Tajemství včelích úlů.

Před několika lety jsem psal zajímavý článek o Grebenikovi a využití jeho výzkumu. Článek najdete ZDE.

Dnes se znovu vracím k jeho poznatkům a uvádím další zajímavý překlad.

05:55

Nejen o tom, jak souvisí hexagonální struktury s antigravitací, ale také s jevem zvaným UFO, a jaká je přitom strategie vlád Velké Británie a USA v návaznosti na obranu proti tzv. vesmírným vetřelcům, velice poutavě píší dva známí fyzikové Grazyna Fosarová a Franz Bludorf v knize BEZ GRAVITACE A NEVIDITELNÍ.

Knihu vydalo nakladatelství Dialog, Markova 3, 460 14 Liberec 14,

V knize se také zaměřují na přísně utajenou a zvláštního hexagonálního tvaru, vojenskou základnu North West Cape v Austrálii. O tom, jak tento tvar souvisí např. s včelími plástvy, přinášíme následující ukázku z této pozoruhodné knihy.

Tajemství včelích úlů

Neobvyklý tvar vojenské základny na North West Cape si žádá, abychom se poněkud blíže zabývali hexagonálními strukturami. Nejdříve obrátíme pozornost ke včelám. To zní možná trochu překvapivě, skutečností však je, že nejznámější hexagonální strukturou v přírodě jsou včelí plástve. Jenže co mají včely společného s vojáky? Pojí je přinejmenším jedno – zájem o gravitaci, antigravitaci a skupinové vědomí.
O podstatě gravitace – a tím i antigravitace – není vědcům oficiálně nic známo. Velká část výzkumu a experimentů na tomto poli se odehrává v laboratořích NASA a veřejnost o nich není sebeméně informována.

Jisté ovšem je, že ve vzdušném prostoru naší planety se již celá desetiletí pohybují objekty, které podle všeho poznatky o gravitaci využívají.
Ale vědci, kteří se výzkumem tohoto fyzikálního jevu zabývají, jsou skoupí na slovo. Není divu – poznatky z této oblasti jsou z vojenského hlediska mimořádně důležité, a tudíž citlivé. A kdo jimi disponuje, ten je už dávno využívá. Rozhodně není v zájmu jistých kruhů, aby se s nimi seznámila také širší veřejnost. V tomto kontextu nás nepřekvapí osud ruského badatele Jevgenije Podkletnova, jehož experimenty s antigravitací byly – poté, co poskytl interview jednomu časopisu  – zatajeny a on sám byl na hodinu propuštěn.

Málokdo ví, že v devadesátých letech minulého století provedl ruský vědec Viktor Stěpanovič Grebennikov celou řadu důležitých experimentů, které mají pro pochopení podstaty gravitačních sil mimořádný význam. Stal se tím de facto objevitelem antigravitace v biologických kruzích. Grebenikov objevil antigravitační efekt vlastně náhodou.
Jednoho dne se procházel po dně vyschlého sibiřského jezera a zastavil se na kraji částečně sesutého břehu. Náhle měl pocit, jako by padal do hluboké propasti – a vzápětí byl stejně nečekaně katapultován do nebe. Před očima se mu míhaly blesky nejrůznějšího zabarvení a v ústech cítil galvanickou pachuť. Když se vzpamatoval z šoku, ustoupil o několik kroků – a vše bylo opět docela normální.

Grebennikov nenašel pro tento jev žádné přirozené vysvětlení. Nicméně si povšiml, že místo, na němž stál, bylo přímo poseto včelími úly. Šlo přitom o včely rodu Halictus quadricinctus. Části úlu, které si vědec odnesl do laboratoře, tam u něj vyvolaly stejný prožitek, jaký pocítil na vyschlém dně jezera.
Při následném výzkumu tohoto jevu v laboratoři se u přítomných osob projevovaly různé symptomy: křeče a píchání v rukou nebo po celém těle, pocity závrati, poruchy krevního oběhu a dojem obrovské tíže v pažích, který se střídal s pocitem naprosté lehkosti. Bohužel však fyzikální přístroje neukázaly nic mimořádného, nezaznamenaly žádné záření ani jiné neobvyklé efekty.
Grebennikov chtěl zjistit , zda se podobné symptomy projeví také v případě, kdy na strukturu plástve nebude použitý přírodní materiál. Vyzkoušel proto analogické (tedy hexagonální) struktury zhotovené z papíru, dřeva, umělé hmoty a kovu. Výsledek byl prakticky vždy stejný.
V průběhu dalších experimentů se prokázalo, že vyvolaný efekt závisí na několika faktorech, především na velikosti, počtu a skladbě hexagonálních buněk, zhotovených z libovolného pevného materiálu. Grebennikov nazval zkoumaný účinek Cavity Structural Effect, CSE.
Při dlouhodobém  pozorování vědec zjistil, že v zóně CSE se hmyz chová jinak než obvykle a rostliny  pomaleji klíčí.

Účinkům CSE nelze zabránit běžnými prostředky, CSE působí na živé organismy například i skrz silné zdi nebo kovové desky. Se vzrůstající vzdáleností efekt neslábne postupně, nýbrž ve skocích. Soustředěný paprsek CSE působí na živý organismus silněji, pokud směřuje ke Slunci nebo k zemi.

Generátor energie CSE

Grebennikov zkonstruoval i generátor energie CSE. Zařízení však mohlo být pro uživatele nebezpečné. To byl zřejmě důvod, proč jej vynálezce krátce před svou smrtí zničil. Na druhé straně se ovšem dá energie CSE využívat i k léčebným účelům. Přístroj skládající se ze čtyř na sebe položených rámů, které sestávají z prázdných hexagonálních struktur, pomáhá proti silným bolestem hlavy. Grebennikov si dal tuto aparaturu, která je ostatně  dodnes v ruských nemocnicích používaná, u příslušného úřadu patentovat.

Překvapivých a mimořádně zajímavých výsledků dosáhl badatel při zkoumání otázky, jestli energie CSE může ovlivnit čas. Ukázalo se totiž, že generátor energie CSE může vyvolat lokální časové anomálie.Při zkoumání chininových struktur, z nichž se skládají křídla hmyzu, si Grebennikov všiml dalšího zajímavého faktu – na spodní straně hmyzích křídel se vyskytují stejné hexagonální struktury jako ve včelím úlu. Jsou uspořádané v několika vrstvách a zpravidla vykazují i elektrostatické vlastnosti. Když je poskládal na sebe, zjistil, že dokážou emitovat jisté množství energie CSE.
A v tom okamžiku si uvědomil skutečný význam zkoumaného jevu, totiž vytváření LOKÁLNÍHO ANTIGRAVITAČNÍHO EFEKTU. Testovací objekty umístěné nad takto složená křídla hmyzu začaly  levitovat! A některé se dokonce staly částečně neviditelnými.
Tento objev navíc přináší vyřešení hádanky, nad kterou si biologové už dlouho a marně lámali hlavu. Existuje totiž mnoho druhů hmyzu, které mají poměrně zavalitý tvar těla (například čmelák nebo slunéčko sedmitečné), takže by vlastně neměly být schopné letu. Nicméně všichni z osobní zkušenosti víme, že čmelák létat dokáže – navzdory všem pravidlům aerodynamiky. Nabízí se tedy otázka, zda si tento hmyz nepomáhá energií CSE.

Při vyvolání jevu levitace byly při Grebennikových experimentech důležité dva faktory – jednak počet mikrostruktur, jednak jejich geometrie. Čím více stran ta která struktura měla, tím intenzivnější byl výsledný účinek. Tyto faktory rovněž vysvětlují, proč efekt CSE vyvolávají právě hexagonální struktury. Pokud chceme do daného prostoru včlenit co největší počet mikrostruktur, je nezbytné, aby se daly poskládat bez vzniku mezer. To se samozřejmě dá provést také s trojúhelníky a čtyřúhelníky, ale ty mají poměrně málo stran. Hexagon (šestiúhelník) je mnohoúhelník s největším počtem stran, s nímž je ještě možné plochu zcela využít.

Má-li být dosaženo CSE-efektu, musí být kromě toho splněna ještě další podmínka – je nezbytně nutné, aby se hexagonální hranoly (jeden dílek „plástve“) v jednom směru kónicky zužovaly. Tutéž vlastnost lze pod mikroskopem pozorovat i u křídel hmyzu.
A stejné hexagonálně se zužující struktury nacházíme i na vojenské námořní základně NORTH WEST CAPE. To znamená, že i tam musí docházet k antigravitačním efektům. Je velmi pravděpodobné, že jsou generovány úmyslně a cíleně.

Zde máte funkční generátor na rozrezonování voštin.

Antigravitace a UFO

Na základě zkušeností, které získal v průběhu svých experimentů, sestavil Grebennikov přístoj schopný letu a pojmenoval ho antigravitační platforma čili gravilot. Aparatura sestávala z dřevěných a kovových elementů. Nejdůležitější byla základna tvořená specifickou kombinací konfigurace mikrostruktur, jež imitovaly podobné útvary u hmyzu (byly ovšem podstatně větší). Aparatura kolem sebe vytvářela jakousi antigravitační bublinu (kokon). Přístroj (na který se postavil člověk, a téměř to vypadalo, jakoby stál na koloběžce) se vznášel díky tomu, že před sebou otevíral – a za sebou opět zavíral – časoprostorovou bublinu. Let byl nehlučný a gravilot nepotřeboval žádnou pohonnou látku, létal až do výšky zhruba 300 metrů a dosahoval rychlosti od 1 500 do 2 400 km/h.
Kdo měl v Rusku povolen přístup k poznatkům Viktora Grebennikova, ten už toho dávno využil. Zbytek veřejnosti – i odborné – je držen „mimo mísu“. Tomu se nelze divit – CSE může být základem mimořádně citlivých vojenských aplikací. Tím nemáme na mysli pouze antigravitaci, nýbrž i technologii „kouzelného pláště“ (který činí objekty neviditelnými).

K tomuto aspektu uvádí Grebennikov následující poznámku: Všechny antigravitační platformy mají jedno společné – lidskému pozorovateli se jeví v různých podobách nebo se dokonce stávají neviditelnými. Jistý druh „transformace“ prodělávají i sami piloti. Vypadají jako „humanoidní tvorové s velkýma očima“, „dvojrozměrné bytosti“, „velmi malé osůbky“ a podobně. Nelze vyloučit, že u všech takto svědky popisovaných bytostí se nejedná o mimozemšťany, nýbrž o pozemské piloty testující antigravitační filtry (platformy), kteří byli v očích vnějšího pozorovatele opticky zdeformovaní.
Svědkové jeho pokusů uvedli do protokolu, že Grebennikov a jeho přístroj se ve fázi, kdy dosáhli běžné výšky a cestovní rychlosti, stávali postupně neviditelnými. Pozorovatelé pak viděli už jen světelnou kouli, někdy také objekt diskovitého tvaru nebo ostře tvarovaný mrak. Jakmile Grebennikov zahájil přistávací manévr, nabyl znovu svou normální podobu.

Podobnost těchto svědectví s líčením svědků, kteří pozorovali domnělá UFO, asi není čistě náhodná. Jednou dokonce došlo k legrační situaci, kdy obyvatelé celého města považovali Grebennikova a jeho létající aparát za „kosmickou loď mimozemského původu“. Při jednom zkušebním letu v roce 1990 způsobila nepřesnost při nastavení antigravitačního panelu to, že se Grebennikov ocitl místo v Krasnoobsku v Novosibirsku. Tento nečekaný a neplánovaný přesun v prostoru způsobil, že řada ruských deníků přinesla senzační zprávu s titulkem „UFO nad Novosibirskem“.
Grebennikov pozoroval během svých letů ještě další vedlejší účinky: V oblasti působení antigravitační platformy dochází často k atypickým jevům (nazývaným též „paranormální“), například k výpadkům elektronických zařízení  nebo dokonce požárům. Nemám pro tyto fenomény žádné vysvětlení, možná ale souvisejí s časovými anomáliemi.

V důsledku prováděných experimentů si Grebennikov přivodil silné poškození oční rohovky. Působení energie, kterou se snažil co nejdůkladněji prozkoumat, měla fatální vedlejší účinky i na jeho imunitní systém  a vlastně celý organismus. To je zřejmě důvod, proč antigravitační platformu krátce před svou smrtí buď zničil, nebo ji rozložil na jednotlivé součástky, které ukryl na různých místech.
Poznatky o antigravitaci nejsou důležité jen z hlediska vývoje neviditelných letadel nebo jiných moderních zbraní.
Je rovněž zapotřebí, abychom spolehlivě identifikovali i případné návštěvníky z kosmu, pokud by tuto technologii používali, a správným způsobem na jejich přítomnost zareagovali.
V tomto kontextu musíme vycházet z toho, že pokud by vlády měly k dispozici poznatky o antigravitaci, nepochybně by je před veřejností utajovaly. A leccos nasvědčuje tomu, že se přesně v téhle situaci nacházíme.

Právě zde byly využity možnosti výše popsané před Grebenikovem.

tm