Kolikrát si ještě budou muset Evropané nabít nos o hrábě, aby se naučili na ně nestoupat?

05:55

Jelena Pustovojtova

Kolikrát si ještě budou muset Evropané nabít nos o hrábě, aby se naučili na ně nestoupat? To, co se stalo 14. července v Nice, neponižuje jen Francouze. Kleknout na kolena je uloženo celé Evropě.

Evropané zatvrzele nechtějí vidět, že je jim vyhlášena válka a že trvá už dlouho. Je důkladně promyšlená. Teroristické útoky v evropských městech a urážky žen v Berlíně jsou akcemi této války. Bezpočet bitev je prohraných a co je hlavní, že není naděje na nalezení síly, která zastaví zmar evropské civilizace.

Něco podobného jsem viděla během deseti let v Austrálii. Pozorovala jsem zde tenký proud migrantů. Austrálie má nejpřísnější pravidla pro adaptaci cizinců, přesto se objevila nemoc, z níž tomuto již smrtelně nemocnému kontinentu není pomoci.

Začínalo to tak …

V prosinci 2005 se sebralo přes 5 tisíc obyvatel předměstí Sydney Cronall. Přišli na pláž a vyhnali z ní „lebanese“. Tak tam nazývají přistěhovalce z Blízkého východu. Potom šli na zastávku městské dráhy a tam šest hodin protestovali s požadavkem: „Lebanese pryč!“ Proč to bylo?

Týden před tím, 4. prosince, tlupa mladých lebanesů ztloukla na pláži dva záchranáře za to, že jim zakázali nad hlavami rekreantů hrát fotbal. Byl tam i velký počet dětí. Tentýž den jeden z nich napadl pracovníka místní televize a ten skončil v nemocnici. Nelíbilo se mu, že jej natáčí. Jeden z obyvatel obvodu uvedl, že události z prosince byly demonstrací solidarity lidí proti řádění etnických band, terorizujících veřejnost na sydneyských plážích již po několik let. Tehdy protestovaly spolu s lidmi z předměstí Cronalla i další regiony města.

A co dál …

Výsledkem protestů místních bylo … jejich zbití sydneyskou policií. Ozbrojeni obušky a rozprašovači se slzným plynem na demonstranty zaútočili.

Příští den se okolo mešity shromáždilo asi 200 lidí, někteří měli policejní pistole a mířili na Maroubra Road. Kolem mešity byly desítky policejních aut, ale nikoho nezatkli. Za půldruhé hodiny dorazilo asi 50 aut plných lebanesů s baseballovými pálkami, holemi a palicemi, prodrali se na Maroubra Road a po cestě roztloukli všechna auta a výkladní skříně. Večer místní zorganizovali obranu, obklopili auta s lebanese, avšak zde policie zasáhla a rozhodla se vandaly propustit. Téhož večera se desítka aut s lebanesi vrátila do Cronally a rozbíjela obchody a auta na Elouera Road a na každého na ulici útočila. Během hodiny asi stovka místních obklíčila jedno z aut s lebanesi, ale policie je rozehnala a auto nechala odjet. Australská vláda tak dala najevo, na čí straně stojí.

Podoba Evropy za 10 let, nebo tak nějak….

Země prožívající nápor imigrace dobře vědí, že přistěhovalci z první generace jsou nejloajálnější skupinou k vládě. Jakmile dostanou (v Austrálii) útočiště a s ním i podporu v nezaměstnanosti, podporu na každé dítě, výhody ve zdravotní péči, levnou veřejnou dopravu, slevy na komunální platby a často i téměř bezplatné bydlení ve státním bytě, žijí vděčni vládě a ochotni takovou vládu podporovat. Nezajímají se, kde se na takové výhody berou peníze. Mnohé tyto rodiny z Blízkého východu nebo z Indočíny přivádějí v Austrálii na svět jedno dítě za druhým a na každé dostávají týdně 180 dolarů. Během tří, čtyř let jejich celkový příjem převyšuje příjem rodin domorodých obyvatel, kteří státní kasu, z níž stát platí výhody migrantů, plní.

Ti, kteří v Austrálii žijí v levných bytech poskytovaných imigrantům z Blízkého východu (Hausen kommishen), si už za 5 až 7 let kupují nebo staví pompézní domy, aniž by přestali dostávat podpory od státu jako nemajetní a bezdomovci. Jako dárek od nich Austrálie obdržela obchod s drogami, ilegální trh práce a uzavřená sídliště ve městech, kde není možno mít vliv. Etnická ghetta.

To ale není hlavní potíž. Za desítky let nastoupila druhá generace lebanese, kteří již vyrostli v Austrálii, již v ghettech v jejich tradicích s neměnným, nezměněným a hlubokým ignorováním norem domácího obyvatelstva. V tom je kořen problému. Tato generace vstupuje do života s pocitem vlastní nadřazenosti nad vším, co je obklopuje.

Druhá generace mluví dobře anglicky, má v oblibě lekce bezpečného sexu ve škole a využívá znalosti v praxi, dědí domy, auta a podnikání svých otců, tak proč by nepřetvořili Austrálii podle sebe?

Ve Francii se příliš neliší obraz z Clichy-sous-Bois a Saint -Denis od australských scén. Také reakce vlád je ve Francii, Německu, Itálii stejná jako v Austrálii. Tady je příčina toho, že události, které v prosinci 2005 prožilo Sydney, se jeví jako přesná předpověď pro Evropu za 10 let. Těžko věřit, že v sobě Evropa najde sílu k odporu.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/07/16/nicca-fragment-buduschego-evropy-41446.html

Zdroj (1)

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.