POPRAVA CARSKÉ RODINY SE NEKONALA (3)

Tak, co tu ještě máme?

Možná vám tak trochu zavrtalo hlavou, proč Stalin, člověk, o němž nám už šedesát let usilovně tlučou do hlavy, jaký to byl zloduch a primitivní vrah milionů, projevil tolik snahy, aby carskou rodinu zachránil.

[wp_ad_camp_1]

Abychom byli trochu v obraze, musíme se vrátit nějaké to století nazpět. Dědeček cara Nikolaje II. Alexandr II. (1818 – 1881) měl osm manželských dětí a větší množství dětí nemanželských. Imperátor si to ostatně mohl dovolit, když nebyl odkázaný na přídavky. Děti jeho milenek byly stejně milované jako ty legitimní a dostalo se jim výborného vzdělání i zaopatření. Jedno z nich, které později vstoupilo do dějin, se mu zvlášť povedlo: Nikolaj Michajlovič Przewalský (1839 – 1888).
Jo, to je ten s tím koněm.
Przewalský byl nejen cestovatelem a armádním geologem a kartografem, ale také generálem ruské rozvědky. O něm a jeho cestách by se dalo dlouho povídat. Nás ale zajímá jedno jeho místo pobytu – kavkazské město Gori. Tam Przewalský v době mezi dvěma výpravami na Dálný východ odpočíval v roce 1878 delší čas. Na sklonku téhož roku se mladé půvabné Gruzínce, která denně docházela do domu, kde byl cestovatel ubytován, narodil syn. Dostal jméno po manželovi jeho matky – Josif Džugašvili.

A tohle jméno vám taky asi něco říká… Pokud by vám snad bylo divné, proč pak na tohoto chlapce Przewalský až do své smrti posílal pravidelně peníze, podívejte se na jejich fotografie.

Tak to bychom měli: Josef Džugašvili, později známý jako Stalin, byl nelegitimním vnukem ruského cara Alexandra II.

Ale vraťme se k prostopášným carům. Stalo se, že prvorozený syn téhož Alexandra II. – elegantní, vzdělaný Nikolaj, který byl vychováván k převzetí moci, nečekaně zemřel na následky zranění a na trůn místo něj nastoupil mladší Saša, obrovitý „neotesanec“, který – považte! – netančil a nemluvil plynně francouzsky!
Tak… a jen abychom neztratili přehled, doplňme, že tento Alexandr III. byl tedy nevlastním bratrem Przewalského a strýcem Stalina.

Říká se o něm, že to byl milující manžel, nicméně to nebylo na závadu tomu, aby si také nějaké ty levobočky nepořídil. Jistá dvorní dáma mu dala hned tři. Po čase ji však provdali a spolu s dětmi a královským zaopatřením poslali na venkov, aby tam v klidu vychovávala carské potomstvo…
Nejstarší z těchto potomků – Alexandr Uljanov – se moc nevydařil, protože spolu se skupinou dalších anarchistů zosnoval na otce atentát. Nepovedlo se, všichni byli zatčeni a odsouzeni k smrti. Matka se ze všech sil snažila syna zachránit, ten ale carovi (při tajné návštěvě vězení) do očí řekl, že jestli ho propustí, tak tátu stejně při první příležitosti zastřelí. A tak skončil na popravišti.
Alexandrův mladší brácha Vladimír šel na věc úplně jinak… Jestli jste to nepostřehli, jmenoval se Vladimír Uljanov, a když se po nějakých dvaceti letech vracel z emigrace do Ruska v zapečetěném vlaku, se spoustou dolarů a partou na Západě vycvičených profesionálních „revolucionářů“, to už si říkal – Lenin. V té době už byl jeho otec Alexandr III. v Pánu a na jeho místě fungoval jeho syn – náš známý Nikolaj II.

A my si v tom zas udělejme pořádek: Lenin a car Nikolaj II. byli nevlastní bratři a Stalin jejich bratranec, prabratranec… Nebo tak něco. Zkratka všichni tři měli společného dědečka – Alexandra II.

A teď už je myslím nad slunce jasnější, proč Stalin projevil tolik umu, aby carskou rodinu zachránil. A také už víme, proč občas opouštěl Moskvu a pokud možno tajně putoval do nějakých sto kilometrů vzdáleného města Serpuchov. V předchozí části už totiž zaznělo, že tam měl bratrance – dobře ukrytého a pod cizím jménem žijícího Nikolaje Romanova. Ty cesty se Sovětskému svazu vyplatily. Stalin totiž od Nikolaje zřejmě získal kódy umožňující přístup k pohádkovému bohatství Romanovců, a tak z jeho části se podařilo zemi připravit na blížící se válku.
Lenin o všem jistě věděl. Jeho vztah k příbuznému však byl z pochopitelných důvodů daleko chladnější, vždyť díky málem zabitému otci přišel o staršího bratra.

No a kdo nám tu ještě zbývá?
Jasně! Kampak se nám jenom poděl carevič Alexej Nikolajevič?
Slyšeli jsme, že Stalin se mu postaral o novou identitu (v tom se přece bezvadně vyznal, ne nadarmo měl skvělé vzdělání carského rozvědčíka), a protože Alexej byl stejně intelektově výjimečný, jako ostatní Romanovci kolem (měl fenomenální paměť a mimořádné matematické schopnosti, ovládal několik jazyků, byl vynikajícím diplomatem), zcela po zásluze časem dospěl do nejvyšších míst ve vládě SSSR a stal se jednou z nejvýraznějších postav historie Sovětského svazu. Ti starší určitě znají jméno „železného premiéra“ Alexeje Nikolajeviče Kosygina (1904 – 1980).
Pokud by snad někdo měl pochybnosti, pak je tu ještě pár fotografií. A uznejte sami: zářivě modré oči Romanovců, nepřehlédnutelný „nosík“ babičky carevny Marie Fjodorovny…

Asi se ptáte – je to pravda, není to pravda?…
Neřeknu vám ani tak, ani tak. Postupně se otevírají po dlouhá desetiletí uzavřené archívy a čím dál víc neochvějných jistot, ze kterých nás ve škole zkoušeli, přestává být neochvějnými, ba chvějí se přímo v základech.
Jedna věc tu je však naprosto zřejmá: Nikdo k vládě nepřichází náhodou, ale je zřejmě kýmsi v pozadí dávno předem vytypován a nenápadně připravován a směrován, aby ti, kdo řídí tento svět, odpovídali původem, rasou,… Nebo čím vlastně?

– konec –

některé zdroje:
И. Н. Панарин: Первая мировая информационная война. Развал СССР
http://kara-dag.info/bastard-iosif-stalin
https://www.youtube.com/watch?v=gV68Ka-Jprc&list=UUudFg4chX6KarfFGjVF17CA&index=5
http://www.yourepeat.com/watch/?v=Q73AdDuxoyM 
http://voprosik.net/konspirologiya-o-staline/
http://www.chitalnya.ru/work/81522/

[wp_ad_camp_2]