Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová se vyjádřila k brutálnímu činu znásilnění v Plzni

Pokrytectví nejen provládních médií ve vztahu k neskutečně brutálnímu činu v Plzni, kdy mladý Ukrajinec znásilnil a poté se pokusil zavraždit patnáctiletou dívku, která přežila jen díky předstírání smrti, a nechala se bezvládná strčit do pytle, je neuvěřitelné.

Je třeba říct už konečně a zcela otevřeně, že bylo obrovskou chybou této vlády vpustit do naší země bez patřičné kontroly statisíce lidí z vysoce problematické země, a vytvořit z nich nedůvodně preferovanou skupinu, která je často upřednostňována před místními obyvateli, a proti které se nesmí říct ani to nejmenší. Jinak jste hned “proruský.” Jakoby Česko už neexistovalo…

A co je to ono podhoubí…. ?

Ukrajinci vidí své vlajky po celé naší zemi, a to i na budovách, které jsou národními symboly. Vláda je preferuje v řadě svých prohlášení. Na zlatém podnose jim servíruje naše zdravotnictví, školství a další. Zavazuje všechny vycházet jim vstříc… Bez diskuze.

Nelze se pak divit, že vznikají situace, kdy mnozí z této preferované skupiny mohou podlehnout dojmu, že mohou cokoli, a že ona velkorysost se bude týkat hodnocení jakéhokoli jejich jednání. Tedy lidsky řečeno, že “mohou vše”, protože tuto národní nadřazenost v nich budujeme jako žádná jiná země.

Pomáhat potřebným se u nás totiž zaměnilo za částečné osídlování naší země příslušníky jiného státu, a tyto excesy toho jsou a bohužel mohou být důsledkem. Protože Ukrajina je přece jen země s jinými zvyklostmi a mravy…

Povšimněte si, že nepíši o kolektivní vině. Píši o nedůvodném preferování Ukrajinců ve všech směrech bez jejich řádné kontroly při příchodu, píši o abnormální servilitě a nedůvodné velkorysosti naší vlády vůči nim, což nevidíte nikde jinde v Evropě, a píši o tom, že to vše vytváří předpoklady pro tyto excesy, protože řada z těch, kteří k nám přišli, to postupně začali chápat všechno jako samozřejmost a z naší strany jako povinnost jim toto vše bez řečí poskytovat. A podle toho se chovají.

Jistě, ne všichni mohou za jednoho téměř vraha. Ne všichni se chovají nadřazeně.

Ale nic z toho nemění to, že tato vláda takzvanou pomoc těžce přehnala, podcenila bezpečnost, vytvořila masivním přílivem lidí odjinud pro tyto excesy nezdravé podhoubí, tzn. nabídla naši zemi velkoryse občanům cizího státu bez ohledu na důsledky z toho plynoucí, a často dokonce zapomíná v úvahách na své vlastní občany a jako první jmenuje Ukrajinu… zkrátka vystavila nás všanc statisícům lidí, o kterých většinou nevíme nic, ale máme jim dávat všechno. Přestože ne všichni jsou tu proto, že naší pomoc skutečně potřebují. A my jsme se mnohdy stali téměř druhořadými občany.

A nepomůže o tom mlčet.

Tento postoj není proruský. Ruskou agresi jsem odsoudila hned v prvních dnech.

Tento postoj je ryze pročeský, a mluví o skryté hrozbě z přílišné velkorysosti až podbízivosti vůči příslušníkům jiné země.

Od počátku tvrdím, a nehodlám na tom nic měnit, že vláda této země musí myslet v první řadě na nás, občany zde žijící, a že i nabízená pomoc komukoli má a musí mít své jasné limity, včetně vlastní národní hrdosti.

Slib senátora:
“Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí”.