Lidský život se skládá z různých momentů, jak příjemných tak i nepříjemných. Bývají v něm stoupání i pády a nikdy nevíte, co se s vámi stane zítra nebo už příští minutu.

Ale přesto jsou lidé, kteří mohou vidět dobro i tam, kde na první pohled prostě nemůže být. Příkladem takového člověka je Nick Vujicic.

Nick se narodil bez rukou a nohou. Ale on ani jeho rodiče se nevzdali a Nick se stal jedním z nejlepších křesťanských kazatelů na světě. Svým příkladem každý den zasévá víru a naději do srdcí milionů lidí na celém světě.

Dnes je jeho kalendář zaplněn ne po dnech, ale po hodinách, má více než 35 tisíc pozvání z celého světa s prosbou o vystoupení. Tady jsou úryvky z jeho emocionálního projevu. Přečtěte si Nickova slova a získáte stoprocentní příliv štěstí a motivace na celý svůj život.

„Bez rukou a nohou je to těžké, ale horší je invalidní srdce. Cítit se opuštěný. Cítit, že není naděje. Chci zahájit své vystoupení jednou směšnou historkou. Jednou ke mně přistoupil člověk, podíval se na mne pozorně a vykřikl: „Co se ti stalo?“ A já: „Cigarety!“

Víte, lidé jsou takoví legrační… Rád hovořím s dětmi. Jednou jsem se zeptal dětí, kterým bylo asi 8 let:

„Cítíte nátlak?“

A děti odpověděly:

„Jo. Takové složité domácí úkoly, a ještě bratři a sestry jsou otravní. Samý stres v životě!“

Potom hovořím s 13letou dívkou a ona:

„Rodiče mi lezou na nervy, kluka nemám, stres.“

I 17letí mají stres: poslední rok ve škole a je třeba se dostat na univerzitu. Dostat se na univerzitu — a všechno bude v pořádku! Ale víte co? Dostanou se na univerzitu, ale není vše v pořádku — chybí peníze:

„Teď je hlavní najít práci a vše bude v pořádku!“

Našel práci, podíval se na svého šéfa — absolutní stres!

Myslel jsem si, že se nikdy neožením. Myslel jsem, že i kdybych se oženil, nebudu moci vzít za ruku svou ženu. Ale dnes vím, že není nutné ji držet za ruku, je nutné držet její srdce. I vy musíte vědět, co je důležité ve vašem životě — ruce nebo srdce, nohy nebo duše.

Dnes jsou mému staršímu synu Kiyoshimu tři roky, je větší než já. Když můj syn pláče, já ho nemohu obejmout, ale on přijde ke mně a objímá mě sám. Tady máte důkaz, že se sny plní!

​Když budete hledat štěstí v dočasných věcech, bude i štěstí dočasné. V dětství jsem sám sebe přesvědčoval, že se nic nepodaří: „Ty nikdy nebudeš šťastný. Vzdej se.“ V deseti letech jsem se pokusil o sebevraždu. Představte si, kdyby se mi to podařilo! Neseznámil bych se se svou ženou, neměl bych děti, nikdy bych se nestal řečníkem. Nelze se vzdávat, vždyť nikdy nevíš, co je za rohem, dokud nezabočíš!

Statečnost — to není tehdy, když se nebojíš. Statečnost, to je tehdy, když něco děláš, i když se bojíš.“

Zdroj: 1