Revoluce v Česku nebyla spontánním projevem národní vůle, jak si mnozí myslí. Co se stalo?

29 let od sametové revoluce, kauza Babiš, demonstrace v Praze 2018… Kdyby tak lidé tušili, že jejich cinkot klíči (i současné demonstrace) jsou politicky plánovány. Věděli jste, že kdyby se v ČSSR nekonal 17. listopad 1989, Československu by hrozil nátlak? Od koho? Ať promluví exgenerální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, jak to podle něj tenkrát bylo.

Pane Jakeši, co se tedy vlastně odehrálo 17. listopadu 1989?

(Sputnik toto vyjádření získal bezprostředně z rukou Miloše Jakeše)

[wp_ad_camp_2]

Miloš Jakeš: Na předsednictvu ÚV KSČ bylo rozhodnuto připomenout 50. výročí roku 1939, kdy došlo k zásahu německé policie proti průvodu studentů, při kterém byl zastřelen student Opletal. Došlo rovněž k zatýkání účastníků průvodu, jejich věznění, posílání do koncentračních táborů a byly uzavřeny všechny české vysoké školy až do konce války.

V roce 1989 zorganizovali studenti při této příležitosti shromáždění a posléze průvod Prahou. Organizátoři dali záruky, že program a poté i průvod proběhnou poklidně a ve vytyčené trase.
Byl však ještě druhý plán vypracovaný Státní bezpečností (StB) ve spolupráci s některými představiteli aparátu ÚV KSČ, a to změnit obsah oslav na vystoupení proti části vedení strany.

Někteří členové KSČ, zejména mladší funkcionáři, razili heslo „pryč se starci!”. Jak toho dosáhnout popsal na svém webu p. Hegenbart, bývalý vedoucí branného a bezpečnostního oddělení ÚV KSČ. Tehdy navrhoval využít plánované zasedání ÚV 10. prosince 1989, které se mělo konat na Pražském hradě tak, že Hrad obestoupí masa lidí a budou požadovat, aby vedení strany rezignovalo a bylo zvolené nové.

Tento plán se nerealizoval, neboť se vyskytla vhodnější příležitost, a to zneužít Mezinárodního dne studentů: studenti budou v ulicích, stačí pak udělat něco, co uvede celou společnost, nejenom opozici, do pohybu. To se i stalo.

Státní bezpečnost, jejímž představitelem byl 1. náměstek ministra vnitra (Alojz Lorenc, pozn.), se ujala této práce. Jejím cílem bylo, aby na studentských akcích zazněly výzvy k odstoupení některých vedoucích funkcionářů, a tímto úkolem byli pověřeni pracovníci StB. Ti měli také úkol nasměrovat průvod z Albertova na Národní třídu, kde byl předem připraven střet s policií, přestože předsednictvo ÚV KSČ zdůraznilo, že k tomu nesmí dojít.

Zároveň byla na Národní třídě předem připravena a zinscenována smrt studenta Šmída. Tuto roli sehrál agent StB Zifčák, který byl vysazen do studentského prostředí pod jménem Růžička.

[wp_ad_camp_2]

Zpráva o zabití studenta Šmída se ihned rozletěla do celého světa, působila velmi destruktivně, byla impulzem k nepokojům a akcím proti tehdejšímu nejvyššímu vedení strany. Vedení strany bylo bezradné, neznalo příčiny, organizátoři se tvářili, že o ničem neví a jak se říká, tahali předsednictvo ÚV KSČ za nos.
Slyšel jsem z vysílání rozhlasu, co o tom všem říká sám „mrtvý” student Zifčák. Uvedl, jak měl za úkol hrát mrtvého, jak ležel na zemi a byl chráněn příslušníky StB, jak pro případ potřeb čekala poblíž sanitka s příslušníky StB a že měl v kapse letenku do Moskvy. Také mluvil o tom, že celý průvod byl prošpikován příslušníky StB.

Když předsednictvo ÚV KSČ jednalo o této otázce za přítomnosti ministra vnitra a také 1. náměstka ministra vnitra, šéfa StB, generála Lorenze, o pozadí události mlčeli. Chtěli změnit svým činem vedení strany a zatím otevírali cestu k likvidaci socializmu.

S ministrem vnitra Kinclem jsem se setkal na ÚV KSČ, když jsem si po skončení funkce vyzvedával své věci. Když mne na chodbě viděl, přišel ke mně a zničehonic prohlásil: „Oni mě zastřelí!” Ptal jsem se kdo. Odpověděl — „moji generálové”. Ptám se proč, ale zrovna přicházel nový generální tajemník s. Urbánek a ministr s ním odešel. Od té doby jsem se s ním nepotkal.

Takový byl 17 listopad 1989. Otevíral cestu ke kontrarevolučnímu převratu, k porážce socializmu.
Chápu to tak, že kdyby vedení země bránilo průběhu sametové „revoluce”, hrozil by nátlak?

[wp_ad_camp_2]

Na závěr bych chtěl uvést, že pohled vedení SSSR na vývoj událostí u nás a jejich řešení dokumentuje jeho stanovisko, které bylo přečteno některým našim představitelům na sovětském velvyslanectví v druhé polovině 1989. Tam bylo uvedeno, že vedení nemá důvěru, že je třeba najít lidi, kteří důvěru budou mít a pokud strana takové lidi nemá, je třeba je vybrat i mimo stranu. Pokud by šlo o řešení vojenské, toto stanovisko uvádí, že SSSR má dost sil takovému řešení zabránit.

(dotyčné vyjádření Miloš Jakeš poskytl Sputniku 23. 11. 2018.)

zdroj: 9