Švédská „arcibiskupka“: Mohamed inspiruje. Genderově neutrální Bůh a nekorektní Kristus. Švédská národní církev na inkluzivním dně

I když už Švédská církev (protestantská luteránská náboženská společnost zformovaná za reformace v 16. století – pozn. PP) není církví státní (od r. 2000 – pozn. PP), stále zůstává důležitou silou ve švédské společnosti. V době, kdy se švédští politici, média a akademické instituce předhánějí v házení přes palubu všeho, co dělá Švédsko švédským, nehraje žádná instituce důležitější roli pro zachování národního kulturního dědictví, než národní církev. Je pravda, že rodilí Švédové jsou již v naprosté většině nevěřící. Nicméně, stejně jako jejich bratranci jinde ve Skandinávii, stále pohlíží na národní církev jako na nositele tradice a v prostředí této církve chtějí křtít a biřmovat své děti, mít v něm svatby i pohřby.

Jenomže, stejně jako se na vzestup Islámu v zemi adaptovali jiní klíčoví činitelé v rámci švédské společnosti, adaptovala se i Švédská církev. Církevní primaskou – jejíž ekvivalentem je papež či Arcibiskup canterburský – je 62 letá žena jménem Antje Jackelén, jež nese titul „Arcibiskupka Uppsaly“ (odpad „Švédské církve“ od křesťanských pravd a principů k liberalismu trvá již déle – od roku 1958 ordinuje ženy do úřadu duchovních a od roku 2009 oddává sodomity – pozn. PP).

Bůh je větší

Papežové a biskupové si vždy volí nějaké motto. Papež František má motto „Miserando atque eligendo“ („Pohlédl na něj s milosrdenstvím a vyvolil si jej„). Bylo to jeho motto, když byl arcibiskupem Buenos Aires a po volbě na papežský stolec si jej ponechal.

Když se podíváte na stránku Wikipedie o Jackelén, zjistíte, že její motto je „Bůh je větší„. Švédsky je to „Gud är större„. Arabsky „Allahu akbar„. Slova, která muezzíni v mešitách po celém světě volají z vrcholků minaretů. Samozřejmě jsou to také poslední slova, která mnoho lidí po celém světě slyší před tím, než je výbuch roztrhá na kusy, nebo než zahynou pod koly náklaďáků řízených džihádisty. Někdo by mohl namítat, že se muslimské božstvo určitě liší od Boha křesťanského. Ne tak Jackelén: doslova prohlásila, že obě božstva jsou jedním a tím samým.

„Bůh je větší“ bylo motto Jackelén již na její předchozí pozici „Arcibiskupky lundské“. Také je to název knihy, kterou vydala v roce 2011. Vždy tvrdila, že si motto vybrala z Prvního listu Janova.

Ano, tato slova se v této epištole objevují, ale jsou součástí citátu „Bůh je větší než naše srdce“ (Jan 3:20). V každém případě nebylo její motto předmětem celonárodní pozornosti, dokud se v roce 2013 nestala hlavou Švédské církve a neprohlásila, že si, stejně jako papež František, své motto ponechá. Reakcí kritiků na tuto zprávu byla obvinění, že se podbízí Islámu. Noviny Östersunds-Posten ji v úvodníku označily za „hloupou“ a poznamenaly, že ve Švédštině samotná slova „Gud är större“ znějí nuceně a nepřirozeně.

Mohamed inspiruje

Pokud byly nějaké pochybnosti, tak od té doby se jasně ukázalo, že Jackelén si heslo vybrala přesně z toho důvodu, který se dal očekávat. Když si uvědomila, že koncept spasitele Ježíše Krista je značnou překážkou v jejím úsilí o, eufemisticky řečeno, ambiciózní mezináboženskou shodu, začala snižovat jeho důležitost prohlašováním, že pro spásu není Ježíš ve skutečnosti potřeba.

Její vztah k Islámu vyvolávající hlasitou kritiku, byl předmětem rozhovoru v deníku Morgonbladet, který chtěl „zjistit, co si opravdu myslí o vztahu Křesťanství a Islámu.“ Když byla dotázána na Mohameda, odmítla ortodoxní křesťanský pohled, který ho vnímá jako „falešného proroka„, a trvala na tom, že „v době, kdy je islám využíván k ospravedlnění násilí a teroru, je důležité pamatovat na to, že Mohamed stále inspiruje milióny lidí k usilování o spravedlnost, mír a slušný život.“

Považovat násilníka a teroristu Mohameda za vzor mírumilovnosti je – velmi mírně řečeno – malováním pravdy na růžovo. Na dotaz, zda věří tomu, že se Mohamedovi zjevil archanděl Gabriel, jak tvrdí v Koránu, Jackelén „odmítla odpovědět„.

V minulém roce tři ženské duchovní Švédské církve zorganizovali hashtagovou kampaň, #Mittkors („Můj kříž„), jako projev solidarity s křesťanskými obětmi islámského teroru na Středním východě. 18. srpna 2016 upozornila Ann Charlott Alstadt v Aftonbladetu, že mluvčí Jackelén, Gunnar Sjögren, tuto kampaň veřejně odsoudil. Nazval ji „nekřesťanskou„, prohlásil, že je spíše výzvou k „náboženské válce„, a varoval, že „Můj kříž představuje riziko stát se dalším faktorem, který nás rozděluje na ‚my‘ a ‚oni‘„. Na dotaz na Twitteru, proč odmítla pomoci pronásledovaným křesťanům v islámském světě, odpověděla sama Jackelén: „Nepomáháme lidem, protože jsou křesťané, pomáháme, protože my jsme křesťané.“

Vstříc sebezničení

Jako hlava Švédské církve Jackelén své pravomoci nenechává ležet ladem. Právě dokončila dohled nad „rozsáhlou revizí“ církevního manuálu, který je ekvivalentem anglikánské Knihy společných modliteb. Hlavním cílem revize bylo upravit jazyk do více „inkluzivní“ formy – což mimo jiné znamená, že se odstranily odkazy na Boha v mužském rodě a jeho nazývání „Pánem„. Vzhledem k tomu, že Ježíš Kristus byl bezesporu muž, bylo součástí revize ho v co největší míře zatlačit do pozadí.

V lokálních farnostech po celém Švédsku se proti změnám, provedeným pod dohledem Jackelén, zformovala silná opozice. Nicméně, 23. listopadu Národní církevní sjezd revizi velkou většinou schválil. Triumfující Jackelén prohlásila: „Ukažme světu, že jsme církví, která se umí vyrovnat s diverzitou.“

Bylo by bláhové se domnívat, že Jackelénina církevní revoluce tímto vítězstvím končí. Naopak můžeme očekávat, že ji úspěch na čtvrtečním sjezdu inspiruje k dvojnásobné snaze o přeměnu Švédské církve na instituci více otevřenou Islámu – takovou, která nakonec postaví Mohameda přinejmenším na stejnou úroveň s Ježíšem Kristem. Samozřejmě nemůžeme s určitostí říct, co se skrývá v srdci této ženy; jednou věcí si však jistí být můžeme. Až Islám nakonec ovládne Švédsko, tak ta „znamenitá“ minulost v duchu nekonečného ustupování nezachrání ani ji, ani její „církev“ před brutálním zúčtováním.

Zdroj: 1