Týrání dětí nařízené ministerstvem

Aničko, ty zpívat nesmíš, mlč. Pepíčku a Tomášku, vy nebudete cvičit, sedněte si tam do kouta. A vy s těmi rouškami, čůrat odděleně.

Nikdy by mne nenapadlo, že z pera ministerských úředníků vypadne formou Opatření podle pandemického zákona manuál, jak vytvářet prostředi pro šikanu dětí na půdě škol. Protože nic jiného ono vyčleňování dětí z kolektivu není. Tak dlouho se snažíme začleňovat nepřizpůsobivé, až si nové „nepřizpůsobivé“, rozuměj neplnící bezmyšlenkovitě nesmyslná vládní nařízení, sami vyrobíme, ocejchujeme a vystavíme tomu nejhoršímu, co ve škole vůbec lze. Vyčlenění z kolektivu.

Výroba dětí druhé kategorie, kterým se zákonitě začnou ostatní vysmívat, nad které se budou povyšovat, a se kterými mají přímo učitelé přikázáno jednat tak, že to bude pro děti ponižující, a to v přímém přenosu před celými třídami, je skutečně z pera státu. Až se tomu člověk brání uvěřit, kdyby to neviselo na webu ministerstva zdravotnictví.

V těchto dnech vnímám zděšení učitelů i ředitelů škol, protože si to neumí v praxi vůbec představit. „Nelze zabránit kontaktu dětí, aniž bychom jim neudělali přímo klece, do kterých je zamkneme, a budeme krmit zvenčí, jako zvířátka“, zaslechla jsem ironicky.

To vše se děje za situace, kdy statistická čísla neopravňují ani k tomu prohlásit se vší vážností epidemii, natož pandemii. Jak pandemického zákona, tak zákona o ochraně zdraví, je tedy neskutečně zneužíváno. Moc zachutnala, a moc je sladká. Oni si to při tom vyhlašování viditelně užívají. A vůbec jim nevadí, že daným opatřením vůči dětem je porušována Úmluva o právech dítěte, Listina základních práv a svobod a nabádání k segragaci hraničí až s trestní odpovědností.

[wp_ad_camp_2]

A tady už opravdu přestává legrace

K žádnému z opatření vůči dětem a studentům není žádný důvod. Ani medicínský, ani právní, ani jakkoli jinak obhajitelný. Děti jsou už několik měsíců obětí této nedůvodné diktatury, která ničí je, jejich rodiče, prarodiče, zkrátka celé rodiny, a to, co vymysleli od prvního září, je prostě vrchol. Překážky, které se kladou přístupu k ústavně garantovanému právu na vzdělání, jsou v absolutním nepoměru k nebezpečí, které údajně dětem hrozí. Stejné by mohly být formulovány pro případ, kdyby dítě dostalo rýmu. To by se nám jevilo absurdní, tedy absurdní se nám to musí jevit i v případě covidu 19, který se dotýká absolutního minima dětí, v řadě obcí a měst jsou tzv. na nule. A to si troufám tvrdit, že tu rýmu může dostat dítě stokrát snaději, než covid.

Stres, který dané opatření, jehož text má problém pochopit i osoba právně vzdělaná, zažívají nejen rodiče, ale také učitelé, ředitelé a zřizovatelé škol, protože stojí před nutností volby. Buď se přidají k tomuto bezdůvodnému týrání dětí v přímém přenosu, a budou slepě plnit neuvěřitelné příkazy ministerstva zdravotnictví (jehož ministr se právě v těchto dnech prochází po festivalu bez jakýchkoli omezení), nebo zvednou konečně hlavu, a jako profesionálové řeknou – a dost! Tohle se dětem prostě dít nesmí, je to proti všemu, co jsme se učili, včetně naší pedagogické cti a našemu poslání.

Nedosti na tom, že stav pandemické pohotovosti měl být dávno zrušen, protože tu žádný faktický není, ale troufnout si na základě něho nesmyslně až trapně šikanovat děti, to už je volající ani tak ne do nebe jako spíš do pekla – protože čert aby si autory těch šíleností už všechny vzal.

Nikdy by mne nenapadlo, že se něčeho podobného ve své rodné zemí dočkám – kdy mladík s nulovými profesními i životními zkušenostmi bude ničit podobnými potupnými příkazy naše děti, naše rodiny, a s úsměvem (protože ho to evidentně baví) opakovat všechny ty lži do televizních kamer, a to bez připuštění jakékoli odborné oponentury právní a medicínské. Aktuálně se děsí psychologové, psychiatři, dětští lékaři, kteří nbeví už dnes, kam dřív, a Česko ovládá stres a strach, uměle a denodenně živený již řadu měsíců. Tomuto potupnému zacházení s námi všemi dodal korunu právě probíhající Karlovarský festival, na kterém novodobá šlechta demonstrovala, že jich se opatření netýkají, protože ta jsou jen pro „poddané“. Tolerovaná nerovnost je prvním signálem nesvobody.

Ale vraťme se k onomu nařízenému týrání dětí a příkazu vytvářet prostředí pro jasnou šikanu v dětských kolektivech – jak je možné, že ministr školství si už nepředvolal ministra zdravotnictví na kobereček a nehuláká na něho jako pardál?“ To je to ministru školství jedno, co se bude dít v jeho resortu? Že z učitelů se namísto vyučujících stanou drábové, hlídající neuhlídatelné, a plnící přkíkazy, které jsou symboly Půlnočního království? Nezakážou nám i pohádku Pyšná princezna?

Adame Vojtěchu, položte funkci.

Zdroj: Jana Zwyrtek Hamplová – blog aktualne.cz