Připravuje se Zalužný sesadit Zelenského?

Prezident Zelenskyj si údajně nechal zavolat generála Valerije Zalužného, vůdce ukrajinských ozbrojených sil, aby ho vyhodil. V důsledku toho se Zalužnyj možná chystá Zelenského sesadit.

Krize civilně-vojenských vztahů, kterou si Ukrajina v současné době prochází, bude mít významný vliv na to, jak bude probíhající konflikt s Ruskem dále řešit.

V pondělí 29. ledna 2024 si prezident Volodymyr Zelenskyj údajně zavolal generála Valerije Zalužného, velitele ukrajinských ozbrojených sil, a oznámil mu, že ho zbavuje funkce. Zprávy, které se objevily v západních médiích, tvrdí, že Zalužnyj odmítl rezignovat. V pátek 2. února 2024 se objevilo mnoho zpráv, které naznačovaly, že generál Zalužnyj má být propuštěn, ale není jasné, jaká je jeho skutečná situace.

Jeden ze základních principů demokratické společnosti, jímž je vztah mezi civilním a vojenským vedením založený na přímé myšlence, že demokraticky zvolené civilní vedení je nejvyšší autoritou ve všech záležitostech, včetně vojenských, a že si civilní autorita v případě sporů mezi civilním a vojenským vedením nejvyšší autoritu zachovává, což je rozkolem mezi Zelenským a Zalužným.

Generál Zálužný otevřel Pandořinu skříňku, pokud jsou zprávy o jeho odmítnutí řídit se zákonnými rozkazy civilního vrchního velitele pravdivé. A pokud se problém nevyřeší, může to vést k rychlému pádu ukrajinské vlády a připravit půdu pro vytvoření vojenské junty nebo vlády, která bude podléhat vůli armády. A to není povzbudivé, protože Ukrajina funguje jako demokracie podobná demokraciím svých spojenců v Evropě a Spojených státech.

V historii existuje nespočet případů civilně-vojenských sporů během válečných období. Dva z nejlepších příkladů lze nalézt v americké historii: spory mezi Douglasem MacArthurem a Harrym Trumanem během korejské války a rozpory mezi Georgem McClellanem a Abrahamem Lincolnem během občanské války. V obou případech však vojenská autorita spolupracovala s požadavky civilní autority.

Zdá se, že Zalužný neustoupí, čímž problém neposlušnosti vojenských orgánů vůči civilním autoritám vystupňuje do nových výšin.

Složitý proces řízení civilně-vojenských vztahů spočívá v nalezení rovnováhy mezi doporučeními armády vůči civilním nadřízeným a skutečnou kontrolou civilního vedení nad vojenskými záležitostmi. Rozpory nelze jen očekávat, ale jsou realitou, kterou je třeba předvídat a zavést pojistky, aby nepřerostly v krizi, vzhledem k rozdílu mezi vojenskou realitou založenou na faktech a zjednodušenou a často politickou fikcí, kterou přijímá civilní vedení.

Hlavním problémem v civilně-vojenské interakci je řízení informací a kontrola agendy. Armáda musí mít vždy na paměti, že pro úspěch civilně-vojenských vztahů nesmí mít armáda agendu, která se liší od agendy civilního vedení, i když mezi vojenskými veliteli a jejich civilními pány mohou vznikat a budou vznikat neshody ohledně vojenských záležitostí. Armáda by navíc neměla využívat média jako prostředek k prosazování své agendy.

Pokud jde o rozkol mezi Zelenským a Zalužným, ze záznamu vyplývá, že Zalužný se již nějakou dobu podílí na aktivitách, které naznačují, že jeho agenda se liší od agendy vrchního velitele, a navíc je také záměrně určena k tomu, aby byla vůči němu v opozici. Tato agenda vykresluje Zalužného jako Zelenského politického soupeře.

Historie civilně-vojenských vazeb v demokraciích opět ukazuje, že taková opatření nejsou bezprecedentní. Vezměme si například případy George McClellana a Douglase MacArthura. Nicméně v obou případech vojenští představitelé uposlechli rozkazu k rezignaci a setrvali ve svém odporu k politice ve veřejné sféře bez zásahu armády, která byla povinna zůstat loajální vůči svému civilnímu vedení.

Zalužnyj však odmítl rezignovat, čímž přenesl své neshody se Zelenským do politické sféry, která bude v případě jeho dalšího působení ve funkci vojenského velitele poznamenána.

V rozhovoru pro časopis The Economist z listopadu 2023 Zalužnyj veřejně zpochybnil Zelenského hodnocení situace s Ruskem a přirovnal ji k patové situaci, proč ukrajinská protiofenziva 2023 selhala. První veřejná roztržka mezi oběma muži byla důsledkem toho, že Zelenskyj odmítl Zalužného popis událostí z obavy o zachování důvěry svých evropských a amerických podporovatelů. To také vyvolalo fámy o Zalužného potenciálním politickém vzestupu.

V souladu se svou strategií líčení rozkolu s prezidentem napsal Zalužnyj 1. února 2024 esej pro CNN, v níž kritizoval Zelenského mobilizační strategii a prosazoval svou autoritu jediného vojenského experta, pokud jde o vybavení ukrajinské armády pro nadcházející fázi konfliktu s Ruskem.

Andrij Stempickyj, zakládající člen neonacistických polovojenských sil Pravého sektoru (které byly nedávno reorganizovány na 67. brigádu ukrajinské armády), nedávno sdílel na sociálních sítích svou fotografii s generálem Zalužným, vlajkou Pravého sektoru a portrétem Stepana Bandery visícím na zdi za nimi.

Vůdce Pravého sektoru Dmitrij Jaroš kdysi označil Zelenského za „nezkušeného politika“, který by „visel na stromě na Chreščatyku (hlavní ulice Kyjeva), kdyby zradil Ukrajinu a ty lidi, kteří zemřeli v revoluci na Majdanu a ve válce v Donbasu“. Zelenského vztahy s Pravým sektorem nebyly příjemné.

Vzkaz měl jasný význam: Zalužnyj splní hrozbu Pravého sektoru, že Zelenského pověsí jako zrádce, pokud uskuteční svůj plán uzurpovat Zalužného mocenské postavení.

Taková je současná situace v zemi, kterou Západ jako celek charakterizuje jako vzor demokracie. Napjaté civilně-vojenské vztahy mezi prezidentem Zelenským a generálem Zalužným vynesly na světlo krutou pravdu, že Ukrajina není a nikdy nebyla demokracií v západním smyslu. Místo toho je to země, kde slabě zvolení vůdci fungují ve stínu neonacistických organizací, které vyhrožují samotnému prezidentovi smrtí, pokud se odchýlí od jejich ideologicky podložených postojů.

Každý, kdo má zájem na řešení rusko-ukrajinského konfliktu, by měl být znepokojen tím, že se Zalužnyj ve svých sporech se Zelenským otevřeně spojuje s Pravým sektorem. To dále posiluje obvinění Ruska, že Ukrajina je zemí pod kontrolou sil, jejichž politická ideologie sahá až do nacistické éry. Zelenskyj vykonával tuto moc způsobem, který se snažil zakrýt zapojení Pravého sektoru. K vyřešení budoucích problémů Ukrajiny by bylo nezbytné ruské vítězství, které by zahrnovalo takovou dehonestaci, jakou slibuje ruské vedení, což naznačuje i výslovné spojení Zalužného s Pravým sektorem a jeho odmítnutí Zelenského.

Zdroj: GGI