Propast mezi východem a západem Evropy se nezmenšuje. Naopak ji prohlubuje rostoucí odliv prostředků z východu a ztenčující se proud evropských dotací ze západu. Upozorňuje na to francouzský ekonom Thomas Piketty, autor bestselleru o nerovnosti ve společnosti Kapitál v 21. století.

Největšími čistými přispěvateli do rozpočtu Evropské unie byly v roce 2016 Německo (11 miliard eur) a Francie (9 miliard), největšími čistými příjemci Polsko (7 miliard) a Rumunsko (6 miliard). Není proto divu, že Polsko, Bulharsko ale ani Česko nesouhlasí například s návrhem na krácení zemědělských dotací. Česko by přišlo o zhruba 2,9 miliardy korun ročně.

Pro období 2014-2020 dosahuje částka, kterou může Česko vyčerpat z evropských fondů, zhruba 612 miliard korun. Ponecháme-li stranou, nakolik se vydělené peníze skutečně daří čerpat (Evropská komise zatím Česku vyplatila 65 miliard, tedy 11 procent), vychází to na necelých 90 miliard korun ročně.

Pozice ČR vůči evropskému rozpočtu:

Po roce 2020 lze navíc předpokládat, že financí z EU bude dál ubývat, ačkoli předseda komise Jean-Claude Juncker se vyslovil pro „modernizaci“ kohezních fondů bez velkých škrtů v evropské politice soudržnosti. Česko by například mělo přijít o možnost spolufinancování infrastrukturních projektů. Podoba evropských fondů pro další období ale ještě není dohodnuta, Česko o ní podle premiéra Andreje Babiše začne s Bruselem jednat letos v květnu.

Česko je na tom nejhůře

Přestože se může zdát, že jde o velké peníze, to podstatné se odehrává jinde. Jak upozorňuje francouzský ekonom Thomas Piketty, jehož kniha Kapitál v 21. století z roku 2013 se stala celosvětovou senzací, Evropa si zadělává na problém hlubšího štěpení mezi západem a východem kvůli masivnímu odlivu prostředků z východu na západ skrze odvádění zisků dceřiných společností na východě do západních centrál.

Jen v roce 2016 si zahraniční vlastníci firem v Česku, z nichž většina je ze „starých“ zemí EU, na dividendách stáhli 289 miliard korun, což byla zatím nejvyšší částka.

Evropská integrace sice východním zemím přinesla vyšší produktivitu jejich ekonomik a pracovní místa, ale zisky jsou z velké části transferovány na západ. Vzniká tak pocit koloniálních poměrů, upozorňuje Piketty.

V letech 2010-2016 odešlo 4,7 procenta polského hospodářského výkonu v kapitálových příjmech na západ, zatímco opačným směrem z evropského rozpočtu to bylo 2,7 procenta. V případě Slovenska tento poměr činil 4,2 ku 2,2 procenta. Nepříznivě toto srovnání vyznívá i pro Maďarsko (7,2 ku 4 procenta). Suverénně nejhůře je na tom ale Česko s poměrem 7,6 ku 1,9 procenta.

Piketty volá po „rozsáhlé intelektuální a politické“ reformě evropských institucí včetně jejich skutečné demokratizace, která má přinést nápravu této nespravedlnosti. Jak přesně má takový nový začátek vypadat, už ale neprozrazuje.

Na tahu jsou odbory
Francouzský ekonom přitom není jediný, koho toto téma znepokojuje. Objevilo se ostatně i v nedávných prezidentských i předchozích sněmovních volbách. Jenže politici často skončí konstatováním, že nemají jak přimět akcionáře nechat v Česku peníze, které tu vydělali. Zavedení progresivních či sektorových daní by mohlo investory doslova vypudit ze země.

Objem odtékajících dividend by mohlo snížit zvýšení mezd v českých firmách zahraničních vlastníků. To je v gesci odborů. Jejich bosové by ale museli najít odvahu troufnout si i na někoho jiného než jen (občas) na vládu.

Zdroj: 1

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.