Ptáci – jak to vidí Ladislav Větvička

Obyčejni vrabci.

Kajsik zmizli. A nejenom oni. Aji taci mali ze žlutyma zobakama, kere sem na Lenince vidaval vytahovat rude žižaly ze země, su pryč. Barevne sykorky z lesika, blyštivě modři ledňačci z udoli Porubky, datli, keři klovali do stromu jakusik tajnu morseovku, to všecko je pryč.

Ale to mi nedošlo doma, to mi došlo až tady, v malem padesatitisicovem městečku na Kavkaze. Rano sem se totiž probudil sam od sebe, bez budika. To se mi nestava často. Venku svitalo a zpivali ptaci. Až fčil mi to došlo.

Venku zpivali ptaci!

Kura, to je cosik, co z domu už neznam. Ale doma v Porubě, kera dneska neni o moc větši než tohle městečko, mě přece kdysik tež budili ptaci! Dneska su fuč.

Zbyly take velke, černe, protivne kurvy. Furt to kraka, přileti to po stovkach na strom, čumi to na vas a mate divny pocit, že vam sednu na zada a začnu vam klovat do hlavy ty svoje krakave svinstva svojim dluhym, hrubym zobakem jak v tym filmu od Hičkoka. Su jich stovky. Nikdy jich tu tolik nebylo. Pry přiletěli ze Švedska, bo tam jim je zima, tak fčil parazituju u nas. To su asi oni, keři vyhnali všecky ty male, barevne fogly, kere bylo radost posluchat.

A kolem tych velkych, černych kurev sem si všimnul, že začali poskakovat taci mali, šedivi, s černyma čepičkama na hlavě. Je to zvlaštni, ale navzajem si neškodi, přestože su tak odlišni. Mezi tyma černyma je vždycky par tych šedivych, keři jak kdyby všecko koordynovali. Zobu po zemi vajgly a podobne svinstvo, ale neuklizaju to tajak vrabci, enem to rozklovu a je z teho ještě větši sajrajt.

Ja, a ještě jeden druh se v Porubě rozmnožil, a to tež nebyvalo. Holubi. Jake krasne, něžne a mile stvořeni to byvalo, vyhublym postavičkam zme sypali rohliky, vždycky přiletěli dva, tři. Dneska su jich cele armady. A už to nesu ti mali, vyhubli, keři nosili dobre zpravy jak za Koudelky z traktorove stanice Chvojkovice – Brod. Fčil to su vypasene, tluste svině, kere po stovkach pochoduju po naměsťach. Když se pokusite projit, tak se rozleti, sypu ze sebe parazity a všecko zeserou.

Ja už se kura bojim aji chodit dodom, bo ty vyžrane potvory sedi v tych vyklenkach v obluku porubskych pruchodu a seru pod sebe takym zpusobem, že neni kaj šlapnut. Ale co s tym? Radnica nic nechce robit, bo pry si ještě nikdo nestěžoval a když to začnete střilat, slitnu se na vas všelijake neziskovky a za moje penize mě budu poučovat, že poškozuju ptači prava.

Zmizel zpěv, zmizely barvy, přilitly černe hordy a kolem nich poskakuju šedivi chytraci a vyžrane svině, kere zeseru, co se da…

Ale to už si neuvědomite doma, bo už ste si na to zvykli. K temu musi člověk jet do male Gruzie, aby si uvědomil, že cosik se u něho doma změnilo…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Telavi