…..do mejlíku se mi dostal zajímavý článek, který nám napsal jeden čtenář tadesca. Určitě stojí za přečtení a co když je pravda?????

Vážení čtenáři,

Je to několik dní, co se mi zdál podivný sen. Byl příliš živý na mé obvyklé sny a příliš mě vyděsil na to, jak málo se bojím obsahu snů. Ještě jednou opakuji, byl to jen pouhý sen. Absolutně žádná informace z něj není vůbec ničím zaručená. Je to po stránce věcné naprostá fikce a pouhá půlnoční spánková smyšlenka. Nevěřte proto ničemu, co je níže napsané. Je to pouze možná zajímavé.

V tom snu jsem se dostal do starého domu. Uvnitř v jeho jediné místnosti seděla nějaká mocná světelná bytost. Věděl jsem ve snu, že to je anděl, ale neznal jsem jeho jméno. Po probuzení jsem si žádné detaily z tváře, oblečení a okolí už nevybavil až na jeden. Byl za ním na zdi výrazný tmavě červený svislý pruh. Působil na mne velmi klidným dojmem moudrého starce, přestože starý asi nebyl. Anděl se mně zeptal, pro jaké tajemství jsem si do domu přišel. Cítil jsem se jako dítě před rozbalením vánočního dárku, když už má v ruce krabici a cítí její váhu i jemné údery v ní ukryté hračky do papírových stěn. Je to úžasné uvědomit si, že za malou chvíli zjistíte nějaké opravdu velké tajemství. Přestože existuje asi tisíc otázek a tisíc tajemství, na která bych se určitě chtěl zeptat a znát odpovědi v bdělém stavu, má reakce ve snu mne překvapila. Odpověděl jsem andělovi něco v tom smyslu, aby mi sdělil takové tajemství, které je potřeba abych zjistil. V té chvíli jsem cítil jeho hřejivý úsměv snad na celém svém těle. Příjemně to pálilo.

Do té chvíle v podstatě pohádkový a kouzelný sen se najednou proměnil. Jako kdyby se přepnul do režimu hlavního večerního zpravodajství televizních stanic. Viděl jsem spousty uprchlíků jak se valí. Nevím, jestli se valili právě do Evropy, ale předpokládám to. Valili se zkrátka k nám nebo lépe řečeno na nás. Měl jsem strach, že přímo ke mně, k nám domů na sídliště, na dětské hřiště. Ale nestalo se to. Jejich proud jako by obešel náš dům a naše město. Směřoval dál na západ. Strašně se mi ulevilo. V tom snu jsem najednou byl u stolu a psal jsem děkovný dopis. Asi těm politickým představitelům, kteří zařídili, že uprchlíci nebyli přijati do našich zemí. Všude mi lezlo do hlavy slovo „kvóty“. Hezké pocity jsem cítil k představitelům Maďarska, Polska a Rakouska, byť pro mne ve snu neměli žádné tváře. Kupodivu jsem děkoval v duchu i našemu Andreji Babišovi. Tak nějak mi z toho děkování vypadli pouze Slováci. K těm jejich představitelům jsem cítil naprosto nepřekonatelný odpor. Ultrahnus. Cítil jsem lítost a soucit s celým slovenským národem. A najednou mi ten anděl položil na dopis svou ruku. Vrtěl hlavou a já bytostně cílil, jak mi tím říká: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne…“ Dával mi najevo nějaký můj omyl. Hroznou mýlku.

 

V obrazech jsem najednou uviděl něco jako skrývanou schůzku. Tajné jednání. Možná spíše mnohá tajná jednání vedená někde v hluboké tmě. Byli tam jako velcí přátelé představitelé zemí východní i západní Evropy. Viděl jsem tvář pana Orbána, pana Macrona, Angelu Mereklovou, hnusně slizkého Sorose. Viděl jsem mezi nimi i pana Karla Schwarzenberga a pana Halíka a pak nějaké naše, co jsem už nerozlišil. Spousta v pozadí pak mluvila určitě polsky. Řekl bych podle atmosféry – největší kamarádi. Společně se smáli. Evidentně pracovali na něčem dohromady a v dobré vzájemné shodě. Myslím, že se smáli tomu, jak se jim daří a jak jsou lidé naprosto neschopní je odhalit. Taková silná pýcha na vlastní schopnosti, vlastní inteligenci a vlastní plány mi z toho šla. Šla mi přímo do srdce. Ochromovalo mne to.

Ptal jsem se svého andělského průvodce, co to tam dělají? A najednou mi přišla prazvláštní odpověď, která se mi zcela dominantně vryla do paměti. Vybavila se mi ihned po probuzení. Na tu větu snad už nikdy nezapomenu. Zněla přesně takto: „Potřebují zachránit dělohy před očkováním.“ Přestože jsem tomu vlastně vůbec v té chvíli nerozuměl, strašně mne to vyděsilo. Jako kdybych pochopil nějaké hrozné tajemství. Na úrovni pocitů jsem v té chvíli prožil děsivé prozření. Na úrovni svého vědomí ve snu jsem ale stále ještě vůbec ničemu nerozuměl.

 

Anděl se na mne v té chvíli podíval. Nebo se na mne díval asi pořád. Nic neříkal. Ale pod jeho pohledem se mi najednou před očima – jako v sestřihu nějakého dokumentárního filmu – začaly odvíjet obrazy, symboly, zvuky. Vlastně ani nevím, co všechno. Prožil jsem najednou něco jako sekvenci pochopení. Neumím to více přiblížit. Taková řada faktů a na jejich konci jsem najednou něco věděl a něco pochopil. Bylo mi z toho velice úzko a cítil jsem se hrozně. Hrozně slabý a hrozně malý v porovnáním s tím, kým jsou, čeho jsou schopni, co dokážou a jak promyšleně to dělají ti skutečně mocní tohoto světa. Co jsem ve snu pochopil?

V tom snu jsem najednou věděl, že vůči zemím východní Evropy je vedena skrytá vyhlazovací válka. Slované mají být poničeni a vymořeni. Vymořeni jak jen to bude možné v té míře, která ještě nevzbuzuje veřejné podezření a není zjevně vidět. Viděl jsem, jak se speciálně pro národy východní Evropy na jiných výrobních linkách vyrábějí vakcíny a dokonce i některé potraviny. Jejich cílem však nebylo přímo nás zabíjet, ale sterilizovat naše ženy a vytvářet nějaké podivné pomalu působící defekty v lidském organismu. Byly to všechno pomalé skryté biologické a genetické technologie. Šla mi z toho tma. Ne ve smyslu klasické temnoty, ale jako kdyby chtěl někdo přímo v nás poškodit a zhasnout nějaké světlo.

 

Do pozornosti se mi poté v plynutí snu dostávala stále více ta sterilizace a neplodnost. Hromadné poškození našich slovanských žen a dívek skrytými technologiemi vloženými především do vakcín. Systémový nátlak na plošné očkovací programy ve východní Evropě. Prosazování povinného očkování za každou cenu. Likvidování všech odborných odpůrců, všech nebezpečných kritiků. Ti potlačení lidé, lékaři, vědci, výzkumníci a aktivisté přitom v mém snu vůbec nic nechápali. Respektive oni určitě chápali, že současné očkování je špatné a nebezpečné. Ale vůbec jim nedošlo, proč především. Nepochopili, že je vojensky velice cenné pro naše úhlavní nepřátele. Proč? Protože nás mají touto technologií úplně v hrsti. Mohou nás pomalu vybíjet a sterilizovat jak se jim zachce a kdykoliv se rozhodnou. Čím budou mít vyspělejší genetické či biologické technologie, tím méně pozorovatelně dokážou svých cílů očkováním dosáhnout. Viděl jsem výrobu vakcín pro civilní obyvatelstvo v továrnách střežených vojáky. V továrnách umístěných v bezpečném zahraničí, aby Slované nic neviděli, neměli nic na očích, nemohli nic ovlivnit, přerušit, ukončit a nemohli zasáhnout. Viděl jsem spoustu oklamaných lékařů. Vůbec nic netušili. Obrovské peníze šly na reklamu a mediální propagaci očkování. Lidé poté na kolenou prosili a škemrali své lékaře i své vlády o vakcíny, které jim poté tiše a pomalu pobíjely děti a poškozovaly nenávratně jejich zárodečné buňky. Slyšel jsem někde pod zemí něčí hnusný smích. Byl to ale určitě člověk, nebo spíše skupina lidí. A mezi nimi a tím jejich smíchem padla od někoho jedna zvláštní věta, kterou si ale už úplně nepamatuju. Spíše jsem ji pouze pochopil v tomto smyslu: Ještě musíme zničit homeopatii. Mohla by nám to celé pokazit a zastavit. O homeopatii, homeopatech ani o metodách, jak homeopatii zničit už ale v mém snu dále nebylo nic.

A pak jsem uslyšel po svém boku slova velmi mocného muže. Říkal ke skupině politiků něco v tom smyslu jako: „Teď je tam ještě nemůžeme pustit. Dokud to tam čistíme, přišli bychom o příliš mnoho útočných děloh.“ V tom snu jsem najednou pochopil, že dokud ve slovanských zemích východní Evropy probíhá skrytá sterilizace žen a dívek pomocí vakcín, je potřeba zadržovat uprchlíky a zejména uprchlice na území zemí západní Evropy. Jejich dělohy totiž sterilizovat rozhodně nechtějí. Naopak. Ty se mají za pár generací co nejvíce namnožit. A tak východní a západní politici – naši nepřátelé s našimi kolaboranty a vlastizrádci – sehráli v mém snu velkolepou divadelní hru pro veřejnost. Divadelní hru na trikové odmítání uprchlíků. Hru na odmítání kvót. Hru na hrozbu krutými ekonomickými sankcemi. Hru na odpor proti těmto sankcím. Hru na slovanskou soudržnost proti diktatuře EU. Hru na dobré politiky v zemích východní a zlé v zemích západní Evropy. Hru, která má pouze vyplnit čas, ve kterém vlastně vůbec nikdo nechce uprchlíky do zemí východní Evropy skutečně hromadně nahnat. Nechce to, protože v těchto zemích právě probíhá nebo snad má brzy proběhnout (?) masová sterilizace žen a dívek pomocí očkování a vakcín a skrytých nových technologií do nich vložených. A některé potraviny mají tyto sterilizační účinky silně podpořit. Ve snu jsem přitom slyšel šumění, jako když se otevírají perlivé vody. Pravděpodobně to budou nějaké nápoje. Nápoje vyráběné speciálně na linkách pro východní Evropu, aby mohly být specificky upraveny nějakým svinstvem. Kdo to ve své laboratoři objeví a ozve se, ten bude zabit. Viděl jsem několik mrtvých lidí. Do médií neunikne vůbec nic.

 

Strašně jsem se toho všeho polekal. Volal jsem na anděla, že tohle se všichni lidé u nás musí co nejdříve dozvědět. Usmál se na mne a poté neskutečně krásným a jemným hlasem, jako by najednou trochu jinak, mi řekl: „Tak jim to napiš.“ Volal jsem na něj, že to nikdo ode mě nebude číst. Že nejsem žádný redaktor ani novinář. Že nemám možnost, jak to lidem sdělit. V tom snu jsem potom na toho anděla začal křičet další větu, která se mi vryla velmi silně do paměti. Křičel jsem několikrát: „Jsem bezmocný!“ A v té chvíli jsem se ze svého snu probudil. Ale v okamžiku probouzení jsem ještě zaslechl od anděla tato dvě slova. Vybavuji si je i dnes ještě velice zřetelně. Stihl mi ještě říct: „Nejsi“ a „Nevadí“. Tomu prvnímu rozumím. Význam toho druhého jsem zatím nepochopil.

 

Byla noc. Bylo to hrozné a já si snad poprvé v životě začal rychle zapisovat některé části, věty, pocity a dojmy ze svého snu. Abych pokud možno to, co do rána už jistě zapomenu, jsme si zase mohl vybavit. Cítil jsem, že to je důležité. Nějak jinak důležité než věci obvykle důležité v mém životě.

 

TO JE ALE PĚKNÁ BLBOST, VIĎTE?

Moc se omlouvám za čas, který jsem vám vzal, ale pokud to vezmete jako povídku, tak to snad zase tak strašné nebylo. Přece nikdo nezačneme kvůli živým snům věřit na nějaké anděly. Já si jen nemohl pomoci. V tom snu jsem si nějak slíbil, že to fakt napíšu. Napíšu to po pravdě tak, jak to bylo. BYL TO PO PRAVDĚ JEN SEN. Nic víc. Nic míň. Ale dostal mně… ?

 

Jelen,

čtenář hezkého portálu TADESCO.CZ

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.