…..při pohledu na skálu éček, ktreré nám přidávají do potravin se člověku, který chodí nakupovat potraviny do obchodů udělá špatně. To ale málokdo ještě tuší, že se přidávají do potravin nanotechnologické látky, které nemají v potravinách co hledat a hlavně jsou časovanou „atomovou bombou“ v každém lidském organismu…..
05:55
Ve potravinách se našla nanotechnologie (1)
I když by se na první pohled mohlo zdát, že se nás to netýká, opak může být pravdou. V oblíbených sladkostech, omáčkách a dresinzích z australských supermarketů se při laboratorních testech objevila nanotechnologie, přestože národní potravinový regulátor jejich široké využití v potravinách dlouhodobě popírá. Podotýkáme, že některé potraviny s pozitivním nálezem můžete koupit i na českém trhu.
[wp_ad_camp_1]
Po mnoho let prohlašovala organizace Potravinové standardy pro Austrálii a Nový Zéland (FSANZ – obdoba České potravinářské a zemědělské inspekce), že jsou jen „slabé důkazy“ o nanotechnologii v potravinách, protože žádná společnost se nepřihlásila k jejímu schválení. Proto se užití nanotechnologie ani netestovalo ani neregulovalo.
Ekologičtí aktivisté z organizace Přátelé Země se ovšem tímto alibistickým prohlášením nenechali ukolébat a zadali testy, které odhalily potenciálně škodlivé nanočástice oxidu titaničitého a oxidu křemičitého ve 14 oblíbených produktech. Včetně i v České republice prodávaných M&M’s společnosti Mars, bílé omáčky Woolworths a salátového dresingu Praise.
„FSANZ neustále tvrdí, že pro to neexistují důkazy, a že nehodlá přistoupit k testování. Ale všech 14 vzorků se vrátilo pozitivních, což naznačuje široké využití nanočástic v australských potravinách,“ říká aktivista Jeremy Tager.
„Každý by si chtěl myslet, že potraviny jsou testované a než se dostanou na pult, je zajištěno, že jsou bezpečné. FSANZ provádí živoucí experiment na lidech. Neomluvitelně selhala v roli regulátora,“ nebere si ekolog servítky.
Proč se nanočástice přidávají do potravin?
Lidský vlas má průměr asi 100 000 nanometrů. Nanočástice jsou typicky menší než 100 nanometrů a využívají se k prodloužení trvanlivosti a zlepšení struktury potravin.
Neexistuje prokazatelný důkaz, že nano-oxid titaničitý, který vyběluje a zjasňuje, a nano-oxid křemičitý, který brání hrudkovitosti, by byly při konzumaci zcela bezpečné. Naopak se ukázalo, že narušují imunitní systém a způsobují poškození buněk.
Americké nanotechnologické výzkumné zařízení světové úrovně při arizonské státní univerzitě provedlo laboratorní test 14 druhů zboží ze supermarketu, mezi něž patřily i mentolové žvýkačky Eclipse, taco mix Old El Paso a kapučíno Maccona.
Zákon o potravinových standardech nevyžaduje, aby bylo použití nanočástic vyznačeno na obalu. Nano-oxid titaničitý (E171) bývá popsán jednoduchým typem písma standardní velikosti jako „barvivo (E171)“. Nano-oxid křemičitý bývá zase uveden v konvenčním znění jako „protispékavá látka (E551)“.
FSANZ přesto uvedla, že nerozpoznala žádné zdravotní dopady spojené s konzumací těchto dvou typů nanočástic.
„Pokud by si FSANZ byla vědoma potenciálně nebezpečné potraviny nebo přísady, provedla by posudek a doporučila příslušná kontrolní opatření,“ říká šalamounsky tiskový mluvčí v smyslu „když oficiálně nebudeme vědět, tak je všechno v pořádku“.
„Stávající rámec opatření považujeme obecně za dostačující při hodnocení bezpečnosti nových nebo neobvyklých nanomateriálů,“ dodal mluvčí.
Ve potravinách se našla nanotechnologie (2)
Profesor Thomas Faunce z právnické a lékařské fakulty australské národní univerzity říká, že výzkum Přátel Země odhaluje, že tvrzení o bezpečnosti prodávaných potravin jsou „falešná a lživá“. Podle jeho slov by společnosti měly mít povinnost vyznačit výskyt nanočástic na obalech, aby zákazníci měli možnost informovaného výběru, podobně jako v EU. Mohli bychom zajásat, že nás se to netýká, ale už jste na některém z obalů potravin na podobnou informaci narazili?
„Nejsou to přirozeně se vyskytující nanočástice. Buněčné studie prokázaly, že nanočástice oxidu titaničitého a oxidu křemičitého mohou poškodit DNA a zdá se, že měly nepříznivý dopad na imunitní systém pokusných krys,“ prohlásil profesor Faunce, který nepochybuje o tom, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že tyto nanomateriály jsou bezpečné“.
Společnost Woolworths tvrdí, že všechny produkty její značky splňují australské požadavky bezpečnosti potravin. Netýká se to však otázek možného použití nano-oxidu titaničitého a nano-oxidu křemičitého. „Všechna námi používaná aditiva jsou schválena pro užití Zákonem o potravinových standardech,“ nevylučuje tiskový mluvčí použití nanočástic v jejich výrobcích.
Světový gigant s potravinami a sladkostmi, společnost Mars, se pro jistotu k otázkám možného použití nanočástic nevyjadřuje vůbec.
Společnost Nestlé zase svatosvatě prohlašuje, že do žádného ze svých produktů nepřidává uměle vyrobené nanočástice.
„Nanočástice se přirozeně vyskytují v mnoha potravinách. V našich produktech používáme malé množství oxidu titaničitého a oxidu křemičitého a to jsou regulovaná a schválená potravinová aditiva,“ nicméně paradoxně přiznal tiskový mluvčí Nestlé.
Státní úřednici mají plná ústa výmluv
Organizace Potravinové standardy pro Austrálii a Nový Zéland (FSANZ – obdoba České potravinářské a zemědělské inspekce) už dříve sdělila australskému parlamentu, že si nebyla vědoma použití nanomateriálů v potravinách. Dále uvedla, že neprovedla žádné testování ani nedotazovala výrobce a importéry potravin, aby zjistila, zda potraviny nanočástice obsahují.
Podle úředníků údajně neexistovalo podezření, které by je opravňovaly k zjišťování přítomnosti nanomateriálů. FSANZ také tvrdí, že neexistuje soupis nanomateriálů pro použití v australských potravinách.
FSANZ nicméně jedním dechem říká, že nedávno angažovala přední toxikology, aby provedli posouzení nanotechnologií v potravinách. Výsledky očekává koncem letošního roku.
Aktivisté loni v listopadu vyčetli FSANZ, že se rozhodla vyloučit nanomateriály ze studie, která se zabývala přenosem chemikálií z obalů do potravin.
Asociace Public Health Australia prohlásila, že existuje rostoucí počet důkazů o tom, že nanotechnologie může potenciálně představovat závažné zdravotní, bezpečnostní a environmentální rizika.
Sílí volání po vládou řízené nanotechnologické strategii a jejím regulačním rámci, které budou vedeny principem prevence a poskytnou jednotný přístup napříč potravinovými aditivy, léčivy a průmyslovými chemikáliemi.
překlad: Honzoid
Konec.
http://www.energiezivota.com/co-za-cim-je/339-ve-potravinach-se-nasla-nanotechnologie-2
zdroj: http://www.smh.com.au
[wp_ad_camp_1]
To by ovšem tu demonstraci nemohl svolávat…