Projekt Habakkuk je nejednoznačným vynálezem všech milovaných britských vědců, kteří vytvořili největší letadlovou loď z takzvaného pikeritu (18% pilin, papíru a trosky a až 82% ledu).
[wp_ad_camp_2]
Zakázka na letadlovou loď byla vydána Britskou admiralitou na samém konci roku 1942 kvůli nedostatku kvalitního kovu. Inženýr Geoffrey Pyke přišel s myšlenkou použití masivních bloků ledu, posílených pilinami, aby vytvořily dostatečně velkou loď pro přistání letadel — délkou 610 metrů, šířkou 92 metrů, výškou 61 metrů a výtlakem 1,8 milionu tun, což by byl schopen získat až 200 stíhacích a průzkumných letadel pro leteckou obranu. Předpokládalo se, že taková loď by měla fungovat výhradně ve studené arktické vodě.
V roce 1943 Winston Churchilla schválil Pykův návrh a realizaci projektu se začala zabývat Divize kombinovaných operace, která zahrnovala jak vojenské, tak i státní úředníky.
Brzy po začátku práce se objevily první problémy — ledové bloky, zmrazené pro stavbu, nebyly tolik silné jako led ledovce a mohly být snadno rozbité kladívkem. Proto se rozhodli zvýšit sílu přidáním celulózy do ledu ve formě pilin a papírových odpadků. Vzhledem k tomu, že základem byl obyčejný led, mohl být vyráběn téměř v jakémkoli množství. Bylo zřejmé, že roztavený materiál může být rekonstruován přímo v moři pomocí mořské vody.
[wp_ad_camp_2]
Podle výpočtů inženýrů bylo na stavbu lodi vynaloženo 300 tisíc tun dřevěných pilin, 25 tisíc tun žáruvzdorných látek, 35 tisíc tun dřeva a 10 tisíc tun oceli. Odhadovaná cena přesahovala asi 700 tisíc liber.
V únoru 1943 začala konstrukce prototypové lodi na kanadském jezeře Patricia. Model měl velikost 9 x 18 metrů.
Prototyp plaval během horkého kanadského léta a se ani neztál.
Projekt Habbakuk však nikdy nebyl realizován.Projekt měl velmi působivé náklady (700 tisíc liber) na materiály. Ukázalo se, že spotřeba buničiny pro stavbu by výrazně ovlivnila výrobu papíru v Británii, počet potrubí pro chlazení by snížil počet náhradních díl pro královské loďstvo. Odhadovaná cestovní rychlost 6 uzlů také žádnému z námořních úřadů nevyhovovala.
V důsledku toho byl v prosinci 1943 projekt Habakkuk zrušen.
[wp_ad_camp_2]
Zdroj: 1
Rudoarmějec, který vstal z mrtvých, ukradl tank a dostal vyznamenání
Došlo k tomu v roce 1942, když se odehrávaly boje poblíž Voroněže. Rudá armáda ustupovala pod nátlakem nacistů. Během ustupování vojska se pravidelně ztrácely tanky.
22letý velitel Semen Konovalov řídil KV (Kliment Vorošilov). Obrovské obrněné vozidlo, které bylo pokládáno za pýchu sovětské armády. Když KV dobyli, Konovalov se rozhodl, že ho opraví a pak dožene armádu. Během opravování vozidla se ale přiblížili němečtí vojáci.
Konovalov a jeho posádka odrazili útok prvních obrněných vozidel. Pak ale přišla základní kolona nacistů. Začal boj. Nacisté několikrát zaútočili, ale nakonec se dali na ústup. Ten den Němci ztratili 16 tanků.
Němci dokonce nepochopili, že bojují proti jednomu tanku.
Když tankistům, kteří zůstali živými, došly střely, odešli. Několik dnů jednotka Konovalova bloudila okolím. Došlo jim jídlo. Do vesniček rudoarmějci nechodili, ale nad vodou je držel optimismus. Poté se na ně usmálo neskutečné štěstí…
Na cestě stál tank PzKpfw III. Jeho posádka nic netušila a klidně se bavila. Konovalov se svou jednotkou zaútočili a vzali tank. Brzy po této válečné kořisti sovětští vojáci odjeli ke své armádě.
Když se Konovalov vrátil na německém tanku, zpočátku je přijali za špiony, pak se ale hněv změnil na radost.
Vyšlo najevo, že se rozvědné jednotky vydaly pátrat po Konovalovi. Našli zbytky tanku a mysleli si, že Konovalov zemřel během boje.
Konovalov dostal v roce 1943 titul hrdiny Sovětského svazu a dožil se do roku 1989. Protože ne každý den rudoarmějci, kteří vstali z mrtvých, kradou tanky.
https://cz.sputniknews.com/svet/201803277042561-armada-sssr-tank-valka/