Příběh falešných zpráv je falešnou zprávou

Téměř každý den slyšíme ve veřejném rozhlasu a veřejné televizi zprávy o tom, jak falešné zprávy podkopávají naši demokracii. Jejich velkomyslní reportéři opravdu věří, že tato horečnatá hrozba ohromuje mysli kdysi rozumných lidí.

Tento příběh je sám o sobě falešnou zprávou z několika zřejmých důvodů.

[wp_ad_camp_2]

Nikdy jsme nebyli lépe informováni, než jsme nyní; lidé jsou informováni tak dobře, jak být chtějí. Vždy budou existovat výstupy plné lží – to je zkrátka povaha komunikace. A naléhání na problematiku „falešných zpráv“ je snahou o přisouzení Trumpova vítězství nikoliv těm, kdo nám ho přinesli (voličstvo a neschopnost Clintonovy kampaně), ale některým zločineckým agentům.

Skutečnost, že dnes máme více informací a lepších, je takřka samozřejmé. Navíc dnes existuje bezpočet odbytišť díky internetu a důležité události jsou téměř vždy zaznamenávány. Množství údajů, které máme o veřejných činnostech je ve srovnání s dobou před deseti lety obrovské.

Můžeme se dohadovat o tom, zda je to dobrá nebo špatná věc, ale dnes jsme zaplaveni informacemi. Tyto informace jsou spolehlivější než kdy předtím. Moje vlastní práce v Palestině a izraelské lobby ukázala, že globální spotřebitelé mohou získat přesnější informace o tomto konfliktu než kdy předtím. Ano, jak zde stále tvrdíme, hlavní americká média „bojují“ pro Izrael – to však neznamená, že by nebyly na dosah ruky lepší informace – z velké části evropské a palestinské, často z občanských videí.

Než tu byl internet, bylo mnohem těžší získat alternativní zdroje. Museli jste se přihlásit k odběru časopisů nebo jít na tiskové oddělení společnosti Hotaling v časopise Times Square pro mimoměstské noviny. Nejlepším příkladem je sport. Musel jsem doufat, že v novinovém stánku bude poslední vydání časopisu Times, nebo že Times obsahuje skóre box mého rodného týmu. Dnes můžu v okamžiku zjistit jakékoliv skóre nebo shlédnout videa výkonu mého týmu. Ono nakonec i zničení novinářských cechů internetem nám něco přineslo – ostré komentátory, kteří by nikdy neměli přístup k tradičním sdělovacím prostředkům.

„Věříte všemu, co čtete na sociálních médiích?“ ptá se reklama na rádiu WNYC. Říkávali to samé o novinách, když jsem byl dítě! Představa, že informace byly dříve čistou tůní chráněnou přede všemi chytrými internetovými lháři je podvodem ze strany reportérů zodpovědných za falešné zpravodajské dějství. Vyprávění příběhů je primární lidská zkušenost. Je zakořeněna v potřebě poznání, abychom zlepšovali naše přežití. Vypravujeme příběhy ve snaze učinit náš život lepším, více naplňujícím a pochopitelnějším. A od začátku příběhů existovaly i lži. Někteří říkají, že lidské bytosti mají jazyky v ústech proto, aby oklamaly druhé, zatímco někteří spisovatelé fikcí vám řeknou, že klam je duše příběhu. Všichni se učíme vyčíst upřímné a pravdivé z přehnaného a falešného. Ne vždy se nám to jako čtenářům a posluchačům podaří, ale snažíme se. Stejně jako novináři se snaží předávat nám přesné verze událostí navzdory jejich omezením a jako se umělci snaží vytvořit dokonalejší příběhy o vztahu sociálních a psychických potíží.

[wp_ad_camp_2]

Existují dnes stovky tisíc zpravodajských stránek (nebo miliony?). Veliká převaha těchto stránek dělá to, co děláme my – snaží se prezentovat nejpravděpodobnější verze událostí jaké jsou schopny. Jak Ezra Pound kdysi řekl, existuje pouze jeden standard pro psaní: přesnost výpovědi. Není to věda o raketách, je to boj.

Existují stránky, které se pokoušejí oblafnout čtenáře? Samozřejmě. Vždy existovaly senzační dokumenty, žlutá žurnalistika, skandální listy, fámy, dezinformace, šíření poplašných zpráv a nespolehlivé zdroje. Čtenáři měli vždy povinnost je vytřídit. Kolik z nás má pocit, že za pár sekund, z jednoho znamení či jinak, ​​dokážeme odhadnout důvěryhodnost a pravdivost neznámého webu? Čtenáři jsou mnohem sofistikovanější, než si autoři falešných zpráv myslí. Navíc víme, že některé z největších lží pocházejí od řídících orgánů a úřadů. Což vede ke konspiračním příběhům a zpátky k Shakespearovi…

Tvrzení, že lživé a falešné zpravodajské stránky vztáhly volby k rukám Donalda Trumpa je fikce. Demokracie dává volební právo spoustě hloupým lidem. Lidé věří, v co věřit chtějí. Internet bezpochyby sloužil k zespolečenštění informací, ušil je na míru kmenovému publiku, ale není to jako dříve, když byla informace objektivní. Víra, že lidé byli vmanipulováni do hlasování pro Trumpa může být utěšující pro ty, kteří milují neoliberální elitismus a intervencionismus ve světě po 11. září, ale neodpovídá to složité realitě, kterou je americká společnost.

Nejbystřejším hlášením o volbách do roku 2016 byla studie, která ukázala, že státy Pennsylvánie, Michigan a Wisconsin mají všechny vysoké míry obětí z amerických válek a že tito voliči považovali Clintona za pro-válečného. Clintonovi se nevydařila kampaň ve Wisconsinu a Michiganu, dokonce i když jeho protivníci obhajovali změnu režimu v Sýrii. Tyto faktory se zdají být rozhodující tak jako nic jiného, ​​co nám velké studie vyprávěly o prohře 8. listopadu. Bylo by mnohem lepší, kdyby spíše pohovořili s Trumpovými voliči, než aby nám přednášeli o falešných zprávách.

Tvrzení, že Rusové stojí za falešnými zprávami a svrhli volby je jen fikce Demokratické strany, která je odhodlána mít novou studenou válku, aby měla výmluvu z neúspěchu získání bílých voličů Obamových, kteří hlasovali pro Trumpa. Opravdu si lidé myslí, že reklamy, které dali Rusové na Facebook, nebo data, ke kterým měli přístup Trumpovi spojenci prostřednictvím společnosti Cambridge Analytica, obalamutila lidi natolik, aby hlasovali pro Trumpa? Že by to byl způsob, jakým se voliči rozhodli? Možná několik bláznů změnilo své hlasování kvůli lžím, ale opět to neutvořilo skutečnou dynamiku závodu roku 2016. Lidem se Clintonovi nelíbili z dobrých důvodů. Měli dobré důvody pro to, spatřovat narušitele.

[wp_ad_camp_2]

Pokud by Rusové stáli za Wikileaks hackem e-mailů Demokratického národního výboru, možná bychom jim měli poděkovat. Tento hack odhalil opravdovou korupci: Clintonův tým se aktivně snažil prodat Clintonův postoj k bojkotu, vzdání se a sankcí (BDS) velkým proizraelským donorům jako způsobu, jak je zotročit pro podporu Íránské dohody. Nikdo nepopřel přesnost těchto e-mailů, a to jsou to rušivým náhledem do toho, jak funguje politika. Bylo by hezké, kdyby média strávila trochu času věnováním se podstatě těchto e-mailů. Ale ne, falešná zpráva má vlastní život.

P.S. Fotka Judy Woodruffové byla do článku vybrána proto, že ona a PBS News Hour vzali falešný zpravodajský příběh příliš vážně. Ve spravedlnosti vyzývám čtenáře, aby sledovali její rozhovor se dvěma přeživšími Boko Haramovými, což jsou některé z nejlepších žurnalistiky, které jste kdy viděli.

Překlad: jena, Zdroj: 1