Ukázal mi táta, jak skutečně zemřel?

Tahle událost mi i po tolika letech připadá velmi paranormální. Dodneška nevím, co si o ní vlastně mám myslet.

Když mi bylo devět měsíců, můj táta se utopil při nešťastné nehodě. Pomáhal kamarádům uvolnit kánoi, která uvízla v řece. Spodní proud ho zachytil a nikdo ho už neviděl živého. Našli ho o pár dní později, pár mil po proudu řeky.

O dvacet let později jsem tábořil se svou přítelkyní (dneska už bývalou), svým nejlepším kamarádem a jeho holkou. Byla krásná letní noc na pacifickém severozápadě a bylo asi 21:30, takže tma. S kamarádem jsme se vydali na krátký výlet k blízkému skalnímu převisu, odkud byl perfektní výhled na řeku. Zapálili jsme si cigára, popíjeli pivo, kecali a kochali se výhledem. Asi po dvou minutách se to stalo.

[wp_ad_camp_2]

Na protějším břehu řeky jsem uviděl tátu, jak tam stojí a zírá na mě. Nevzpomínám si, že bych ho znal, ale vybavuje se mi jeho podoba podle obrázků a fotek. Vypadal přesně jako můj táta v době, kdy zemřel.

Vrazil jsem do kamaráda a zeptal jsem se ho, jestli ten výjev taky vidí, ale prý ne.

Pak na tátu jakoby zasvítil reflektor, on okamžitě přerušil pohled, pak šel doleva, asi dvacet stop po řece a kousek zpátky mezi stromy. Pak začal pomalu vytahovat ze skrýše, nebo tašky, nějaké nářadí a lano.

V tu chvíli jsem byl bledý a třásl se. Kamarád měl obavy, protože jsem zíral do tmy a nereagoval.
Ale ouha, to zjevení pokračováno dál.. a to co jsem pak viděl…!

Pokračování článku: Ukázal mi táta, jak skutečně zemřel?