Měli jsme výročí Mnichovské zrady. Všiml si někdo? V médiích ani zmínka

V sobotu, 30. září, bylo výročí podpisu Mnichovské dohody, jinak též Mnichovského diktátu. Mnichovskou dohodu podepsaly čtyři mocnosti. Velká Británie, Francie, Německo a Itálie 30. září v roce 1938. Ten den byl pátek.

[wp_ad_camp_1]

K jednání byl pozván také tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Ale nechali ho čekat jako malého kluka za dveřmi. To až se dospělí dohodnou. Po skončení jednání dostal Beneš do rukou dokument – Mnichovskou dohodu. Pro Československo rozsudek smrti. Ze strany spojenců, tedy Velké Británie a Francie, se jednalo o politiku ústupků (takovou politiku si v Evropské unii užíváme vrchovatě i nyní). Edvardu Benešovi bylo oznámeno, že obrana Československa před nacistickým Německem bude považována za agresi. A Francie i s Velkou Británií by se tedy, předpokládejme, postavily na stranu Hitlera a srovnaly nás do latě.

Podívejme se do historie

Problém se sudetskými Němci vznikl po rozpadu Rakousko-Uherska a po jednání Masaryka, Beneše a Štefánika o vzniku Československa. Němci, usídlení na novém území Československa, v době monarchie viděli v Češích lokaje, sluhy, lidi druhé kategorie. S ustavením Československa jejich privilegovaná pozice zmizela. A oni se začali bránit. Zakládali truc státy a samosprávy. A to jen proto, aby si zachovali svou domnělou nadřazenost nad Čechy. Aby nevznikl dojem, že jsou občany stejné úrovně, že jsou s Čechy na stejné úrovni. Odpor muselo zastavit až nové československé vojsko. S nástupem hyperinflace v Rakousku a Německu se sudetští Němci zklidnili.

[wp_ad_camp_1]

Rok 1933

V roce 1933 vznikla Sudetoněmecká strana Konrada Henleina. V Československu do té doby fungovaly čtyři německé politické strany: Německá sociální demokracie, Německý svaz zemědělců, Německo křesťanská – sociální strana lidová a Německá demokratická svobodomyslná strana. Ty měly v československém parlamentu své poslanecké zástupce. Všechny čtyři strany se ovšem sloučily do roku 1935 s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou.

První tři roky politické činnosti Konrad Henlein předstíral při projevech, že Hitlerovské Německo odsuzuje – hrozil mu ze strany Československa zákaz a trest. Propagování zvráceného nacismu bylo trestné. Na síle začala Henleinova strana nabírat s příchodem celosvětové finanční krize, která se samozřejmě projevila i v Československu. Henlein vysokou nezaměstnanost využil k obviňování Prahy a nazval ji českým terorem proti sudetským Němcům.

Volby 1935 a 1938

Ve volbách v roce 1935 dostala Sudetoněmecká strana 66 % hlasů sudetských Němců. Henleinova drzost se začala stupňovat. V roce 1937 už se profiloval jako veřejný zastánce Hitlerovy politiky a s Hitlerem také jednal o postupu v Československu. Ve volbách roku 1938 dostal Henlein od sudetských Němců plných 90 % hlasů. Tedy 90 % sudetských Němců zastávalo myšlenku zničení Československa. Henleinova politika byla v tu dobu silně protičeskoslovenská, s očividnou snahou státnost naší země rozložit a zničit. 30. září v pátek pak došlo k podpisu Mnichovské dohody. Benešovi v ní bylo přikázáno, aby do 10. října vyklidil celé Sudety a postoupit je Hitlerovi. Henlein slavil úspěch.

12. září, ještě před Mnichovem, na Norimberském sjezdu NSDAP Hitler ve svém projevu velmi ostře zaútočil na Československo, odsoudil nás jako umělý stát, který vznikl jen proto, aby mohl bombardovat Německo. Deklaroval sudetským Němcům loajalitu. Tím se spustilo v Sudetech povstání řízené Sudetoněmeckou stranou, tedy Konradem Henleinem. Docházelo k vraždám, útokům a únosům do Německa. Povstání bylo rychle potlačené československou armádou. V pohraničí byl vyhlášen výjimečný stav, Sudetoněmecká strana byla postavena mimo zákon a na Henleina vydán zatykač.

[wp_ad_camp_1]

23. září 1938 – mobilizace

Dne 23. září, tedy týden před Mnichovskou dohodou, došlo k celostátní mobilizaci. Nastoupilo 1 250 000 vojáků. Nálada mezi obyvateli byla velmi odhodlaná. Chtěli jsme se bránit a dát Hitlerovi po držce. Přitom jsme samozřejmě spoléhali na naše spojence, hlavně pak na Francii. Mnichovskou dohodou vše, i přes silnou nelibost obyvatel, skončilo.

Pár zajímavostí navrch

30. září 1938, tedy v den podepsání Mnichovské zrady a v době, kdy byl náš stát velmi oslabený, poslalo Polsko ultimátum o okamžité vydání Těšínska. Tento spor se vlekl už od rozpadu Rakousko-Uherska. Lační Poláci ovšem nelenili a vida, že jsme na kolenou, vtrhli 2. října na naše území a zabrali celý okres Českého Těšína, celý okres Fryštátu a část okresu Frýdku. Výboj z polské strany trval do 11. října.

Tehdejší Sovětský svaz byl připraven a odhodlán postavit se na naši stranu i vojensky. Z toho ovšem Beneš vycouval, protože se obával toho, že by tak vznikl stav, kdy by se na stranu Německa mohl postavit celý Západ. Proti bolševismu. Měli jsme prezidenta vizionáře, státníka každým coulem.

Dopady záboru Sudet jsou patrné na celém průběhu následující války. Hitler připuštěním Sudet k Třetí říši získal prakticky celý zbrojní průmysl Československa, který byl ve své době na skutečně vysoké úrovni.

30. září 2017 nevyšla v médiích ani jedna zmínka o výročí podpisu Mnichovské dohody. Jen na iDnes se řešilo, zda a proč 30. září 1947 nevypískali, jakožto kolaboranta s nacistickým Německem, Vlastu Buriana v Liberci. A aktualne.cz upozorňovalo, že Merkelová střední Evropu rozhodně nepřehlíží. Vede ji v patrnosti. A rozhodně se na ni zaměří. Česká televize na svém serveru nostalgicky vzpomněla na to, že 30. září před patnácti lety přestalo vysílat v češtině radio Svobodná Evropa. Z vysílaných dokumentů na ČT2 A ČT24 pak dokumenty Historie studené války, Mamuti a jejich lovci, dokument o prenatálním životě, o Katalánku, o plameňácích, o staronovém kombajnu SM 500, neonacismu a nakonec opět o studené válce. Proč ten výčet dokumentů ze dne výročí Mnichovské zrady na ČT? Je až komické, jak se soudruzi v ČT snaží, aby právě toto výročí bylo zapomenuto. Nebo nepřipomínáno.

Přitom zalistujte o měsíc a kousek zpátky k výročí 21. srpna, kdy do Prahy vjela Rudá armáda. Přes návaly článků o výročí tohoto data se člověk jen ztuha mohl prokousat k horoskopu, aby věděl, jak až moc to ten den bude stát za prd. Přitom bylo 30. září 1938 jedním z nejčernějších dnů této republiky, tohoto národu, v celé jeho historii. 21. srpen jen jedním z mnoha běžně černých dnů republiky.

[wp_ad_camp_1]

Zkusme se zpětně podívat na program ČT2 a ČT24 ze dne 21. srpna tohoto roku. Na obou programech se vysílalo osm dokumentů o vpádu armád Varšavské dohody. Na ČT1 pak dokumenty dva. Plus tématický film od osmé hodiny večerní – Pelíšky – jehož závěr je korunován právě 21. srpnem. Na to se nedá nic říct.

Media se nám tak skutečně snaží předestřít na zlaceném podnosu nepřítele. Rusko je nepřítel – o výročí 21. srpna se mluvilo i v oběžnících polepšoven. Německo je přítel – o výročí Mnichovské zrady ani slovo.

Zdroj 1

[wp_ad_camp_1]