Na veřejnost unikla policejní zpráva o násilí migrantů v německém Kolíně: čtení jen pro otrlé

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

To, co se snažily německé úřady a evropská média dlouhodobě tutlat, již nebylo udržitelné a ven lezou velice šokující podrobnosti. Dobře načasované a pěkně pozvolna, spojené s veselím a šílenstvím silvestrovské noci, kdy se dá leccos svést na alkohol a výjimečnost situace. Jenže kdo sleduje migrační tsunami do Evropy podrobně a skládá si mozaiku z různých zdrojů a nepřikrášleně, o notně podezřelých jevech má povědomí již delší dobu.

Obrázek, který se snaží o dění v Německu vytvořit média, není namalován v realistickém stylu, nýbrž v notně „romantickém“. Když autor těchto řádků projížděl na konci září kolem Stuttgartu, byl překvapen nekonečnými kolonami aut na dálnicích, neboť německou policii nenapadlo nic lepšího než obšancovat všechny sjezdy z dálnic, kde kontrolovaly každičký vůz, zda v něm není uprchlík. Pakliže byl, šup s ním do tábora, odkud ale stejně může kdykoli utéct, takže šlo pouze o ztrátu času a energie a zvyšování napětí a paniky, která už se beztak u našich západních sousedů dá krájet.

Zvlášť když na vlastní oči vidíte jezdit policejní hlídky a hasiče sem a tam, protože pár uprchlíků se zrovna rozhodne zapálit auto, z nějž šlehají dvoumetrové plameny. Taktiku některých neumírněných azylantů popisoval publicista Marian Kechlibar na „necenzurované“ České konferenci, z níž Šifra přinesla obsáhlou reportáž, následovně: „Občas se takhle sjedou všechny policejní vozy k nějakému konfliktu, takže celý okres zůstane bez policejní ochrany.“ Jakmile jsou policisté vylákáni jinam, o to lépe se pak rabuje a výtržničí.

„To jsou výplachy,“ stěžovala si na internetu na jeden z „objektivních“ výzkumů veřejného mínění televize ARD, který na počátku prosince informoval o rostoucí popularitě německé kancléřky, i jedna česká čtenářka žijící v Německu. „Každý den se z televize valí, jak nám uprchlíci pomáhají, a k tomu dojemné záběry kamery na děti a rodiny, jak je mají všichni rádi a k tomu samozřejmě pár zblblejch důchodkyň, nějakej ten farář a hlavně studentky humanitních věd. Do toho navíc paní Merkelová denně v televizi cpe svým přesvědčivým hlasem lidem do hlavy, jak je vše v nejlepším pořádku, a lže, jak když tiskne. Teď to bude ještě horší, všude se rvou imigranti, kradou v krámech, jsou agresivní a jde to na povrch z toho důvodu, že je z těch registračních táborů začali pouštět ven.“

To, že nejde o obavy přehnané, ale naopak je situace vážná, potvrdil na České konferenci i Marian Kechlibar, jenž se v německých reáliích orientuje velice detailně. „Dochází k obrovskému sexuálnímu násilí, o kterém se moc nemluví, výtržnostem, hromadným rvačkám, požárům ubytoven a celé řadě podobných jevů. Někdy, pokud vyhoří něco, kde ještě migranti nebydlí, zapalují to místní. Například nedávno byl chycen jeden hasič. Často ale ubytovny ničí a zapalují samotní imigranti, mezi kterými působí zločinecké klany a nejrůznější kriminální struktury.“ Jako třeba bojovníci Islámského státu, jak připustil i šéf německé rozvědky…

„Situace se zhoršuje a obyvatelstvo je zděšeno,“ říkal Marián Kechlibar. „Dobře to vyjádřil sárský ministr vnitra: Když je v táboře registrováno 600 lidí a na večeři jich přijde 1000, něco není v pořádku.“ Stačí se ostatně podívat na tyto záběry z rakousko-německé hranice…

Dokonce i německá média, která do té doby situaci zlehčovala, na začátku nového roku informovala o tom, že o silvestrovské noci došlo k organizovaným sexuálním útokům cizinců na německé ženy v několika městech, zejména v Kolíně nad Rýnem či Düsseldorfu, kde místní občané organizují domobranu. Třeba server focus.de informoval o hromadném znásilnění čtrnácti- a patnáctileté dívky azylanty ze Sýrie.

Tentokrát nelhala média, ale policie a úřady – i když je podle všech svědectví jasné, že šlo o muže arabského či afrického původu, prý neexistují důkazy, že násilí páchali takzvaní uprchlíci, a mohlo jít o „rodilé Němce, jejichž předkové se do země přistěhovali“.

Jenže i dělání pitomců z občanů vlastního národa má své meze. A pochopili to i řadoví policisté, kteří se s násilím „uprchlíků“ potýkají, a začali vypouštět informace do médií sami. Například ve Stuttgartu byl při sexuálním obtěžování dívek zadržen Iráčan. Médiím informaci i s jeho fotkou poskytl řadový policista, protože to nadřízení chtěli ututlat. Podle něj je to běžný denní jev, nikoli pouze silvestrovský.

Jinými slovy, rozsah útoků byl mnohem větší, než se mělo zdát. Jedna z kolínských radních už v souvislosti se sexuálně motivovanými útoky o silvestrovské noci hovoří o tzv. „no-go zónách“, tedy částech města – přímo v centru – kde prý již není pro samotné ženy bezpečno. „Oblast hlavního nádraží, okolí katedrály a prostor kolem břehů Rýna už nemůže být turisty ani místními považována za bezpečnou. A to ani ve všední dny,“ varovala radní Kolína nad Rýnem Judith Wolterová, jejíž otevřenost ohledně stavu ve městě je mezi politiky zatím spíše výjimečná; možná proto, že je členkou „krajně pravicového“ Hnutí pro Kolín. „Je třeba se smířit s tím, že během večera a noci tam pro ženy není bezpečno,“ dodala.

Například kolínští policisté, kteří byli na místo činu přivoláni, po Silvestru sepsali hlášení o všech znásilněních a sexuálních obtěžováních, ale jejich nadřízení se to snažili před občany zapřít či bagatelizovat.

Hlášení „jen pro vnitřní potřebu“ dnes zveřejnil server bild.de, a je to neveselé čtení. Citujme policisty:

„Už při příjezdu na nádraží jsme byli o tom, co se děje, informováni rozčilenými občany s plačícími a šokovanými dětmi. Když jsme přijeli na prostranství před kolínským dómem, byla naše auta zaházena dělbuchy. Na schodech a před dómem se nacházela nějaká tisícovka převážně mužských migrantů, kteří vrhali do davu petardy a světlice různých druhů a házeli po lidech flašky.

Po příjezdu na parkoviště k nám přibíhalo mnoho kolemjdoucích a informovali nás o tom všem, rvačkách, krádežích, sexuálním napadání žen a podobně. Pořádkové síly začaly jednat, ale dokonce ani poté násilníci nepřestali a neodradilo je to od jejich počínání. Okolo 22.45 se začalo prostranství před nádražím i nádraží plnit dalšími migranty. Ženy s doprovodem i bez probíhaly napadány a ponižovány skrze opilé masy těchto mužů, jež ani nelze slovy popsat.  

Tady se začalo zvyšovat nepřiměřené používání pyrotechniky, její vhazování a vystřelování do davu. Došli jsme k závěru, že by tento chaos mohl vést k ještě horším zraněním a dokonce i úmrtím. Po konzultaci s vedením jsme se z důvodu ohrožení osob i věcí rozhodli v rámci možností vyklidit prostor. V průběhu akce byli policisté a pořádkové síly neustále napadáni pyrotechnikou a lahvemi. Z důvodu této situace jsme vedle uzavírky prostoru přistoupili k nátlaku a lehkému násilí.

Komplikací kromě dorozumění se s migranty byl i stav osob kvůli jejich nezřízenému pití a jiných návykových látek.

Během zásahu docházelo k násilným střetům jednotlivců i celých skupin, ke krádežím a loupežím na mnoha místech současně.

Za policisty neustále chodily plačící a šokované ženy a dívky, které líčily sexuální útoky ze strany skupin migrantů. Jejich identifikace už bohužel nebyla možná. Nemohli jsme všechny události, napadení a trestné činy zvládnout, protože jich bylo jednoduše až příliš moc najednou.“

Kromě uvedených situací došlo ještě k celé řadě případů, například:

1. Roztržení dokladů o pobytu s posměchem ve tváři a větou: „Nemůžete mi nic udělat, tak mi zítra přineste nový průkaz.“

2. Jsem Syřan, musíte se mnou zacházet přátelsky. Paní Merkelová mě pozvala.

3. I po použití nátlaku a vykázání se dotyčné osoby znovu objevovaly a ze situace si dělaly legraci. Vzetí do vazby nepřipadalo vzhledem k našim kapacitám v úvahu.

4. Zablokování nástupiště na nádraží kvůli přeplnění. Reakce: Lidé chodili na vedlejší nástupiště skrz koleje. To vedlo k zablokování kolejí a výskytu lidí na nich, což situaci na nástupišti nijak neuklidnilo.

5. Nastoupení do vlaků bylo možné jen skrze právo silnějšího.

6. Na celém nádraží docházelo ke zvracení a vykonávání tělesných potřeb.

7. Mužští migranti, kteří nehodlali nikam jet, na všemožných místech na nádraží spali opilí na lavičkách, v čekárnách i jinde.

8. Když někdo reagoval na volání o pomoc poškozených a napadených, bylo mu silou zabráněno v poskytnutí pomoci zřejmě kumpány pachatelů nebo v nastoupení do vlaku.

9. Poškozeným a svědkům bylo vyhrožováno nebo byli pronásledováni. Z důvodu trvalé přítomnosti pořádkových sil a pozornosti kolemjdoucích na nádraží mohlo být zabráněno mnoha dalším znásilněním.

10. Policista, který sepisoval hlášení, připojil i poznámku: „Nápadné na tom všem bylo, že obrovský počet migrantů v průběhu policejního zákroku postrádal jakýkoli respekt vůči policii, jaký jsem za 30 let u policie ještě nikdy nezažil.“

Ale když maďarský premiér, český prezident nebo exprezident řeknou, že jde o organizovanou invazi nebo že se „jedná o migrační vlnu složenou z ekonomických běženců, uprchlíků a také zahraničních bojovníků, kteří připomínají armádu“, česká i jiná evropská média pořád budou situaci bagatelizovat a blábolit o tom, že to není pravda a že každý, kdo nelže nebo nechce vidět realitu, je xenofob, extremista, blázen či populista. A pořád budou míchat jablka s hruškami. Bohužel i ze střípků, které se dostanou na veřejnost, je stále zřejmější, že pravda je tak hrozivá, že si nakonec cestu ven stejně najde. Jenže otázka je, za jakou cenu a jestli už nebude pozdě.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra