Když se podíváme do dávné historie zjistíme zajímavé události, které jsou zaznamenány. Finský národní epos Kalevala vypráví o dnech, kdy z nebe padalo krupobití železných kamenů, Slunce a Měsíc byly ukradeny z oblohy po devět dní. Když tma pominula, nahradila je jiná, nová nebeská tělesa. Není zde popisována událost, kdy byla sestřelena planetka. Je tu indície, že tyhle zbraně by mohly být rozesety po celé Zemi včetně Česka. Marné hledání kráterů po dopadu údajných meteorů vědci, kteří v místech dopadů nenacházejí žádné viditelné stopy tomu nasvědčuje.

Připomeňme pověst zaznamenanou Španělskými konkvistadory r. 1576 o dopadu železného deště. Jelikož byly nalezeny v několika místech v Chile, Peru i Argentině železoniklové meteority totožného složení, které byly datovány podle popela ze stromů , zapáleným těmito meteority by dopad datován na rok 3835+- 50 let n. l. Zajímavé však je že tyhle projektily prokazatelně pocházejí z jednoho tělesa, pokryly jedním nebo několika dešti (nalezeno několik tisíc sideritů) dráhu, táhnoucí se po polovině zemského povrchu  od Chile, přes oceán ke Španělsku a odtud až k hranicím Ruska. Bylo zaznamenáno několik tisíc kráterů od jihozápadu k severovýchodu které naznačují že šlo o železnou planetku nebo o shluk železných meteorů obíhajících zemi jako druhý měsíc. Co nebo kdo rozprášil tento shluk meteorů, a hlavně proč? Byl snad Zemi už příliš blízko a aktivovala se tato zbraň?

V 70. letech jsem mohl číst o záhadných útvarech nacházejících se v Jakutsku,  na Sibiři ve východní části krajiny s rozlohou 3 103 200 km. čtverečných, kde je víc než 100 00 km čtverečných naprosto neobydlených a neprobádaných. Tyhle útvary byly Jakuty i Evenky známy, popisovali je jako olguje (kotle) vyrobeny z kovu, barvou připomínajíce měď, ale tvrdého s hranou ostrou jako břitva. Větší část byla pod zemí, ale pod otvor kopule mohl vjet člověk na sobu. Tyhle útvary začaly být nebezpečné zářením, kdy návštěvníkům začali padat vlasy, točit se hlava, onemocněli neznámou chorobou a zemřeli. Proto zde starší zakázali chodit, místo označili za prokleté a možná právě v tomto čase dostal kraj jméno ji Uljuju Čerkeček ( Údolí smrti)! Nejvíce mě zaujala zpráva kdy roku 1936 nějaký geolog nalezl nedaleko řeky Olgujdach ( kotlová ) nezapadlý kotel. Tyhle kotle se postupem času propadají pod zem. Takže polokoule načervenalé barvy jejíž okraj byl ostrý jako břitva  uchvátil tohoto badatele a popis poslal do hlavního města Jakutsk, ale nikdo tomu nevěřil. Naštěstí je spousta lidí kteří ještě narazili na tyto kotle, jedním z nich byl i Michal Koreckij který navštívil Údolí v rozmezí let 1933 – 1949 celkem třikrát. Sám říká že na tyto kotle narazíte jen zřídka, sám jich spatřil jen sedm a jejich průměr se pohyboval mezi šesti a devíti metry. Tvrdí že určitě nejsou z mědi, když do nich několikrát uhodil kladivem nezanechalo žádné stopy. Dále popisuje nějaký nátěr připomínajíc smirek, také jsem nezpozoroval žádné chodby nebo místnosti ale přesvědčil se o podivných anomáliích vzrůstu rostlin, kdy vegetace kolem kotlů byla bujná a převyšuje člověka až dvakrát.

Tím výčet záhad nekončí…… Jednoho lovce zasáhla sněžná bouře a tak hledal úkryt, když zahlédl hradbu vysokého křoví a za ním tajuplnou stavbu. Nikdy nic takového neviděl, polokoule vypadala jako nová a těsně nad zmrzlou půdou nalezl otvor a vklouzl dovnitř. Ucítil teplo a místnost bez oken a dveří. Když zapálil louči kterou měl sebou pro případ nocování v tajze a oči si přivykly, spatřil na podlaze ležet velmi vyzáblé tvory v kovových oblecích. Když přistoupil blíž aby poznal jestli jsou živí  tak z každého zčernalého mrtvého obličeje na něj zíralo jen jedno oko . Mohli bychom tuhle historku odsunou do říše pohádek ale další indicie ji potvrzují. V roce 1971 starý Evenský lovec vypověděl, že u řeky Cheljugir ( železní lidé ) nalezl železnou noru, kde narazil na hubené černé jednooké bytosti v železných oblecích ležet na zemi. Nabízel že tam kohokoliv dovede, bohužel nikdo tento příběh neakceptoval a mezi tím tenhle lovec zemřel. Teprve v Roce 1979 se na místo vydala expedice archeologů z města Jakutsk ale nic nenašla, nebo neměla? Je pravda že se krajina rychle mění a bažinaté pásy mohou tyhle předměty ukrýt.

Další zajímavou indicií je Čulymský meteorit o které jsem se zmínil na začátku. Je nesporným faktem, že u řeky Tšon v roce 1984 několik rybářů zahlédlo letící dvě obří koule, které nabraly rychlost a náhle vystřelily kolmo vzhůru a zmizely v mracích. Vypálilo to s děsným rachotem  přímo do nebe a zanechávalo stopu měnící se v jasné bílé světlo a mraky se rozzářily odraženým jasem. Není tato příhoda podobna té z Čeljabinsku? Zde tyto útvary můžeme popsat jako kotle ale také jako válcová tělesa s kupolí na vrcholu, jenž už dnes patrně nespatříme. I když po nějaké aktivaci, jeli to zbraň bychom ji mohli zase spatřit než se znovu uzavře. Zřejmě uvnitř je jakási místnost ve které se nachází již zmiňované bytosti s jedním okem. Jde snad o roboty kteří se aktivují s touhle technikou při ohrožení Země? Je tato technika mimozemská, zanechaná na naši zemi nebo za ní stojí neznámá ale lidská kultura? Jsme chráněni, nebo má jiný účel který zahrnuje nějakou ochranu naší planety?

A co na to místní pověsti? V roce 1942 zapsal jistý Rus Xenofonov přímo v terénu příběh o souboji dvou šamanů v ptačí podobě, vyprávěný jako skutečná událost. ………..šaman Chgystaajy se proměnil v sokola nebo raroha, aby se podíval jak žije slavný šaman Chaas Atach. Po příletu k obydlí se posadil na kůl, v tom zaslechl jak cosi hřmotného padá z nebes. Řítil se na něj obrovský hrůzu nahánějící pták s roztaženými drápy a bodcovitým zobákem, v tu chvíli si všiml úzké štěrbiny mezi brky, na nic nečekal vyletěl, protáhl se ptáku mezi brky a dvě mu přitop prorazil, dále jako střela zamířil na západ. Tento tvor je  také popisován jako pták s kovovým peřím a více hlavami. V mitologii Evenků je znám jako pták smrti pod názvem Kori. Není zajímavé jak se  hemží po celém světě v pověstech kovový ptáci!

Šamanismus Jakutů a význam kosmologie dělí Univerzum na tři světy, obývané dobrými i zlými bytostmi. Horní svět ( uohee dojduu) se klene nad zemí a obývají ho dobré bytosti Ajvy, pokládané za předky lidstva jehož praotec ( Urung Aar Tojon) je nejstarší bytost vesmíru. Sídlil ve středu nebeského světa, ztotožněném s polárkou. Nižší nebesa obývají  Horní abaahy, nebezpeční démoni, pokládání za původce duševních chorob. Střední svět je naše země obývána lidmi a zvířaty. Zřejmě můžu tvrdit, že je tu zvláštní podoba s Egyptskou mytologií a zřejmě převzaná křesťany i dalšími náboženstvími. Je zde  pradávný záznam o cizích entitách které tu zanechaly tyto ( zbraně) . V mýtech Jakutů se objevují obři obojživelní tvorové a také legendy o podzemním světě kde sídlili dávní kováři kteří zhotovují dávné zbraně. Jsme na stopě původu zvláštních objektů na Sibiři?

Další z věcí je, že informací o tomto fenoménu je málo, vlastně skoro nic a to i na straně Ruských badatelů. Vkrádá se mi na mysl zda nejde o nějaké embargo vyšší moci. Další záhada se stala roku 2004 kdy Jurij Lavbin ohlásil při výzkumu Tunguzské události nález přístroje vyrobeného mimo naši planetu. Dále dokládá že v roce 1908 se k zemi blížil meteorit který zlikvidovala mimozemská civilizace. Zprávu o nálezu přístroje otiskla pravda, událost byla také převzata dalšími sdělovacími prostředky, kde vědci v Krasnojarsku provedli jen pár testů, ale zdá se že jde o neznámý materiál. V roce 1976 byl učiněn ještě záhadnější nález. Na řece Vašce dva rybáři vytáhli kus stříbrného kovu o váze 1,5 kg. Rozbor prováděly nezávisle na sobě tři ústavy. Podle zprávy jde o slitinu ceru, lanthanu a neodymu, lisované pod závratným tlakem. Člen komise pro anomální jevy Valerij Fomenko v roce 1985 sděluje, že se jedná o úlomek nějakého strojního dílu v podobě kruhu, válce nebo koule o průměru 120 cm. Odborníci také potvrdili, že neexistuje žádné zařízení schopné vyvinout tlak deset tisíc atmosfér. Předmět byl sice nalezen 3000 km od Tunguzky ale byl v ose letu tělesa. Jenže co když  byl při sestřelení Tunguzského tělesa právě zničen jeden z kotlů a tohle je jeho část? Doví se vůbec veřejnost pravdu, budou zveřejněny další výzkumy těchto nálezů? Zatím tomu nic nenasvědčuje, tak se můžeme dočkat dalších zásahů této zbraně, která je výtvorem neznámé civilizace popisované v mnoha mýtech a pověstech?

použitá literatura:

Arnošt Vašíček – stopy neznáma

Ludvík Souček –  tušení souvislostí

Ivan Mackerle – cesta do údolí smrti

Ondřej Pivoňka – magisterská diplomová práce