Třetí říše: Operace UFO (část třetí: Antarktický portál)

část první ZDE

část druhá ZDE

Část čtvrtá: Antarktický portál

Zářící objekty vynořující se z vody ve tvaru talíře, koule či „cigarety“, nejsou v okolí polárního kruhu a blízkých oblastech nic neobvyklého. Severní země, centrální a jižní Amerika, Austrálie, jih Afriky…tam všude byla hlášena pozorování neidentifikovatelných létajících objektů. Námořní rozvědka SSSR o těchto pozorováních dostávala pravidelná hlášení.

„Jako velitel sovětské námořní rozvědky jsem o takových ozbrojených objektech, jaké zachytili očití svědkové, dostával pravidelná hlášení. Myslet si, že neidentifikovatelné létající objekty byly pozorovány pouze na severu, by nebylo správné. Byly pozorovány po celém Atlantiku, dokonce i v jižním Atlantiku, a samozřejmě v oblasti Antarktidy. Je mi znám případ, kdy byly spatřeny nad ostrovy v Jižní Georgii. Tamnější rybáři se stali svědky toho, jak tyto neidentifikovatelné objekty vylétávaly z vody. Podařilo se jim je vyfotografovat, jak můžete vidět na těchto obrázcích.“

Bez ohledu na silný vítr, tento objekt dokázal dlouhou dobu viset ve vzduchu na jednom místě, aniž by se hnul. Je jasné, že se nejednalo o mrak či horkovzdušný balon. Létající objekty, které byly spatřeny nad ostrovy v Jižní Georgiii, byly velice zvláštní. Zde je důkazní materiál jednoho takového případu.

Disk visel nad ostrovy a bylo možné jej pozorovat i za denního světla, a to docela dlouhou dobu – těsně před západem slunce a pak ještě krátce po něm. Tento objekt měl poměrně pravidelný kruhový tvar, uvnitř kterého se nacházel rovnoramenný trojúhelník. Nejen, že zmíněný trojúhelník v noci zářil, světlo vydávaly i dva vrcholy jeho základny, které jakoby čněly ven z kruhu. Možná se jednalo o jeho motory. Objekt se však z nepochopitelných důvodů po celou dobu nacházel na jednom a témž místě. Pozorování tohoto disku se uskutečnilo v roce 1979.

Tři roky před touto událostí, v roce 1976, japonští výzkumníci, s využitím nejmodernějších technologíí té doby, zachytili 19 kruhových objektů. Přiletěly z vesmíru a zamířily na Antarktidu, poté zmizely z obrazovek. Co to bylo za objekty a odkud se vzaly? Dnes na tyto otázky můžeme odpovědět. Na konci 80. let spatřila světlo světa vědecká senzace a zároveň práce amerického astrofyzika Kipa Thorna a jeho kolegů. Svými důkazy podložili možnost prakticky okamžitého přemisťování v prostoru a času. Tito géniové rozvinuli myšlenku červích a černých děr, což jsou samozřejmě velice fascinující témata. Podle jejich teorie se černé díry nachází v blízkosti naší planety a přijímají formu červích děr. Tyto červí díry mohou být využívány jako mezigalaktické a mezihvězdné portály umožňující cestovat vesmírem na velké vzdálenosti.

Mnozí vědci z oboru se domnívají, že jejich práce má výrazný praktický význam. Konkrétně v oblasti výzkumu a konstrukce strojů času a zařízení pro mezigalaktické cestování. Kip Thorne došel k závěru, že v blízkosti Země se nachází vstup do červí díry, která vede do oblasti poblíž hvězdy Vega. Není pochyb, že už tenkrát měli Američané velmi dobrou představu o tom, jakým způsobem probíhají objevování a následná mizení UFO z atmosféry naší planety.

V roce 1992 na Aljašce započala výstavba silného radio-elektronického komplexu jménem HAARP. Oficiálně má sloužit ke studiu ionosféry a rozvoji systémů protiraketové obrany. Neoficiálně se zabývá vývojem nových typů zbraní, jako jsou zbraně geofyzikální, klimatické a psychotronické. V podstatě se jedná o masivní paprskové dělo, druh globální mikrovlné truby, kterou lze aplikovat na jakékoli místo na Zemi (pozn. raja: Což asi dostatečně vysvětluje neobvyklá sucha, s kterými se v naší zemi poslední dobou potýkáme.). To však není zdaleka všechno.

Dnes můžeme bezpečně prohlásit, že hlavním účelem stanice HAARP je hledání vchodu do červí díry. Což znamená, že Američané došli k závěru, že vchod do červí díry se může nacházet právě v tomto polárním regionu – na Aljašce. Radiové vlny umožňují stanici určit konfiguraci červí díry a najít tak polohu jejího vchodu a východu. Komplex HAARP, nacházející se na Aljašce, byl uveden do provozu roku 1998. Téměř totožný vysílač byl následně sestrojen i v Norsku. Na cestě byl třetí, ještě silnější vysílač, který byl nakonec umístěn do Grónska. Na začátku 90. let technické možnosti umožňovaly soustředit se pouze na jeden portál, ten aljašský. A to jak na jeho vchod i východ. Cíl tohoto sledování byl prostý – monitorovat pohyb UFO na naší planetě. Nebylo zapotřebí instalovat sledovací stanice po celém území Spojených států či v dalších zemích, v principu stačilo kontrolovat pouze jeden portál.

Země má však dva póly. Jaká je role každého z nich z pohledu teorie červích děr? Možná, že neidentifikovatelné létající objekty používaly aljašský vchod zároveň jako vchod i východ. Nebo například ten aljašský byl používán pouze jako vchod a východ byl na Antarktidě. Nebo naopak, UFO na naší planetu přilétá přes Antarktidu a přes Aljašku, severní portál, zase planetu opouští. Teorie tunelových efektů nekoliduje s teorií, že by severní pól naší Země byl vchodem a jižní pól zase východem kanálu, který na energeticko-informatické úrovni spojuje naši planetu s ostatními planetami a hvězdami. Není vyloučeno, že neidentifikovatelné létající objekty využívají póly naší planety ke komunikaci s jinými částmi vesmíru. V každém případě by to mělo být podrobeno serióznímu výzkumu.

Velká část personálu amerických antarktických stanic jsou zaměstnanci Národní bezpečnostní agentury Spojených států, vojensko-technické rozvědky USA či Ustřední zpravodajské agentury (CIA). Pro tyto organizace pracuje většina výzkumného personálu působícího na amerických stranicích na Antarktidě. Možná, že vědci Třetí říše také usoudili, že Arktida a Antarktida nejsou pouze zemské póly. Možná také není náhodou, že v nacistickém Německu byla populární teorie duté Země, podle které jsou zemské póly „brány ke hvězdám“, které vedou na jakési mimozemské místo (Pozn. raja: Na tadescu vyšlo na téma duté Země mnoho článků, kde se můžete dozvědět mimo jiné i to, že na zemských pólech jsou skutečně otvory či portály. Ty vedou na povrch Země, kde právě sídlí nacisty tak uctívaná árijská rasa vládnoucí nadpozemskými technologiemi. Operace High Jump měla být podle všeho marným pokusem nacistů (ovládaných Američany) zmocnit se těchto technologií a možná i proniknout na povrch. To se jim samozřejmě nepodařilo, tento boj nemohli vyhrát.). Možná, že v srdci této bizardní idey bylo přeci jen dosaženo jistého vágního porozumění něčemu, co se podobá nedávno objeveným červím dírám. Spolu s možností cestovat prostorem i časem, to bylo možná právě to, co Němce tak přitahovalo ke břehům Antarktidy.

Šestý kontinent si i nadále chrání svá tajemství. Vyvstávají další otázky a v průběhu let se jejich seznam rozhodně nekrátí. Byl výzkum zabývající se vývojem a konstrukcí létajících talířů po válce zcela ukončen? Nebo na tajných místech po celém světě pokračuje dodnes? Je správné přisuzovat veškerá pozorování UFO tajným projektům lidstva? Vždyť neidentifikovatelné létající objekty byly pozorovány už před dávnými časy, například v době Alexanda Makedonského. Co to bylo za objekty, které se vynořovaly z pod oceánské hladiny a útočily na expedici admirála Byrda? Neznámé bytosti, s nimiž Němci tak vášnivě chtěli spolupracovat. O co se jedná? Mýtus? Nebo skutečné existující síly, které na naší Zemi po tisíce let provádějí své neviditelné aktivity?

Autor a režisér dokumentu Třetí říše – Operace UFO (nacistická základna na Antarktidě): Vitalij Pravdivtsev

Překlad: raja