Tomáš Zdechovský rozsekal reportáž ČT: Lži a manipulace

V uvedeném pořadu vyvracejí údajné mýty o Barnevernetu, které se u nás objevují. Není podle nich pravda, že: „s dítětem nesmíte ulehnout do postele, sladkosti jsou jen v sobotu, v přítomnosti dětí nesmíte pít alkohol, jednou udeříte dítě a odeberou vám ho, odeberou vám ho i na dovolené“. Je to podle vás skutečně tak, nebo máte jiné informace?

Tomu jsem se upřímně zasmál. Všechny tyto údajné „mýty“ se často objevují ve zprávách Barnevernetu při jednání před komisí a soudem, kdy bývají používány jako podpůrné argumenty proti biologickým rodičům. Paradoxně ani Česká televize tyto mýty nevyvrátila, ale spíše potvrdila. České maminky vlastně v reportáži říkají, jak je to skvělé, že děti nemají sladkosti každý den. Celá reportáž vyzněla jako taková jedna velká reklama na Barnevernet, který všem pouze „pomáhá“ a je naprosto úžasný. Není. A lidé nejsou hloupí, aby tomu věřili.

Napsal jste před nedávnem, že „Barnevernet dokáže být jako chobotnice a dostat dítě z jejích chapadel pak vždy stojí nadlidské úsilí“. Proč si to myslíte?

Protože jsem viděl už příliš mnoho na to, aby mi to někdo vyvrátil. Krásně se to ukazuje na případu odebrání devítiměsíční holčičky česko-norského páru, kterému jsem se opakovaně věnoval. Dceru norského otce a české matky se podařilo dostat zpět obrovskou prací rodičů, právníků i velkou zásluhou lékařů. Zdravotnický personál pak stál během celého řízení jednoznačně na straně rodiny, ale představte si, že by tomu tak nebylo a jednotliví aktéři – doktoři, sestry a pak psycholog – by vypovídali proti rodičům? Myslíte si, že by dostali zpátky svou holčičku? Podle mě ne. A právě tyto případy, kdy přes chyby Barnevernetu došlo k odebrání dětí, mi připomínají „chobotnici“. A vůbec nechápu tu hroší kůži některých „krajanek“, které s tímto nepochopitelným jednáním norské sociálky souhlasí.

Prezident Zeman připravil návrh smlouvy s Norskem o vydávání dětí. Asi ještě nejsou známy detaily, nicméně obecně je to správný krok?

Osobně jsem přesvědčen, že je to krok správným směrem. Pevně věřím, že se mu podaří s panem Zaorálkem dosáhnout nějakého přijatelného řešení.

Na Svobodném fóru jsem nalezl text Moniky Le Fay, která v něm píše o kauze Michalákovi: „Děti Evy Michalákové nebyly odebrány bezdůvodně. Ale poté, co rodinu dlouhodobě sledovali sociální pracovníci, a přestože úřady měly zájem zachovat rodinu, rozhodly se nakonec jinak….Rozhodujícím bylo svědectví jednoho ze synů,  který se svěřil učitelce, že ho v noci tatínek budí, dělá s ním věci, které jsou mu nepříjemné a že i maminka dělá věci, které se mu nelíbí. Velmi podrobně popsal sexuální praktiky, penis svého otce a další věci, o kterých se nikde nepíše…Bylo zjištěno, že v rodině dochází k brutálnímu násilí, které otec s diagnózou paranoidní schizofrenie páchá na své ženě i dětech. Děti chodily do školky nemocné a s horečkou, nekomunikovaly, zaostávaly, jevily známky psychického a fyzického strádání. Poté co se ukázalo, že syn má kromě nočních můr také poškozený konečník a krev ve stolici, začaly úřady jednat velmi rychle. Díky tomu se děti velmi rychle dostaly k pěstounům.“ To jsou dost závažné informace. Znal jste je? Pokud jsou pravdivé, nemění to váš postoj k odebrání dětí rodičům v tomto konkrétním případě?

Osobně nerad komentuji lži a nesmysly. Před rokem jsme hovořili s kolegy v Norsku s policisty, kteří případ vyšetřovali. Ti jednoznačně odmítli obvinění s tím, že pokud by to byla pravda, jsou oba rodiče ve vězení. Myslím, že ve světle této informace si asi dokážete udělat obrázek o morální integritě dotyčné dámy.

Celý článek převzat z následujících stránek.