Video: Temný příběh WHO. Světová zdravotnická organizace, spadající pod OSN, je napojená na tabákový a farmaceutický průmysl aneb Když nepřijde pandemie prasečí chřipky, tak ji vyhlásíme

Nový německý dokumentární film Trust WHO, který natočila Lilian Francková, se zabývá Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a způsobem, jakým ji ovlivňuje mezinárodní průmysl. Film se v německých kinech bude promítat od března 2018.

Světová zdravotnická organizace (WHO) jako veřejná agentura OSN zodpovídá za koordinaci globálního zdravotnického systému. Byla založená po 2. světové válce jako jediná svého druhu. Ženevská pobočka WHO si dala za cíl zlepšit na celém světě zdraví lidí, a proto se do ní zapojilo 194 členských států. Zpočátku WHO měla velký úspěch například při řešení dětské obrny a neštovic. U tohoto fenomenálního úspěchu stál Čech Karel Raška.

[wp_ad_camp_2]

Existuje-li Čech, který by si zasloužil sochu v nadživotní velikosti na všech kontinentech, pak je to on. Tento epidemiolog šéfoval v 50. letech divizi Světové zdravotnické organizace pro boj s infekčními chorobami, a kdyby prozíravě nezavedl takzvaný program surveillance neboli dohledu, skončili bychom už zřejmě jako v kultovním filmu Terryho Gilliama 12 opic, kde smrtelný virus skolil hned 5 miliard lidí. Díky Raškovi je to dnes na světě tak, že jakmile se někde vyskytne jakékoli nové onemocnění, vyrazí namísto speciální tým WHO a snaží se původce nákazy identifikovat, izolovat, a zamezit tak jeho šíření. Dohodu, podle níž se musí ohlásit ohnisko infekce, podepsaly všechny státy světa. Právě Karel Raška stál u likvidace černých neštovic.

Časem se ale hodně změnilo. Organizaci WHO z počátku platily jednotlivé státy ze svých členských příspěvků. WHO na 100 % financovaly členské státy ze svých příspěvků, dnes ale jejich příspěvek tvoří jen 30 % rozpočtu. A je to znát. Zbytek peněz je navázán na různé projekty. Většina peněz tak pochází ze soukromých rukou, od různých „nadací“ a průmyslu. Závislost WHO na těchto penězích otevřela dveře různým ekonomickým zájmům a lobbistům. Je to systém pro korupci jako stvořený.

Na začátku si filmařka Lilian Francková myslela, že WHO je příkladná a objektivní mezinárodní organizace. Čím déle hovořila se zaměstnanci WHO, aktivisty a whistleblowery, tím víc začala o celé organizaci pochybovat. Objevila velmi zřetelné vazby na významné mezinárodní korporace. V dokumentu se objevují zřetelné spojení na tabákový, farmaceutický a atomový průmysl.

[wp_ad_camp_2]

Kdo se dnes postará o pandemie a různé globální katastrofy? Kdekoliv na světě se objeví nějaké nebezpečí, vypadá to, že WHO pracuje pro nás. WHO udává normy, podle kterých se řídí vlády na celém světě, a ovlivňuje tak náš všední život mnohem víc, než si myslíme. Jaké léky a jaké očkování děti dostanou, to všechno ovlivňuje WHO.

V roce 2009 vypukla velká epidemie prasečí chřipky H1N1, která se médii šířila jako lavina. Podle WHO mohl virus napadnout až 2 miliardy lidí. Celý svět podlehl hysterii. Nakonec na H1N1 zemřelo méně lidí než na normální chřipku.

Byla tato pandemie podvod? WHO si v případě prasečí chřipky pozvalo mnoho expertů, kteří zároveň pracují pro farmaceutické firmy. Jednalo se o důležitý konflikt zájmů, protože experti se účastnili důležitých porad, jež například vyhlašují pandemii nejvyššího stupně.

Film ukazuje, jak vlády Německa, Itálie, Francie nebo Velké Británie uzavíraly tajné dohody s farmaceutickými firmami. Vlády se zavázaly k tomu, že nakoupí očkovací látky teprve tehdy, když WHO vyhlásí 6. stupeň, tedy pandemii. Farmaceutické firmy jako Glaxo, Sanofi, Novartis investovaly a vyrobily velké množství očkovacích látek, které nemohly nikde udat, protože pandemie nepřišla (ostatně neměla důvod). Tak se prostě uměle vyhlásila…

[wp_ad_camp_2]

Je WHO jen nástroj farmaceutického průmyslu? Došlo to tak daleko? Ve filmu nejde o to prvoplánově očerňovat příslušné zaměstnance či úředníky. Jde o hledání příčiny současného stavu a ztrátu důvěry.

Vrcholem zkázy byl výbuch v japonské elektrárně Fukušima v roce 2011. WHO totiž nepožadovala, aby se obyvatelům rozdávaly jódové tablety, i když radioaktivita byla výrazně zvýšená. Zdravotní následky prý budou jen nepatrné. Stoupající počet rakoviny štítné žlázy u dětí v této oblasti ale hovoří jinak. Zprávu WHO o Fukušimě psala řada expertů. Nicméně jedna třetina z nich pochází z mezinárodních atomových agentur.

Japonská vláda, atomová lobby a WHO jadernou katastrofu prokazatelně bagatelizovaly. Dokumentaristka se svými poznatky konfrontovala odpovědné úřady. WHO tvrdí, že do 6 hodin po jaderné katastrofě se musí rozdat jódové tablety. Proč se svých doporučení ve Fukušimě nedržela a vůbec nic nepodnikla?

[wp_ad_camp_2]

Jak tato organizace doopravdy funguje a kdo jsou lidé, kteří v ní rozhodují? Kdo je volil do funkce, komu se zodpovídají, kdo je kontroluje a komu skutečně slouží? Film Trust WHO ukazuje, že se tato organizace nachází ve velké krizi. Pokud se nedá věřit WHO, pak tedy komu? Zřejmě nikomu.

 

Zdroj: 1