Zdravotníci odmítají očkování proti chřipce, ministerstvo jim ho chce nařídit povinně

Vakcíny proti chřipce nejsou dost účinné, mohou způsobit vážné nežádoucí reakce a zdravotníci je odmítají. Reakce Ministerstva zdravotnictví? Nařídíme je povinně!

V reportáži na Primě ze 20. 4. 2018 zazněla jak slova o povinnosti pro zdravotníky z úst náměstka ministra zdravotnictví a vakcinologa prof. Prymuly, tak názory samotných zdravotníků, kteří se k povinnosti očkování proti chřipce stavěli rezervovaně nebo přímo odmítavě. Padla slova o svobodě volby i vážných následcích očkování. O selhávající účinnosti očkování proti chřipce v reportáži nezaznělo ani slovo. Přitom právě účinnost vakcíny by měla být hlavním argumentem, proč je třeba se nechat očkovat nebo ne.

Ale právě účinnost očkování proti chřipce je dlouhodobě kritizována. Účinnost vakcín proti chřipce minulou sezónu se odhaduje na 20 % nebo 36 %, některé zdroje uvádějí dokonce pouhých 10 %. To je opravdu hodně málo muziky za nemalé riziko nežádoucích účinků. Odhady na příští sezónu přitom neukazují žádný pokrok.

Ze sledování účinnosti vakcín proti chřipce, které trvá již dvě desetiletí, dochází prestižní organizace Cochrane k závěru, že jejich účinnost je chronicky nízká. Organizace Cochrane se dokonce rozhodla, že další aktualizaci svých dlouhodobých hodnocení účinosti vakcín proti chřipce zastaví, dokud nebudou provedeny dobře navržené studie s použitím skutečného placeba, dokud nedojde ke změně výroby málo účinných vakcín a dokud se nezohlední vedle chřipky i chřipce podobné virózy a krátká doba přetrvávání protilátek po očkování.

Cochrane zároveň upozorňuje, že většina studií účinnosti vakcín proti chřipce se provádějí na takových skupinách populace, které z něho mají nejmenší užitek a zároveň nejčastěji vytvářejí imunitu: na zdravých dospělých. U těchto dospělých i přes to, že dochází k vysoké imunitní odpovědi, je klinický efekt velmi nízký. Aby se předešlo jednomu onemocnění chřipkou, je třeba naočkovat 71 jedinců. Podle autorů se takto nízká účinnost nedá vysvětlit jednoduše tím, že ve vakcíně použité antigeny chřipky se nepotkají s antigeny virů, které daný rok ve skutečnosti kolují.

Ve studii porovnávající účinnost očkování proti chřipce oproti skutečnému placebu (kontrolní skupině byla podána pouze „slaná voda“) se ukázalo, že očkovanci proti chřipce měli významně vyšší výskyt nechřipkových respiračních viróz oproti neočkovaným. I když očkovance vakcína částečně ochránila proti chřipce, ve výsledku mělo v této studii očkování negativní efekt na zdraví očkovaných jedinců.

Navíc podle údajů odškodněných nežádoucích účinků v USA „Vakcinačním soudem“ jsou následky po očkování vakcínami proti chřipce jedny z nejčastěji odškodňovaných.

Argument, že virus chřipky může ohrozit život pacientů v kritickém stavu je sice oprávněný, ale je třeba si uvědomit, že pacienty v kritickém stavu může ohrozit prakticky jakýkoli patogen. Hlavní požadavek na zdravotníky je tedy takový, aby především chodili do práce zdraví a nepřecházeli žádné infekce. Nedostatek lékařů i sester, kteří pak mohou být nuceni pracovat i přesto, je ale úplně jiný problém, než medicínský. Navíc do nemocnic a zdravotnických zařízení může zavléct nebezpečné patogeny prakticky kdokoli.

Podle informací z výše zmiňované reportáže je u nás proočkovanost populace proti chřipce na 5 – 7 %, čemuž odpovídá i proočkovanost zdravotnického personálu. Tedy velmi nízká. Lidé ani zdravotníci tomuto očkování prostě nevěří. Nejsou přesvědčeni ani o jeho účinnosti, ani bezpečnosti. Je snad racionální reakcí na tento stav zavést povinnost a toto očkování vynucovat? Obzvlášť tehdy, kdy je všem jasné, že účinnost tohoto očkování je přinejmenším diskutabilní? Přijde tohle snad někomu jako demokratický princip? Nebo je to spíš na úrovni „dělat z lidí úplné blbce“? Jaké zájmy ve skutečnosti hájí Ministerstvo zdravotnictví?

Zdroj: 1