[wp_ad_camp_1]
Určitě si pamatujete na smutné oznámení o odchodu jednoho z mých morčátek. Moje roztomilé střapaté a věčně vyplašené morčátko odešlo do nebe ve věku tří let na záhadné selhání organismu. Mája byla moje láska na první pohled, každý den mi dělala radost, každý den jsem ji pusinkovala, mazlila. Vždycky mě moc mrzelo a dodneška mrzí, že jsem s ní nemohla být až do konce, protože jsem ji nechala na veterině kde jsem doufala že se mi o ni postarají a ona tam po třech dnech odešla do jiné dimenze. V cizím neosobním prostředí, bez pohlazení a bez vlídného slova, beze mě. Trápila jsem se představou, že jsem ji opustila, když jí bylo nejhůř…
Od té doby co odešla do nebe, mě Mája nenavštívila.
Zarámovala jsem si její fotku, přes kterou jsem jí původně dávala léčivé frekvence, aby vydržela alespoň do převozu na veterinu a pak když se to stalo, už jsem tu fotku nedokázala vyhodit, tak ji mám teď v pracovně na skříni a vždycky když se na ni podívám, tak mám pocit že mám v nebi dalšího anděla co tam na mě čeká. Taky jsem ráda že mám Máju na spoustě videí z mého seriálu, takže se vždycky můžu podívat jaká byla fešanda.
Vzpomínám na ni s láskou, ne se smutkem, protože vím že se teď má mnohem lépe než my všichni tady, je to jakoby odjela na dovolenou, ale bez tělíčka, které bylo nemocné.
Před pár dny jsem ale měla sen.
Od té doby co chovám morčata, tak mám občas morčátkové sny, kdy najednou mám strašně moc morčat, jsou všude a já je všemožně naháním a třídím a mazlím a snažím se jim nějak předělávat domečky nebo vyčistit pokaděné piliny a pořád přemýšlím kde jsem k tomu početnému zvířectvu přišla… Tohle byl přesně jeden z těch morčátkových snů.
Byl o tom, že jsem měla něco přes 10 dospělých morčat a ta měla spoustu mladých a já je všechny brala do rukou, mazlila, muckala a nemohla se rozhodnout které rozdám, protože jsem si chtěla nechat úplně všechny. (Typický problém, když se vám něco narodí. Pak to máte problém někomu dát.)
V jednu chvíli se tam objevilo nějaké dítě a viděla jsem, že bere jedno z malých morčátek za hlavu, tak jsem ho plácla po ruce a říkám: ,,Nešahej mi na moje zvířátka!” 😀 Když jsem ho pokárala, to dítě zmizelo.
Pak jsem stála uprostřed velkého pokoje kde jsem byla se svými morčátky a najednou koukám, že se tam objevila Mája. Najednou jsem pochopila že to není sen ale že je to její duše, která ke mně přichází touto cestou. Běžela ke mně po čistých pilinách, které byly na zemi.
Vypadala přesně jako ta Mája, to morčátko, které jsem znala.
Začala jsem brečet, zavolala jsem její jméno a hned jsem ji vzala do náruče. Mája vůbec nic neřekla, ale když jsem se jí dotkla a přitiskla si ji na srdce jako to vždycky dělám, z jejího tělíčka začalo zářit něco neuvěřitelně krásného.
V tu chvíli přestalo existovat hmotné tělesné omezení a já prožila skutečnou krásu a podstatu její duše. Byla to čistá láska, a čistá radost. Obrovské centrum úžasné zářivé energie, která měla bílou a zlatou barvu.
[wp_ad_camp_1]
Dnes jsem měl takový záblesk bdělého snění o autonehodě. Za deset minut jsem dojel na místo a tam byla ta situace, tak, jak se odehrála v tom snění. Hodně se mi to vrylo do paměti. Já jen projížděl. Naštěstí nic vážného, jen měli pomačkaná světla a stáli venku, také jako v tom snu. Každý si může tu intuici natrénovat, ale je to dar, který má každý. Jen chtít vycítit. Ve snu byly i barvy a přibližně typy vozidel, lidé, i to, že to bude jen lehké a že se ti lidé domluví. Vlastně se ten sen začal jako zdát a já si kladl otázky a podle mých otázek se mi zdály odpovědi. Není to typ snu, že byste měli nějakou vidinu, nebo, že by to rušilo nějak vaši pozornost, jd eo velmi rychlé záblesky, jejichž rytmus a zobrazení řídíte vy sami. Přijímáte myšlenku a zobrazíte si odpověď dle vaší schopnosti podvědomí a vědomí , tvořit obraz….nevypínáte mozek.
Já jen, že v článku je něco o snění a zajímavém zážitku
Úžasný článek. Mluviti se zvířaty, to uměl jen princ Bajaja , ovšem jestli si to nepletu. V tom snu se však objevilo dítě, které nebylo dobře vychované nebo aspoň informované, dostalo přes ruku a ihned zmizelo. Jak ilustrativní pro dnešní dobu.
Když nám umřel náš milovaný Frenki,na jeho hrobu na zahradě hořely svíčky ve větru i dešti.Jeho psí kamarádi tesknili a a my s nimi.Byl to kříženec rotwailera,byl to kamárad,člen rodiny.Hledali jsme v útulcích někoho podobného,kdo by nám pomohl alespoň trochu zacelit tu ránu.Vybrala si nás fenečka,která ,nejen že se nebála dvou cizích hafanů,chovala se hned jako doma,věděla kde je jídlo,pití…..šel z toho mráz po zádech…a o to víc,že od té doby a to i za bezvětří a jasného dne,večera..svíčka na hrobu Frenkinka prostě za pár vteřin zhasne….
Slovanka – nebul! – Frankie Goes To Hollywood!
https://www.youtube.com/watch?v=rCp2h5jslKY
Hezké pojetí a lidi jsou někdy strašná zvěř včetně a nepochopím jak jsem se dočetl že nějaký chovatel koní řekl že to jsou přerostlý krysy co utáhnou vozejk. Přetáhl bych sem fotky koníků kterým jsem dal jablka, loni. Letos tu tak stínili chemtráčem že úroda prostě z nedostatku fotosyntézy satanisty nebyla. Adresu přes kterou bych to poslal mi zmizela po kleknutí kompu. Fakticky řechtali a zdravili když mne viděli což předtím nedělali.
První jezevčička mi na zahradě nosila myšky i když podle ocásku podezřele dlouhých po mohli být potkánci. A samozřejmě živý protože zahriznutými mršinami mne nechtěla prostě urazit a opravdu byla zcela zřetelně opravdu hluboce nepochopená a smutná že jsem ji vyháněl. No a samozřejmě v období klíšťat jsem řádil s pinzetou a vlice trpělivě držela nicméně koukám že na mne nějak nevěřícně poulí zoufale oči a no a já vůl koukám že jsem slepej jak patrona a mordoval jsem, hmm bradavku. No nevím jestli jsou reinkarnace ale poslední hafinka má o jednu míň a tak mám podezření připomenutí osudem toho že jsem blbej jak pumpa na saně. A tady jak jsou mne autority hluboce ukradené tak tohle mne rmoutí velice že to náhoda nemusí být a vše se nám odzrcadlí v budoucnu a vnímaví mohou trpět. pac