kdy jsem ten odstavec našla, jsem vyskočila z postele a šla kramařit, protože jsem si byla naprosto jistá tím, že mám doma dvě sady „elek.“

Jedny „elka“ jsou velice stará, dostala jsem je od jednoho proutkaře, který byl u nás doma měřit geopatogenní zóny, se kterými jsme tehdy měli veliké problémy. Bylo mi asi 12. I já jsem byla pořád unavená a měla jsem z toho oteklé nohy. Pán samozřejmě podle očekávání našel zóny jako „prase,“ v ložnici i dračí žílu (tak tomu říkal, mají to být dvě špatné zóny, které se kříží a to je prý zabijácká kombinace), některé postele se tudíž přesunuly, ale v mém případě se problém vyřešil až se stěhováním.

Pokračování článku: Můj začátek s virgulemi: Synchronicita a první domácí pokus