Pravda o „falešných zprávách“

Téměř ve všech zemích aliance NATO – a pouze v těchto zemích – političtí představitelé začali veřejně odsuzovat falešné zprávy. Cílem bylo odhalit předpokládaný vliv ruské propagandy v rámci „západní demokracie“. Stát, který byl touto kampaní nejvíce zasažen, byla Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron nedávno oznámil vypracování zákona, který je konkrétně zaměřen na boj proti těmto „útokům na demokracii“, ale pouze v době „volebního období“.

Skutečnost, že anglický výraz „falešná zpráva“ (fake news) se používá ve všech jazycích zemí NATO, svědčí o anglosaském původu problému, i když ve skutečnosti tato fráze označuje fenomén, který je starý jako lidstvo samo – nepravdivá informace.

NATO a začátek kampaně proti „falešným zprávám“

Na summitu NATO Štrasburk – Kehl v roce 2009 prezident Obama oznámil svůj záměr vytvořit službu „strategické komunikace“ aliance [1]. K její realizace, která trvala šest let, byly využity skupiny 77. brigády britské pozemní armády a 361. brigády civilních záležitostí americké pozemní armády (se sídlem v Německu a Itálii).

Zpočátku bylo jejím posláním zabraňovat veškerým zprávám, obviňujícím americký deep state, že sám zorganizoval útoky 11. září, a následně obviňujícím Anglosasy, že naplánovali „Arabské Jaro“ a válku proti Sýrii – veškeré tyto zprávy byly označeny jako „konspirační teorie“. Nicméně situace se rychle změnila, a šlo o to, přesvědčit obyvatelstvo zemí aliance, že Rusko nadále uplatňuje propagandu z dob sovětské éry – a proto je aliance NATO stále užitečná.

A konečně v dubnu 2015 vytvořila Evropská unie „pracovní skupinu pro strategickou komunikaci – východ“ (pracovní skupina East StratCom). Každý týden tato skupina předává zprávy o ruské propagandě tisícům novinářů. Například jejich poslední zpráva (z 11. ledna 2018) obviňuje agenturu Sputnik z tvrzení, že kodaňská zoo živí své dravce opuštěnými domácími zvířaty. Bůh nám pomáhej, „demokracie“ je napadána! Očividně je pro tyto specialisty obtížné najít smysluplné příklady ruského vměšování. V srpnu téhož roku aliance NATO slavnostně otevřela Centrum strategické komunikace v Rize, hlavním městě Lotyšska. Následujícího roku vytvořilo ministerstvo zahraničí USA Centrum globální angažovanosti, které pracuje na stejných principech.

Jak se Facebook, kterým je Hillary Clintonová posedlá, otočil proti ní

V roce 2009 ministryně zahraničí Hillary Clintonová na popud Jareda Cohena (vedoucího člena politického plánovacího štábu) přesvědčila sama sebe, že je možné svrhnout Íránskou islámskou republiku Írán prostřednictvím manipulace se sociálními médii. Tato teorie však neměla požadovaný efekt. O dva roky později (v roce 2011) se tomu stejnému Jaredu Cohenovi, který se od té doby stal generálním ředitelem Google Ideas, podařilo zmobilizovat mládež v Káhiře. Přestože „revoluce“ na náměstí Tahrir nevedla ke změnám názorů egyptského lidu, zrodil se mýtus o rozšíření amerického způsobu života prostřednictvím Facebooku. V důsledku toho ministerstvo zahraničí sponzorovalo několik sdružení a shromáždění, aby podporovala Facebook.

Nicméně americké prezidentské volby v roce 2016 byly šokující. Outsider, propagátor nemovitostí Donald Trump vyřadil postupně všechny své soupeře, včetně Hillary Clintonové, vpadl do Bílého domu, přičemž těžil z rad na Facebooku. Poprvé se sen Múzy profesionálních politiků stal skutečností, ale pracoval proti ní. A Facebook byl okamžitě poté démonizován ze strany dominantního tisku.

Při této příležitosti bylo zcela evidentní, že je možné prostřednictvím sociálních médií uměle manipulovat s davem, avšak už po několika dnech uživatelé médií přicházejí k rozumu. To je stálý fakt pro všechny systémy, manipulující s informacemi – prchavost. Jediná forma lži, která umožňuje vytvářet dlouhodobé vzorce chování, předpokládá, že někdo občany přinutí k nějaké formě menší angažovanosti, jinými slovy, někdo jim vymyje mozek [2].

Facebook, který tohle velmi dobře pochopil, vytvořil „program pro aktivní pomoc politice a vládě“, a na starost jej dostala Katie Harbathová. Cílem programu je vytvářet kolektivní emoce ve prospěch určitého klienta, ale nesnaží se organizovat trvalé kampaně [3]. To je důvod, proč prezident Macron navrhuje legislativu pro sociální média pouze během volebního období. On sám byl zvolen díky krátce trvajícím zmatkům, které společně vytvářely noviny a Facebook proti jeho soupeři Françoisovi Fillonovi; celou operaci organizoval Jean-Pierre Jouyet [4]. Kromě toho obavy Emmanuela Macrona, že příště by mohla být sociální média použita proti němu, přesně zapadají do plánů NATO demonstrovat kontinuitu propagandy z dob Sovětského svazu. Jako příklad manipulace Macron proto uvádí rozhovor pro agenturu Sputnik, týkající se jeho soukromého života a zveřejnění nepodloženého tvrzení ohledně jeho zahraničního bankovního účtu.

Zpráva Christophera Steela

Během americké prezidentské kampaně si tým Hillary Clintonové objednal od bývalého agenta tajných britských služeb Christophera Steela, aby o Donaldu Trumpovi něco vypátral. Bývalý šéf MI6 je znám skandálními a vždy neověřitelnými obviněními. Poté, co bez důkazů obvinil Vladimira Putina, že byl na jeho příkaz otráven Alexandr Litviněnko poloniem-210, ho opět obvinil z toho, že chytil Donalda Trumpa do sexuální pasti a vydíral jej. Zpráva Christophera Steela byla pak diskrétně předána různým novinářům, politikům a řídícím tajným agentům, a nakonec publikována [5].

To je zdroj hypotézy, podle níž pán Kremlu usiloval o to, aby byla zvolena jeho loutka a nikoli Hillary Clintonová, a proto nařídil „svým“ médiím, aby zakoupila publicitu na Facebooku a šířila lži o bývalé ministryni zahraničí – což je hypotéza, kterou může podpořit rozhovor mezi australským velvyslancem v Londýně s jedním z Trumpových poradců [6]. Nehledě na to, že Russia Today a Sputnik utratily jen pár tisíc dolarů za publicitu, která se zřídkakdy týkala paní Clintonové, vládnoucí třída USA je přesvědčena, že odvrátily popularitu demokratické kandidátky a rozvrátily její kampaň v hodnotě 1,2 miliardy dolarů. Ve Washingtonu lidé stále věří tomu, že technologické vynálezy mohou být použity k manipulaci s lidskou rasou.

Již nejde o poukazování na to, že Donald Trump a jeho stoupenci vedli svou kampaň na Facebooku, protože veškerá forma tisku, jak v psané, tak audiovizuální formě, byla vůči nim nepřátelská, ale o předstírání, že Rusko manipulovalo s Facebookem, aby zabránilo zvolení Múzy Washingtonem.

Právní výsada společností Google, Facebook a Twitter

Tím, že se americký tisk neustále snažil dokazovat vměšování Moskvy, poukázal tak na enormní výsady, kterým se těší Google, Facebook a Twitter – tyto tři společnosti nejsou odpovědné za obsah. Z pohledu amerického práva nejsou nic jiného, než dopravci informací (běžní dopravci).

Pokusy, prováděné společností Facebook, které demonstrovaly možnost vytvořit kolektivní emoce na jedné straně, a žádnou právní odpovědnost této společnosti na straně druhé, svědčí o anomálii v systému.

Privilegium, kterému se těší společnosti Google, Facebook a Twitter, je zjevně nepřiměřené a přehnané. Ve skutečnosti tyto tři společnosti jednají nejméně dvěma různými způsoby za účelem upravení obsahu, který předávají. Nejprve jednostranně cenzurují určité zprávy – a to buď přímým zásahem ze strany personálu, nebo mechanicky prostřednictvím skrytých algoritmů – a poté podporují svou vizi pravdy na úkor jiných hledisek (kontroly faktů).

Například v roce 2012 si Katar objednal od společnosti Google Ideas, jejímž šéfem byl již v té době Jared Cohen, vytvoření softwaru, který by umožnil sledovat vývoj zběhnutí v syrské arabské armádě. Cílem bylo ukázat, že Sýrie je skutečně diktaturou, a že se lidé začínají vzpírat. Ale velmi rychle začalo být jasné, že takováto vize je falešná. Počet zběhnutých vojáků v armádě se 450 000 muži nikdy nepřesáhl počet 25 000. Z toho důvodu společnost Google diskrétně stáhla tento software, který propagovala.

Celých sedm let společnost Google naopak propagovala články, které získávala z oficiálních prohlášení organizace Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR). Den po dni uváděli přesný počet obětí v obou táborech. Samozřejmě, že šlo o fiktivní údaje, neboť je nemožné, aby je kdokoli spočítal. Nikdy v době války nebyl žádný stát schopen každodenně určovat počet zabitých vojáků v boji a počet zabitých civilistů. A přesto organizace SOHR, působící ve Spojeném království, tvrdí, že ví to, co lidé, kteří žijí přímo v Sýrii, nemohou vědět.

Společnosti Google, Facebook a Twitter nejsou jen obyčejní dopravci, jsou to padělatelé informací, které zveřejňují, a jako takové by měly být považovány za legálně zodpovědné za obsah.

Pravidla svobody projevu

Představme si, že snahy, které aliance NATO a prezident Macron vynakládají proti Rusku z hlediska audiovizuální internetové přepravy, nebudou úspěšné. Nicméně je nezbytné, aby tyto nová média byla zahrnuta do obecného práva.

Principy, které regulují svobodu projevu, jsou oprávněné pouze tehdy, pokud jsou shodné pro všechny občany a pro všechna média. Dnes tomu tak není. Zatímco to platí pro obecné právo, neexistuje žádné zvláštní pravidlo, týkající se odmítnutí nebo práva odpovídat na zprávy na internetu a na sociálních sítích.

Jako vždy v historii předávání informací se stará média snaží sabotovat ta nová. Vzpomínám si na drsný úvodník, který francouzský deník Le Monde věnoval v roce 2002 mé práci na internetu, týkající se odpovědnosti za útoky z 11. září. Noviny byly šokovány nejen mými závěry, ale také tím, že web Voltaire Network je osvobozen od finančních závazků, které vnímám jako velmi omezující [7]. To je stejný korporativistický postoj, který o patnáct let deník předvádí znovu prostřednictvím své služby Le Decodex. Místo toho, aby se deník Le Monde více věnoval kritice článků nebo videí v nových médiích, navrhuje, aby se upozorňovalo na spolehlivost ostatních konkurenčních webových stránek. Samozřejmě, že pouze ty stránky, jejímiž majiteli jsou jejich kolegové, nacházejí v jejich očích milost, jinak všechny ostatní stránky jsou považovány za méně důvěryhodné.

Na podporu kampaně proti sociálním médiím uveřejnila nadace Fondation Jean-Jaures (tj. nadace Socialistické strany, spojená s americkou Národní nadací pro demokracii) fiktivní hlasování [8]. Na základě čísel se snaží demonstrovat, že nekultivovaní lidé – dělnická třída a stoupenci Národní fronty – jsou naivní. Tvrdí, že 79% Francouzů věří v nějakou konspirační teorii. Jako důkaz jejich naivity poukazuje na to, že 9% z nich je přesvědčeno, že Země je placatá.

Nicméně ani já, ani nikdo z mých francouzských přátel, s nimiž jsem o tom diskutoval na internetu, jsme se nikdy nesetkali s nikým, kdo by věřil, že Země je placatá. Číslo je tedy zjevně vymyšlené a diskredituje celou studii. V nadaci Fondation Jean-Jaures, přestože je spojená se Socialistickou stranou, je stále generálním tajemníkem Gerard Collomb – který se od té doby stal ministrem vnitra ve vládě prezidenta Macrona. Již před dvěma lety tato nadace publikovala studii, zaměřenou na zdiskreditování politických oponentů systému, které kvalifikovala jako „konspirační teoretiky“ [9].

Zdroj: 1