Je normální se stydět tak, že odmítáme navštívit gynekologii? Aneb zamyšlení nad společenskou domestikací, propagandou a lidským přístupem k pacientovi

Dostávám občas zprávy od žen, které jsou někým nebo něčím nuceny, aby šly na gynekologické vyšetření proti své vlastní vůli. Mají společný problém: Nic jim není, nepotřebují to, ale někde četly že tam jít mají, nebo to od nich někdo chce a otravuje je s tím. Jejich stud jim však nedovolí takového lékaře navštívit a mají společnou otázku: ,,Vážně jsem tak strašně nenormální, když ostatní ženy tam jdou a vydrží to a já si to nedokážu ani představit, natož to fakt udělat?“

Velká chyba pak je, svěřit toto své intimní trápení do nějaké internetové diskuze, protože se tam na vás slétnou káče, které vám na to řeknou, že normální nejste, že je vám vaše zdraví ukradené a že ,,doktora přece nijak netěší koukat vám na pipku“.

Mladší dívky mi pak navíc popisují různá traumata, jak je doktoři i přes jejich absolutní nesouhlas a sebeobranu pohlavně preventivně vyšetřili aniž by přišly za tímto účelem a řekli jim, že jsou to hloupé vzpurné puberťačky, které baví dělat problémy a že je to přejde. (Gynekologie není součástí běžné preventivní prohlídky.) Připadá mi naprosto odporné, jak se hřeší na neznalost a naivitu dětí, které neví na co mají právo a mají strach říct ne a pak mají celé roky pocit, že je někdo znásilnil pod značkou ,,doktorovi je to přece jedno, ten na to kouká pořád“ a bojí se to někomu říct, že by se jim vysmál ,,prosimtě je to doktor, ty ale naděláš!“

Pokud ale pacient cítí danou událost jako trauma, tak to trauma prostě je a že je někdo doktor, pro poškozeného není argument, ani mu to nijak nepomůže se s tím zážitkem vyrovnat.

Co jim na to říkám já, si asi umíte domyslet sami. Vyznávám respekt ke svobodné vůli a přirozenému citu/intuici člověka a vyznávám respekt k našim odlišnostem a míře toho co (ne)sneseme. Také bývá obecně dobré, předtím než někomu svěříme svůj zdravotní problém, popřemýšlet nad tím, jestli nám dotyčný vůbec bude umět daný problém efektivně vyléčit, pokud by něco našel. Choďte pouze tam, kde víte, že vás vyléčí, když vám něco najdou, případně o jejich léčbu upřímně stojíte. Kde není důvěra a respekt, nebude dobrý proces.

K tématu jsem našla velmi zajímavé pojednání o naivitě propagandy ,,doktora netěší koukat vám na pipku a doktorku netěší koukat vám na famfulína“, která se vtlouká do hlavy všem, kteří se přirozeně stydí a nejsou zdeformovaní natolik, aby jim nevadilo ukazovat své ohanbí cizím lidem. Napsal ho Miroslav Staněk a tento svůj příspěvek vložil na dvě webové stránky v podobě diskuzních příspěvků. Názor na jeho pojednání si udělejte sami, jsem zvědavá na vaši diskuzi, názory a postřehy.

Dávám ho sem proto, že se domnívám, že je takové zamyšlení potřeba a je dobré na něj upozornit, jelikož citliví a stydliví lidé nemají v této dekadentní společnosti žádné zastání a z jejich cudnosti a přednosti se dělá deformace, místo aby se cenila a ctila!!

 

[wp_ad_camp_2]

 

Bída gynekologie a lékařství všeobecně.

Respekt studu pacienta všeobecně ve zdravotnictví, v gynekologi, urologii, proktologii a pod. zejména, aneb co se medikům na fakultách a sestrám na zdravotních školách zřejmě nepřednáší, ale co jsou povinni vědět a tedy co se přednášet (jednou – co nejdřív začít) musí.

Doktoři nejsou žádné nadpřirozené, éterické, bezpohlavní bytosti, jsou to „od přírody“ obyčejní lidé. Studium medicíny nebo speciálně gynekologie ještě nikoho nezbavilo sexuální vnímavosti, pohlavního pudu. Neudělalo z žádného muže či chlapa eunucha. Stejně tak u žen. Nelze tedy vůbec přijmout, akceptovat či věřit, že doktor má, jak oni říkají, „neosobní“ přístup k pacientovi (z reálně biologického a psychologického hlediska je takové tvrzení nesmysl. Přetvářka a lež, klamání druhých i sebe sama) a je jisté, že si „na své“ přijde.

Jinak řečeno: Kdyby stěny ordinací (ambulancí) mohly nebo uměly mluvit… Rovněž tak významové spojení „falešný stud“ je jejich nesmyslným, hloupým propagandistickým výmyslem. Člověk se buď stydí, nebo, je-li citově dementní, retardovaný, nebo jakkoliv necitlivý, se nestydí.

Stávající praxe je, především ve zmíněných oborech, pro mnoho žen a manželských párů psychickým tlakem na rezignaci na stud a osobitost citového založení, zásahem do rodinného života a tedy velkou, ba nesnesitelnou psychickou zátěží. Stud je přirozený cit a jeho umrtvování či potlačování a v jejich důsledcích jeho absence činí člověka psychicky, specielně citově, deficitního a patří do prostředí vykřičených domů a lehkých žen. Bez studu má člověk neúplnou, deformovanou, zmrzačenou, psychickou – citovou výbavu.

Tato manýra přežívá z dob, kdy povolání lékařky bylo ženám jen velice těžko přístupné a tedy šlo o vzácné výjimky a lékařství ve všech oborech bylo považováno prakticky za čistě mužskou záležitost. Gynekologie prováděná muži, bez respektu tohoto citu, bez ohledu na citové založení klientů, jako by tvor mužského (a ne, jak je logicky přirozené, opačného, tedy žena) pohlaví byl předurčen (od kdy, kým, čím???) pro výkon této činnosti, je mírně řečeno, s odpuštěním, prasárna.

Pokračování článku zde: ALUŠKA.ORG: Je normální se stydět tak, že odmítáme navštívit gynekologii? Aneb zamyšlení nad společenskou domestikací, propagandou a lidským přístupem k pacientovi

 

[wp_ad_camp_2]