Švýcarská emigrantka popisuje nynější život v Libanonu

Situace na Blízkém východě je stále velmi napjatá, protože Izrael a militantní skupina Hizballáh pokračují v bojích. Švýcarská žena žijící v Libanonu popisuje, jaký je život v obléhané zemi.

Od eskalace konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem na konci září hlásí ministerstvo zdravotnictví více než 2 500 obětí a více než 12 000 zraněných. Ve středu zasáhly izraelské údery jižní předměstí hlavního města Bejrútu.

Mezitím Hizballáh ve středu oznámil, že provedl raketový útok na vojenskou výrobní společnost poblíž Tel Avivu, ačkoli nebylo bezprostředně potvrzeno, že by byl objekt zasažen, nebo že by došlo ke ztrátám na životech, informoval deník The Guardian.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je přibližně čtvrtina Libanonu pod izraelským příkazem k evakuaci. Přibližně pětina z 5 milionů obyvatel země již byla vysídlena, uvedl UNHCR.

Minulý týden swissinfo.ch hovořil s Mahou Weberovou, švýcarskou občankou, která odešla do předčasného důchodu a již šest let žije v Libanonu nedaleko Bejrútu.

SWI swissinfo.ch: Jaká je situace ve vesnici, kde žijete?

Maha Weber: Jaká je situace v Libanonu? Naštěstí žiji na vesnici, která je trochu stranou, asi 20 kilometrů severně od Bejrútu. Izraelské stíhačky slyším každý den.

Vidím až do Bejrútu. Někdy večer vidím z okna bombardování nad hlavním městem. Je to tak bolestivý pocit. Přemýšlím, jak to civilisté a rodiny pod těmito bombami zvládají?

SWI: Jak se s tím vyrovnáváte?

M.W.: Špatně. To je vše, co mohu říct. Smíšený pocit bezmoci a nespravedlnosti. Je to nesnesitelné.

SWI: Byla v místě, kde žijete, od začátku izraelských útoků zavedena nějaká omezení?

M.W.: Ne, ale bezpečnostní opatření jsou přijímána. Moc se nepohybuji, a pokud ano, tak směrem na sever. Ale do Bejrútu už nejezdím, i když tam žije většina mých přátel, které tu mám.

SWI: Co vám tito přátelé říkají? Jak se s tím vyrovnávají?

M.W.: Po roce sledování počínání izraelské armády v Gaze se Libanonci obávají toho nejhoršího pro Libanon.

Všimla jsem si, že někteří jsou extrémně vystresovaní. Mají záchvaty buď hněvu, nebo úzkosti. Jiní jsou velmi zdrženliví a vůbec o tom nemluví. Většina je bezradná a mnozí se ptají: „Co budeme dělat? Co bude s Libanonem? Panuje naprostá nejistota.

SWI: Znáte také lidi žijící v Izraeli?

M.W.: Ne, vůbec ne.

SWI: Znáte nějaké další Švýcary žijící v Libanonu a jste s nimi v kontaktu?

M.W.: Pár lidí znám, ale v poslední době jsme nebyli v kontaktu.

SWI: Kontaktovalo vás švýcarské velvyslanectví v Libanonu?

M.W.: Ano, několikrát e-mailem, s doporučením opustit Libanon vlastními prostředky, na vlastní nebezpečí a na vlastní náklady.

SWI: Jak se o situaci průběžně informujete? Odkud získáváte faktické informace?

M.W.: Z mezinárodních a místních médií a také ze sociálních sítí. Zprávy o situaci kontroluji nejméně desetkrát denně.

SWI: Skupina 400 Libanonců žijících ve Švýcarsku se obrátila na vládu s požadavkem, aby Švýcarsko plnilo svou roli mezinárodního arbitra v Libanonu a zajistilo dodržování mezinárodního humanitárního práva. Co od Švýcarska očekávají?

M. W.: Nevím, co se děje v diplomatickém zákulisí, ale myslím si, že Švýcarsko jako signatář a depozitní stát Ženevských konvencí by mělo být v tomto blízkovýchodním konfliktu aktivnější a neomezovat se pouze na deklarace a řeči.

SWI: Izrael bojuje proti Hizballáhu, který operuje z Libanonu. Jak je role této milice v zemi vnímána?

M.W.: Libanon je v otázce Hizballáhu rozdělen. Ale vzhledem k rozsahu bombardování a počtu civilních obětí a zničených vesnic Izraelem se zvedla obrovská vlna solidarity s civilními uprchlíky, kteří museli narychlo opustit své domovy, někdy dokonce v pyžamu.

Pokud se podíváte na plány a prohlášení Netanjahua a členů jeho krajně pravicové vlády, nejde jen o Hizballáh. Mimo jiné vyhrožují také Libanonu stejným „ničením jako v Gaze“.

Jedná se o humanitární katastrofu – značná část libanonského obyvatelstva musela uprchnout.

Libanon sám však nemá peníze a je závislý na mezinárodní pomoci. Existuje mnoho soukromých iniciativ, alespoň zatím, což je skvělé.

SWI: Jak říkáte, ekonomická a politická situace v Libanonu je velmi napjatá. Vidíte v této zemi svou budoucnost?

M.W.: Jsem rozpolcená. Znepokojuje mě, a to musím zdůraznit, že Izrael bombarduje pouze místa, kde žijí šíité. Přemýšlím, zda to není strategie, která má vytvořit živnou půdu pro sektářský konflikt.

Jak obyvatelstvo, které hostí uprchlíky, tak ti, kteří museli uprchnout, trpí důsledky těžké finanční a hospodářské krize způsobené korupcí a špatným hospodařením politické elity, která zbídačila obyvatelstvo.

Mé plány jsou ve hvězdách. Jediné, čeho se v současné době držím, je můj plán odcestovat příští měsíc do mé druhé vlasti, do Švýcarska – abych se cítila bezpečně, obklopena rodinou a přáteli. Těším se na datum odletu, ale zároveň se bojím, že by Izrael mezitím mohl bombardovat bejrútské letiště, takže to nestihnu.

Zdroj: swissinfo.ch