Maastricht v Nizozemsku je malebné město, které dalo své jméno slavné smlouvě podepsané v roce 1992 dvanácti státy Evropského společenství, a která vydláždila cestu pro základ dnešní Evropské unie a jednotné měny, eura.

Maastricht, však je také domovem „Tefaf“, nejdůležitějšího veletrhu umění a starožitností na světě.

Výstava uměleckého díla „Persepolis“ od italského umělce Luca Pignatelliho byla již připraveny, když ji komise nařídila zrušit. Práce dokončená v roce 2016 kombinovala islámský perský koberec s hlavou ženy. „Jsme všichni velice zklamáni – nemáme slov“, prohlásil Pignatelli s tím, že jeho práce původně komisi nadchla. Jako důvod uvedli pořadatelé veletrhu fakt, že Pignatelliho práce je „provokativní“.

Pořadatelé pravděpodobně nechtěli urazit islám a případné muslimské kupce Pignatelliho kombinací modlitebního koberce a ženského obličeje. „Jsme šokováni. Tohle je první podobný případ a myslím si, že je potřeba o tom mluvit“, řekl Pignatelli. „Fakt, že je možné i v Římě zakrývat umělecká díla, abychom neurazili návštěvníky z cizích zemí – s tím prostě nelze souhlasit.“

Odkazoval tak na rozhodnutí italské vlády zakrýt antické římské sochy, ze strachu z možné urážky íránského prezidenta Hassana Rouhaniho.

Pokud chce mít Evropa budoucnost, měla by Maastrichtskou smlouvu chápat méně ideologicky a více se snažit zabránit kapitulaci Maastrichtu před strachem. Odvážný alžírský spisovatel Kamel Daoud řekl:

„Migranti, kteří přicházejí do Francie hledat svobodu, se musí na svobodě také aktivně podílet. Nepřicházejí hledat azyl do Saúdské Arábie, ale do Německa. Proč? Kvůli bezpečnosti, svobodě a prosperitě. A proto nesmí přicházet vytvořit nový Afghánistán“.

Správně. Ale současným Evropským trendem je nechat je přetvořit naši kulturní krajinu v další Afghánistán. Talibán vraždil umělce a ničil umělecká díla. Západ býval hrdý na to, že je zemí svobody.

Místo toho se evropská muzea stále více podvolují islámské korektnosti. Na výstavě „Vášeň pro Svobodu“ v londýnské Mall Gallery bylo cenzurováno tablo, zobrazující rodinu hraček-zvířátek, žijící v kouzelném údolí. S názvem „ISIS ohrožuje Sylvaniy“, bylo vyřazeno po poukázání britské policie na jeho „pobuřující“ obsah. Dříve zakázala londýnská Tate Gallery dílo Johna Lathama vyobrazující Korán zalitý ve skle.

Odvážné dílo umělce s pseudonymem Mimsy „ISIS ohrožuje Sylvanii“, satirizující brutalitu útoků bylo odstraněno z Mall Galleries, když  policie prohlásila obsah za „pobuřující“ (zdroj obrázku: Mimsy)

Další britský umělec, Grayson Perry, přiznal, že cenzuroval sám sebe ze strachu, že dopadne jako Theo van Gogh, nizozemský filmař zavražděný muslimským extremistou, Mohammedem Bouyerim, za natočení filmu o ženách v islámu. „Cenzuroval jsem se,“ řekl Perry. „Důvodem, proč jsem naplno ve svém umění nešel do útoku na islamismus, byl strach, že mi někdo prořízne hrdlo“.

Victoria and Albert Museum (aplikované a dekorativní umění -pozn.překl) v Londýně vystavilo a později stáhlo portrét „Prorok Islámu“, dílo náboženské povahy zobrazující proroka Mohameda.

Britská fotografka Syra Miah, jejíž rodina pochází z Bangladéše přihlížela stažení její práce z birminghamské galerie po protestu skupiny muslimů. Fotografie zobrazovala polonahou, psychicky nemocnou ženou žijící pod autobusovou zastávkou v Bangladéši.

„Museum of Cultures of the World“ ve švédském Göteborgu uspořádalo výstavu s názvem „AIDS v éře globalizace“. Louzla Darabi na ní vystavila obraz „Scène d’amour“, zobrazující ženu při souloži s mužem, jehož obličej není vidět. Na obraze je napsán v arabštině verš z Koránu. Za méně než tři týdny po slavnostním otevření výstavy byl obraz stažen. Belgické Hergé Museum v Louvain plánovalo výstavu k uctění karikaturistů Charlie Hebdo, ale i ta byla nakonec zrušena.

Francouzský prezident François Hollande nechal odstranit z Louvru sekci věnovanou ortodoxním křesťanům, kteří jsou poslední dva roky decimováni Islámským Státem. V roce 2010 prohlásil prezident Nicholas Sarkozy: „Louvre zasvětí novou sekci uměleckému odkazu ortodoxního křesťanství.“ Ale tento projekt byl později zrušen novým vedením muzea se souhlasem ministerstva kultury prezidenta Hollandea.

Marie-Hélène Rutschowscaya – býválá šéfka koptské sekce v Louvru a jedna z předních odbornic na ortodoxní křesťanství – rozhodnutí odsoudila. „Dramatické události, jejichž jsme svědky na Blízkém Východě a ve Východní Evropě, by nás měli naopak motivovat k vytvoření a zachování stálých kulturních vazeb,“ napsala Rutschowscaya v dopise Hollandeovi. A tak má dnes Louvre sekci zasvěcenou islámskému umění, ale žádnou ortodoxnímu křesťanství.

Ale třeba měli íránští ajatolláhové pravdu, když požadovali zakrýt sochy v Kapitolských muzeích v Římě během návštěvy presidenta Rouhaniho. A třeba se islámští fundamentalisté mýlí a Západ není tak svobodný, jak o sobě tvrdí. A možná bychom se měli omluvit Talibánu za kritiku jejich zničení Buddhů z Bámijánu (Afghánistán).Vzhledem k nové kulturní morálce Západu, by i tyto sochy mohli být označeny jako „rouhání“.

Giulio Meotti, kulturní editor pro Il Foglio, je italský novinář a spisovatel.

Zdroj (1)