Rusko a Čína odmítají nadvládu dolaru

I když 1 miliarda dolarů se nemusí zdát mnoho ve srovnání s celkovým podílem amerického vládního dluhu ve výši 1 bilionu dolarů, který drží Čínská lidová banka, nebo americkým federálním dluhem ve výši přes 20 bilionů dolarů, důležitost spočívá v nominální hodnotě. Je to test, kterým obě vlády zjišťují potenciál státního financování infrastruktury a dalších projektů, nezávislé na dolaru a bez rizika takových postihů, jako jsou finanční sankce ministerstva financí USA…

Ruský dluh a čínský jüan

Od srpna 1998, kdy Západ nastavil svrchované podmínky, Rusové nedodrželi finanční závazky a jejich státní finance jsou extrémně obezřetné. Velikost jejich národního dluhu je nejnižší ze všech větších průmyslově vyspělých zemí, pouhých 10,6% HDP v r. 2017. To umožnilo Rusku přestát americké válečné sankce, které jsou uvaleny od roku 2014, a zároveň to přinutilo zemi obrátit se kvůli své finanční stabilitě jinam. Tím „jinam“ je čím dál tím více Čínská lidová republika.

Nyní ruské ministerstvo financí údajně plánuje první prodej ruského dluhu ve formě dluhopisů denominovaných v čínské měně jüan. Velikost první nabídky, testování trhu, bude 6 miliard jüanů, což je necelá miliarda dolarů. Prodej organizují státní ruská banka Gazprombank, Bank of China Limited a největší čínská státní banka Industrial and Commercial Bank of China (ICBC). Tento krok ještě urychlují zprávy, že americké ministerstvo financí zkoumá možné důsledky prodloužení sankcí, které byly až dosud soustřeďovány na ruské projekty v oblasti ropy a zemního plynu, aby zahrnovaly i ruský svrchovaný dluh v rámci válečných sankcí. Nové dluhopisy denominované v měně jüan budou obchodovány na moskevské burze a budou se prodávat s nízkými úrokovými sazbami čínským investorům, i mezinárodním a ruským vypůjčovatelům.

Západní sankce nebo výhrůžky sankcemi nutí Rusko a Čínu ke strategičtější spolupráci na tom, co se stane základem skutečné alternativy k dolarovému systému. Ruský dluh, nabízený v měně jüan, také výrazně podpoří přání Číny, aby se jüan stal uznávanou mezinárodní měnou.

Čínský petrojüan

Kroky, vedoucí k vydání ruského státního dluhu v měně jüan, probíhají souběžně s dalším významným vývojem směrem k širšímu mezinárodnímu přijetí jüanu vůči americkému dolaru. Čínské regulační orgány dokončily 13. prosince závěrečné testování v rámci příprav na zahájení obchodování s futures kontrakty na futures burze v Šanghaji, nikoliv však v dolarech, ale v jüanu. Důsledky jsou potenciálně velké.

Čína je největší dovozce ropy na světě. Kontrola trhů futures s ropou až dosud přísně střežily banky na Wall Street a v New Yorku, Londýně a další futures burzy, které řídí. To, že se vynořila Šanghaj coby hlavní futures centrum s ropou, založené na měně jüan, by mohlo výrazně oslabit dominantní postavení dolaru při obchodování s ropou.

Od 70. let, kdy došlo k ropnému šoku a k nárůstu ceny ropy o 400% ze strany zemí OPEC, Washington udržuje přísný režim, kdy se s nejhodnotnější komoditou na světě – ropou – obchoduje pouze v amerických dolarech. V prosinci 1974 podepsalo americké ministerstvo financí v Rijádu tajnou dohodu se saúdsko-arabskou finanční agenturou, týkající se „vybudování nového vztahu prostřednictvím Federální rezervní banky v New Yorku s výpůjční operací amerického ministerstva financí“ za účelem koupit americký vládní dluh za nadbytečné petrodolary.

Saúdové souhlasili, že u zemí OPEC prosadí prodej ropy pouze za dolar výměnou za prodej moderního vojenského vybavení z USA (samozřejmě zakoupeného za dolary) a záruku ochrany před případným izraelským útokem. To byl začátek toho, co tehdy americký ministr Henry Kissinger nazval recyklací petrodolaru. K dnešnímu dni se pokusili tento systém změnit a prodávat ropu za eura nebo zlaté dináry pouze dva lídři zemí, vyvážejících ropu – Saddám Husajn v Iráku a Kaddáfí v Libyi. Nyní Čína vyzývá petrodolarový systém jiným způsobem – prostřednictvím petrojüanu.

Rozdíl oproti Saddámu Husajnovi a Kaddáfímu je ten, že nyní mnohem vlivnější země – Rusko a nyní i Írán – s implicitní podporou Číny spolupracují na tom, aby se dolaru vyhnuly z nutnosti kvůli přílišnému tlaku ze strany USA. Tohle je nyní mnohem větší výzva pro americký dolar, než se kdy mohlo Iráku nebo Libyi podařit.

Čínské ropné futures kontrakty v jüanu nyní umožní obchodním partnerům Číny, aby platili zlatem nebo převedli jüan na zlato, bez nutnosti držet peníze v čínských aktivech nebo je převést na americké dolary. Vývozci ropy, jako je Rusko, Írán nebo Venezuela – na všechny tyto země USA uvalily sankce – se mohou vyhnout těmto sankcím tím, že se nyní vyhnou ropným obchodům v dolarech. V září minulého roku Venezuela reagovala na americké sankce tím, že nařídila státní ropné společnosti a obchodníkům, aby uzavírali smlouvy na prodej ropy v eurech a neplatili, ani si nenechávali platit v amerických dolarech.

Zlato za ropu?

Mezinárodní burza v Šanghaji brzy zahájí ropné futures kontrakty v jüanu. Tyto futures kontrakty zefektivní a upevní proces prodeje ropy do Číny v měně jüan, který Rusko započalo po uvalení sankcí v roce 2014. To umožní také dalším světovým výrobcům ropy prodávat ropu nikoli za dolary, ale za jüan. Futures kontrakty na surovou ropu budou první komoditní smlouvou v Číně, otevřenou zahraničním investičním fondům, obchodním domům a ropným firmám. Obejití obchodování za americký dolar by mohlo umožnit vývozcům ropy, jako je například Rusko a Írán, aby se vyhnuli americkým sankcím.

Aby byla nabídka atraktivnější, spojila Čína futures kontrakty na surovou ropu s možností efektivně převést jüan na fyzické zlato prostřednictvím burz v Šanghaji a Hongkongu. Podle Wanga Zhimina, ředitele Centra pro globalizaci a modernizaci při Čínském institutu pro zahraniční ekonomiku a obchod, bude možnost převést ropné futures v jüanu na zlato znamenat konkurenční výhodou čínských futures oproti ropě Brent a West Texas Intermediate.

Nyní jsou Rusko, Írán nebo jiní výrobci ropy v takové pozici, že jsou schopni prodávat ropu do Číny za jüan nebo rubl, a zcela tak obejít dolar. Tato změna nastane v nadcházejících týdnech, kdy budou oficiálně zahájeny ropné futures kontrakty v jüanu. V říjnu Čína a Rusko zahájily tzv. systém PVP (platba versus platba) pro vzájemné platby v jüanech a rublech, což sníží riziko vypořádání za ropu a jiné obchody.

Prodej ruské ropy a plynu do Číny se již údajně uskutečňuje v rublech a jüanech, a od té doby, co se USA pošetile snažily izolovat Katar v Perském zálivu, Katar – hlavní dodavatel zemního plynu LNG do Číny – přešel na stanovení cen v jüanu. Tlak narůstá do takové míry, že Saúdská Arábie v určitém okamžiku poruší smlouvu z roku 1974 s Washingtonem, a začne prodávat ropu Číně také za jüan.

Írán se připojí k Eurasijské ekonomické unii (EEU)

K rostoucí spolupráci napříč Eurasií, která se soustřeďuje kolem Číny, Ruska a zejména Íránu, bude přidán nový element. Podle Behrouze Hassanolfata z íránské Organizace pro podporu obchodu se Írán stane již v únoru 2018 členem ruské Eurasijské hospodářské unie (EEU), jak je uvedeno v prohlášení, které odvysílala íránská státní televize Press-TV. V současnosti patří do EEU, která byla vytvořena v roce 2015, Rusko, Kazachstán, Bělorusko, Arménie a Kyrgyzstán. Cílem této unie je vytvořit velkou zónu pro volnou přepravu zboží, služeb, kapitálu a pracovníků v rámci členských států. V současné době je EEU trhem pro183 milionů lidí. Když se připojí Írán s více než 80 miliony obyvatel, významně to podpoří ekonomiky států EEU a vytvoří se společný trh pro více než 263 milionů obyvatel s kvalifikovanými schopnostmi, inženýry, vědci a průmyslovým know-how.

Írán již v souvislosti se stupňujícími se výhrůžkami ze strany Washingtonu oznámil, že hledá způsoby prodeje ropy za jinou měnu, než je dolar. Začlenění do EEU by mohlo být řešením, neboť Írán, Rusko a Čína jsou neustále vystavovány tlaku Spojených států.

Vzhledem k tlaku, který vyvíjí Západ, se čím dál tím více země Eurasie snaží rozvíjet své ekonomiky tak, aby byly nezávislé na sankcích, uvalených americkým ministerstvem financí. Je velmi pravděpodobné, že ve zpětném pohledu budou tyto americké sankce považovány za jeden z nejhloupějších pokusů Washingtonu o ovládnutí ekonomik Eurasie.

William Engdahl

Zdroj: 1, 2