Iluze EU byly zničeny, protože USA postupují dál
Letošní Mnichovská bezpečnostní konference vzbudila stejnou pozornost jako před 18 lety. Tehdy to byl Vladimir Putin, kdo vyvolal rozruch, tentokrát to byl americký viceprezident J. D. Vance. Ačkoli tyto dva projevy dělí téměř dvě desetiletí, mají společné zásadní téma: oba zpochybnily transatlantický řád postavený na dědictví studené války. A v obou případech západní establishment nedokázal nabídnout věcnou odpověď.
V roce 2007 bylo Putinovo varování před rozšiřováním NATO a nadměrným vlivem Západu z velké části odmítnuto jako stížnosti upadající mocnosti. Několik hlasů nabádalo k opatrnosti, ale ve Washingtonu a Bruselu převládalo sebeuspokojení – Rusko se podle nich nakonec přizpůsobí. Důsledky tohoto chybného odhadu jsou nyní všem zřejmé.
Dnes hodil americký viceprezident rukavici jinému druhu. Jeho projev naznačil hluboký ideologický rozkol uvnitř samotného Západu, kterému západoevropští lídři zřejmě nejsou připraveni čelit. Francouzský prezident Emmanuel Macron v reakci na to vyzval k uspořádání mimořádného summitu, na němž by byl stanoven společný postoj. Uvědomuje si však EU skutečně rozsah této výzvy? První reakce naznačují, že nikoli. Stále existuje naděje, jakkoli mylná, že tuto bouři lze jednoduše přečkat.
Odveta, ideologie a měnící se světový řád
Pro Vanceovy výroky v Mnichově existuje několik vysvětlení. Nejbezprostřednější je odplata. Západoevropští představitelé strávili roky otevřeným znevažováním Trumpa a jeho spojenců v domnění, že tak mohou činit bez následků. Nyní, když se Trump vrátil, čelí realitě, že jejich slova nebyla zapomenuta.
Ve hře je však i hlubší ideologický rozpor. Vanceova kritika Evropy v mnoha ohledech odráží stížnosti, které před staletími vedly osadníky Nového světa k odtržení od Starého světa: tyranii, pokrytectví a parazitismus. On a další, jako například Elon Musk, se bez zábran angažují v evropských záležitostech – což liberální ideologové dlouho ospravedlňovali ve jménu podpory demokracie. Nyní se debata o tom, co demokracie skutečně znamená, rozšířila mimo USA na celou transatlantickou alianci. Tento ideologický boj bude určovat trajektorii Západu v nadcházejících desetiletích.
Třetím a nejvýznamnějším faktorem Vanceova projevu je širší proměna globální mocenské dynamiky. Svět se změnil. I když je ještě příliš brzy na to, abychom nový řád plně definovali, jedna věc je jasná: staré způsoby již nefungují. Demografický vývoj, ekonomické změny, technologická konkurence a vojenské přeskupení – to vše mění globální rovnováhu.
Jádrem této transformace je klíčová otázka pro Západ: Měl by konečně ukončit studenou válku, jak byla definována ve 20. století, nebo by měl pokračovat v boji za nových podmínek? Západní Evropa dosud odpovídala tak, že lpěla na konfrontaci – z velké části proto, že se jí nepodařilo integrovat bývalé protivníky způsobem, který by zajistil její vlastní budoucnost. Spojené státy však stále více signalizují ochotu jít dál. Tento posun není Trumpovým unikátem; každý americký prezident od George W. Bushe v různé míře upozaďoval Evropu ve prospěch jiných regionů. Trump se k tomu pouze vyjádřil nejvýrazněji.
Dilema západní Evropy: lpět na minulosti, nebo čelit budoucnosti?
Co bude západní Evropa dělat v reakci na tuto situaci? Zatím se zdá, že je odhodlána zachovat ideologický a geopolitický rámec studené války. Nejde jen o bezpečnost, ale i o zachování vlastní relevance. EU je produktem liberálního světového řádu a k ospravedlnění své soudržnosti potřebuje definovaného protivníka. Známý nepřítel – Rusko – slouží tomuto účelu mnohem lépe než neznámý nepřítel, jako je Čína.
Z tohoto pohledu je logické předpokládat, že někteří z nich mohou dokonce usilovat o eskalaci napětí do té míry, že USA nebudou mít jinou možnost než zasáhnout. Zda je blok skutečně schopen takovou krizi vyvolat, je zcela jiná otázka.
V případě USA je situace složitější. Na jedné straně by překonání starého rámce studené války umožnilo Washingtonu soustředit se na to, co považuje za skutečné výzvy budoucnosti – Čínu, Tichomoří, Severní Ameriku, Arktidu a v menší míře Blízký východ. Západní Evropa má v těchto oblastech jen málo co nabídnout. Na druhou stranu úplné opuštění kontinentu není na pořadu dne. Trump není izolacionista, pouze si představuje jiný model impéria – takový, v němž USA získávají více výhod a přebírají méně břemen.
V tomto kontextu je třeba chápat Vanceovu výzvu, aby západní Evropa „napravila svou demokracii“. Nejde o šíření demokracie v tradičním smyslu, ale o zlepšení správy věcí veřejných v oblasti, kterou USA stále více považují za nefunkční. Ve skutečnosti je Vanceův postoj k evropské suverenitě pravděpodobně ještě odmítavější než postoj jeho liberálních předchůdců, kteří transatlantickou jednotu podporovali alespoň naoko.
Poslední bitva studené války?
Vanceův projev v Mnichově nebyl jen další rétorickou salvou ve sporu mezi USA a Evropou. Byl to milník ve vývoji atlantistického myšlení. Po desetiletí transatlantická aliance fungovala na základě předpokladu, že studená válka nikdy skutečně neskončila. Nyní je ústřední otázkou, zda ji konečně ukončit a začít novou za jiných podmínek.
Současná strategie EU – zachování konfrontace s Ruskem jako prostředku k zajištění vlastní soudržnosti – nemusí být dlouhodobě udržitelná. Pokud USA ustoupí a upřednostní své vlastní zájmy jinde, bude muset Brusel svůj postoj přehodnotit. Bude i nadále spoléhat na rámec z dob studené války, který již neodpovídá modernímu světu, nebo konečně uzná posun a přizpůsobí se mu?
Prozatím se transatlantická propast prohlubuje. Rozhodnutí učiněná v nadcházejících měsících rozhodnou o tom, zda tato roztržka povede k trvalému rozkolu – nebo k začátku nového geopolitického uspořádání, v němž se západní Evropa konečně naučí stát na vlastních nohou. [Odkaz]
Už i Fiala, toho času ukrajinsko-český premiér, pochopil, že s nástupem Trumpovy administrativy začala nová éra. Dnes 24. února 2025, tři roky od zahájení ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, měl Fiala mimořádné prohlášení k občanům, ve kterém mimo jiné řekl:
Mezinárodní řád – tedy jakási nepsaná pravidla, jimiž se řídí vztahy mezi jednotlivými státy ve světě – prochází v těchto dnech největší změnou od pádu komunismu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Fiala dále poznamenal, že se mnozí v posledních týdnech cítí velice znejistěni tím, co se děje na mezinárodní scéně, a mají obavy, co současné změny mohou znamenat pro budoucnost. Je úsměvné, jak píše o sobě a současném establishmentu. Tito politici jsou s nástupem Donalda Trumpa jen v údivu a nechápavě zírají, jak je Augiášův chlév vymetán od základu od veškerého úděsného bordelu.
S tím souvisí i slyšitelné kvičení „neziskovek“ téměř po celém světě, včetně českých a slovenských, jak s pozastavením činnosti americké agentury USAID byly uzavřeny penězovody všem možným podvratným skupinám, které se schovávaly pod rouškou bohulibé činnosti. Více zde.
