Probuzení
To, co se nyní ve světě (Evropě obzvlášť) odehrává, se nedá popsat jinak než-li probuzení. Čím dál tím více lidí si pod tíhou drtivé reality začíná uvědomovat, jak zcela neudržitelná se situace stává. Každý den nové zprávy přiživující všeobecnou zlost, celkovou beznaděj a nenávist. Nenechme se již nadále více oklamávat. Všechny tyto zprávy jsou cíleně sestaveny a vybrány proto, aby živili temnou stranu uvnitř nás. Ne proto, aby nějak objektivně popisovali dané události, nebo snad situaci. Nikoli. Jsou jasně cíleny na oslabování všeobecného řádu a posilovaní anarchie.
06:54
Malá vsuvka.
Nám nejvhodnějším systémem vládnutí by byla v tomto okamžiku Přímá demokracie. Tu jsme nikdy nepoznali.
Horší variantou je populární Demokracie. Tu jsme prý měli, ale už ve svém počátku byla tato možnost rychle zavržena a nahrazena.
Nynější model řízení nemá smysl podrobněji rozebírat. Je pouhou úsměvnou iluzí myslet si, že až do morku kostí zkorumpovaní představitelé vlády ČR v našem státě něco ovládají a kontrolují. Oni jsou pouhými mluvícími hlavami, vykonávající rozkazy svých pánů žijících mimo naši republiku. A jako takový nepřemýšlejí, neodmlouvají. Pouze provádějí rozkazy. Kdo o tom ještě pochybuje, ať si nastuduje práci V. V. Pjakina.
Hrůznější systém vládnutí je Tyranie, kterou předvádí v současnosti velmi úspěšně Turecko. A čím ukrutnější, tím více lidé ve stoje aplaudují. Paralela s Hitlerovským demokratickým nástupem k moci a rozpoutání teroru na vyhlazení všech oponentů je zcela oprávněná. Ano, sledujeme v přímém přenosu formování síly, která má jednou a provždy: „Vyhladit tu Slovanskou chátru!“, slovy nyní tak oslavovaného duchovního guru Marxe.
A konečným dnem je po Tyranii Anarchie. V té chvíli končí veškerý řád a je dokonán nástup temnoty. V anarchii je povoleno VŠE. Už není nikdo, kdo by zastavil rostoucí zlo a to postupně ovládne každého, kdo je příliš slabý. Tyranie je stále lepší, než úplná anarchie, ač to tak možná na první pohled nevypadá.
Ale konec toho, co všichni víme. V nynějším okamžiku je v celé populaci Evropy živen strach a nenávist. A svým způsobem i oprávněně. Obě tyto emoce nás mají za úkol ochromit k nečinnosti a posléze zahubit. Ano. Když vidím skutky páchané na naší bílé rase, je to silná káva. Především je však potřeba pochopit mentalitu následníků mohamedánského učení.
Stačí přetočit kalendář o dva, klidně i tři tisíce let nazpět. Evropská mentalita od té doby prošla tvrdými zkouškami a posunula se významným způsobem z temnot. Není to ideální, to ani omylem. Je to však stále posun. Nevraždíme se na potkání, většinově ctíme základní atributy lidskosti a vůbec žijeme poměrně civilizovaným způsobem.
Co mohamedáni?
Je jedno kam, jak a kolik budete přetáčet kalendář. Jejich mentalita se od svého počátku nijak nezměnila. Ani nemohla. Oni si svůj žebříček hodnot vystavili způsobem, který zcela zamezuje jakémukoli vývoji kupředu. A kdo nesměřuje ke světlu – ten padá zákonitě do temnot. Jednoduché. Není možné se s nimi domluvit. Práce je pro jejich muže věcí natolik podřadnou, že se hodí leda tak pouze pro ženy – ty, které teprve nedávno dostali od jejich vědců statut Savce. Ano, nežertuji. Ale to tedy zcela vyvrací mou teorii! Přeci jen je tu nějaký pokrok! V roce 2016 je konečně již u nich žena na úrovni zvířete!
Na internetu a od mluvících hlav bylo řečeno již mnoho skvělých teorií o jejich úmyslech. A některé se nebezpečně otíraly o pravdu. Realita je z pohledu mohamedána následující:
On sem jede rabovat. Jede si vzít vše, co jen bude chtít a kdokoli mu v tom bude bránit, je jeho nepřítel. Jede do Evropy za účelem jejího dobývání a úplného rozvrácení do základu. Ta musí být podle něj obrácena na pravou víru (tu jeho) a cokoli jiného je zcela nepřijatelné. Tato forma myšlení a rozšiřování svého na úkor druhého se nemění. Jakákoli žena je otrok, bílý Evropan méně, než to. A bílá Evropanka? No o čem se tu chcete vůbec bavit!
Mentalita těchto lidí je natolik v temnotách, že není možné s nimi vyjednávat. Jakýkoli pokus o kompromis bude v jejich očích známka slabosti. Jednají na základě své tabuloidní (nemněné) víry a všemu ostatnímu pohrdají. Silnější bere, slabší je zadupán. Není třeba dlouhého rozboru, až tak prosté to pro ně je. Platí jedině moc a síla. Vše ostatní je jim k smíchu.
A co předvádí svorně celá Evropa?
Při představě, že je sem sami lifrujeme všemi možnými cestami a prostředky (naposledy prosáklé přímé lety z Turecka do Německa), se takový mohamedán za břicho popadá, až se jistě smíchy neudrží. Cožpak nechápou všechny makrely a Bohoušové, že si sami platíme své vlastní katy? Ale ano! Jistě, že to moc dobře vědí! Sice netuší, že po splnění úkolu bude mít každý připraveného kata osobního, ale do té doby budou vesele vrtět ocáskem pro své pány a dělat, že se vlastně vůbec nic neděje.
Přátelé. To, co se odehrává, je planetárních rozměrů. A tuším, že ať už se to snaží z oněch slavných elit řídit kdokoli, beznadějně nad vším ztrácí kontrolu. Lidstvo (jako celek) je stále dostatečně tupé, ale už ne natolik, aby se dalo řídit snadno a hladce. Internet vše změnil. Jeho prostřednictvím prosáklo tolik pravdy, že to již nezacelí ani tisíc Dintsbírů, Moravců, Obamů a makrel dohromady. Používají proti nám zbraň, kterou jsme úspěšně obrátili proti nim a zpečetili tím jejich zkázu. Ano, ještě o tom nevědí, ale ve vesmíru platí větší zákony, než jsou ty Evropské unie.
Karmická instituce se nedá umlčet navždy. Jednoho dne dostihne každého za jeho zvěrstva a jsou jí lhostejné výmluvy, lži, polopravdy a nepravdy. Ona vidí křišťálově čistě. Pro většinu populace je stále utajena tato ohromující Pravda a to může za většinu našich nesnází. Kdyby každý pochopil jak a hlavně, že vůbec existuje, něco jako nikdy nechybující Karmická instituce, od základu by to změnilo celý svět.
Mnohdy zdání klame. S určitým úsilím se lze karmě nějaký čas vyhýbat a vše vypadá, že je na nejlepší cestě. Ta je zpočátku jen mírně šedivá – nic, čím by se bylo třeba znepokojovat. Jsou to snadná rozhodnutí. Tu něco přimlžit, onde odvrátit pohled stranou. Postupně přituhuje. Najednou je třeba říkat polopravdy – dále již otevřeně lhát – podvádět. Nějaký čas to funguje, posléze to však už nestačí. Zodpovědnost se hlásí o slovo a Duše stále usilovněji touží otevřít oči svému nositeli.
A on nechce.
Nechce vidět, slyšet, vnímat, co svým konáním činí sobě a druhým. Povolává na pomoc různé utišující drogy. Od více moci a manipulace, až po omamné látky, farmaceutika, alkohol a další. Cokoli je schopno umlčit onen hlas Svědomí je vítaným přítelem. Tato cesta vede stále hlouběji do temnot tak dlouho, dokud se buďto nezhroutí, nebo hlas úplně nepřestane vnímat. Pak se buďto najde a skrze utrpení shlédne své dílo na cestě zpět ke světlu, nebo definitivně ztratí v temnotách a dost možná již nenajde cestu zpět.
I to se stává.
A co to má s nynější situací společného? Všechno. Ten kdo nejvíce běduje a naříká na ostatní, ať se sám sebe zeptá:
A opravdu jsem o tolik lepší?
Jsem vždy schopen si přiznat svou vlastní chybu?
Skutečně vidět Pravdu svého konání za závojem iluzí, které čte z povrchu má mysl?
Nenechám se za žádných okolností zmanipulovat tlakem svého okolí?
Nepodléhám rozmarům své roztříštěné mysli, která chce někdy to, jindy úplný opak?
Život zde ve hmotě je velice obtížná zkouška, o tom si nedovolím nijak polemizovat. Život nás opakovaně dostává do kolen a pouze naše Duše má tu sílu nás přinutit se na vše nevykašlat a bojovat. Bojovat a zvítězit nad vším, co se nás snaží zahubit. Bez ní jsme jen stín a prach. Méně, než-li nic. Vůbec neexistujeme. Ona je veškerou silou, jenž je schopná nás provést všemi zkouškami našeho života a úspěšně absolvovat tuto nejvyšší školu osobní existence. Kdo ji zapírá, odmítá svou zodpovědnost vůči sobě i tomu, co činí druhým a draze za to zaplatí. Možná ne dnes, ale čím později, tím dluh narůstá na své velikosti. A co bychom dříve jen s drobnými obtížemi zvládli, nás později bez milosti rozemele na prach.
Znovu: Proč o tom mluvím? Protože nás všechny čekají časy, kdy budeme svou Duši zoufale potřebovat – a nic jiného nám nepomůže. Nikdo jiný neukáže, kudy správnou cestou jít. Jak se nejlépe rozhodnout. Kdo je nyní ve své pýše nad svou Duší, bude později stejnou měrou brutálně dobit k zemi a ponechán bez průvodce – sám a ztracen. Není času nazbyt pro ty, kteří chtějí vidět a cítit Pravdu. Ostatní se stanou nepřáteli, protože ve chvíli nejtěžší tíhu své existence neustojí. V okamžik nutné akce zamrznou, a buďto se nechají pohltit zlem, nebo se přidají na jeho stranu. Historie stále dokola potvrzuje toto pravdu.
A právě nyní se nás nevydávají dobývat přímo mohamedáni, ale prastaré Zlo, které oni zastupují. Náboženství, ani barva kůže zde nehraje roli – vše je iluze. Pozlátko pro ovládané, kteří neprohlédli a slepě se budou hnát opět a znovu do záhuby své a druhých.
Duše je nekonečně mírumilovná – do té doby, než je konfrontována se Zlem. Tam leží hranice míru a je připravena ji tvrdě hájit. Zde je však ona potíž.
Ona nemá jak.
Duše (jako bytost světla) má na své straně veškeré spojené síly světla. Sama o sobě je však zde ve hmotě zcela odkázaná na nás – myslící, rozhodující a konající lidskou bytost. Je to celé matoucí. My i ona jsme ve své Prvopodstatě jedno a totéž a veškeré hranice mezi námi jsou ve skutečnosti pouze iluzorní. To my však povětšinou ještě nevíme. Anebo již víme, ale skutečně nevnímáme. A to je třeba změnit.
Abych se přiznal: Ve skutečnosti tu zde pouze sedím před monitorem a ona mým prostřednictvím vyjevuje a zhušťuje nehmotné myšlenky do fyzické formy tak, aby se zformovaly a mohly být předávány dál. Dělá to kvůli sobě i ostatním stejnou měrou. Mé záměry budou vždy určitým způsobem osobní, její nikoli.
Se Zlem bude vždy přicházet konfrontace. Ono se nikdy nepodvolí – nepřijme jakýkoli kompromis. Jeho cíl je jediná a totální vláda – jeho. Vláda teroru, násilí a moci. To, a po získání nadvlády postupné zničení všeho. Ji nevyjímaje – představme si obraz hada požírající vlastní ocas.
Duše stojí jako bytost světla v opozici, ale nemá to snadné. Je omezena ve fyzické schránce a dána na milost rozhodnutím a konaní lidské bytosti. Celá (hmotná i nehmotná) lidská bytost je natolik komplexní a neuvěřitelně složitá, že veškeré technické, námi vytvořené technologické zázraky, jsou oproti ní pouhou kupou poruchového šrotu. Ale to by bylo na jiný článek. Stejně tak, jako reálnější historie stvoření naší reality.
Mám jedinou prosbu: Zastavme to Zlo!
Každý uvnitř sebe má možnost změnit celý svět. Ne na demonstraci (ikdyž to ničemu nebrání), ani proklínáním a nenávistí. Také ji cítím, ale je třeba pochopit, že všechny problémy světa nejsou tam venku, ale uvnitř nás. Kdybychom byly jako jedinci vyrovnaní a společně se respektující, nikdy bychom se nebáli použít přiměřenou sílu na ochranu svých hranic. A je jedno, jestli Evropy, státu, nebo svou osobní. Nikdo nemá právo Vaší Duši ubližovat a musí mu to být jasně a rázně vysvětleno.
A pokud odmítá, jakákoli síla je povolena. Co povolena! Je to naše přímá povinnost ji použít! Cožpak je možné s čistým svědomím nechat zahubit to dítě světla uvnitř nás?! Odpověď nechť nalezne každý uvnitř již sám.
Bojujte. Vaše Duše na Vás spoléhá.
Aleš Votava
