„Osud horší než smrt“: znepokojivé pokroky v oživování mozků vedou k nepříjemným morálním otázkám

Experiment na Yaleově univerzitě zní jako z béčkového sci-fi filmu: cílem bylo oživit mozek poražených prasat. Určité nečekané úspěchy, jichž univerzita docílila, neodvratně vedou k morálním a dalším otázkám. Prováděli bychom stejnou proceduru na lidech?

[wp_ad_camp_2]

Slovy Benjamina Curtise, který na Nottingham Trent University zkoumá etiku, život ve formě oživeného mozku by byl „živoucím peklem“. Existovat bez jakéhokoliv kontaktu s okolní realitou by byl „osud horší než smrt“. Nicméně zpět k experimentu. Vedl jej neurovědec Nenad Sestan na Yaleově univerzitě a k experimentu využil mozky předtím poražených prasat.

Curtis se nechal slyšet, že mozek je do obrovské míry propojený se zbytkem těla, neustále komunikuje a vyměňuje si elektrochemické signály, a jelikož jeho fungování ještě zcela nerozumíme, to, co o něm víme, projevuje právě v těchto podmínkách. Jinými slovy, nemáme ponětí, jak by se choval, co by si myslel či co by prožíval mozek bez těla a kontaktu s okolním světem. Nelze si to představit ani jako kóma, neboť z toho co víme, lidé v komatu prožívají sny a vidiny na základě svého fyzického okolí a vzpomínek.

Ačkoliv mozky se nepodařilo zcela oživit, prasata nenabyla vědomí, akademické kruhy na experiment reagují rychle a z dobrého důvodu. Doktor Evan Thompson, pro změnu profesor filozofie z univerzity v Britské Kolumbii, sdílí názor a vizi s profesorem etiky s tím rozdílem, že Thompson ke své prognóze přidal i neodvratné šílenství. Bez neustálého kontaktu s okolím, či dokonce svým tělem, asi znovuoživené vědomí nic jiného nečeká, pokud je to vůbec možné. Některé teorie o existenci vědomí se opírají o princip, v němž vědomí vzniká na základě reakce na vnější a vnitřní vjemy. Bez vjemů tedy neexistuje vědomí, jež by na ně reagovalo.

[wp_ad_camp_2]

Od scénářů, kdy bude potřeba mít na takové otázky odpověď, jsme (snad) naštěstí ještě daleko. Curtis měl k dispozici 200 prasečích hlav, do nichž vehnal čerstvou krev pomocí sítě umělých trubiček a také je zahřál na přirozenou teplotu. Cirkulaci krve udržoval po dobu 36 hodin. Ačkoliv neexistuje žádný důkaz, že by mozky nabraly vědomí, a tedy předpokládejme, že k tomu nedošlo, Curtis učinil i něco významného. S nadšením prohlásil velké množství mozkových buněk plně fungujících a schopných běžné činnosti.

Přestože to neznamená, že začneme přivádět lidi k životu, nabízí se řada lékařských využití, o nichž by bylo zřejmě předčasné a příliš odvážné fantazírovat. Bylo by asi vhodné nadále pozorovat, co se na Yaleově univerzitě děje… Proč ale vlastně chceme řešit otázky nesmrtelnosti, když máme takové problémy fungovat i během našich časem limitovaných životů?

 

[wp_ad_camp_2]

Zdroj: 1