Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Andělé zachránili život mojí sestře a zařídili, aby mohla přijít na tento svět
Mohou nám andělé strážní zachránit život? Mohou se v krizové situaci zjevit a promluvit k nám přímo? Do jaké míry mohou tito andělé přímo ovlivňovat náš život a osud? Možná budete překvapeni, co všechno je možné…
Následující článek je volný překlad příběhu, který na svém youtubovém kanálu vyprávěla slečna Hailey Reese v roce 2017. Stalo se to v Americe před mnoha lety.
Moje sestra se narodila v době, kdy jsem měla pouze 4 a půl roku. Ten den jsem jela s mamkou autem zpátky domů z veletrhu. Mamka byla těhotná pouze 29 týdnů, takže jí do plánovaného porodu zbývalo ještě dost času.
Byl pěkný červnový den, konkrétně 19. června… Jeli jste tedy domů a měli jsme drobnější autonehodu, kterou jsme nezavinily.
Když se to stalo, tak jsem brečela a křičela, ale mamka se zdála být relativně v klidu. Nebyla to smrtelná autonehoda a všichni účastníci z toho vyšli bez zranění.
Takže jsme opustily auto a za chvilku u nás byla záchranka a policie. Takže jsme hned měly veškerý potřebný servis, což bylo skvělé.
Ptali se mě, proč tak křičím, báli se, že se mi něco při nehodě stalo, ale nakonec zjistili, že mi jenom prasknul balónek a byla jsem naštvaná, protože jsem si ho zrovna vezla z toho veletrhu. Takže mně nic nebylo. Ale protože byla mamka těhotná, tak nás pro jistotu vzali do nemocnice, aby ji zkontrolovali.
Tak jsme spolu odjely do nemocnice (a tam se moje sestra pak narodila). Vzala si nás na starosti doktorka Anna, která mamce provedla ultrazvuk. Při tomto vyšetření všechno vypadalo normálně.
Doktorka už se chystala ultrazvuk vypnout a uzavřít vyšetření s větou, že je všechno v pořádku, ale pak se zarazila a řekla: ,,Ale ne. Ale ne… musíme to dítě hned dostat ven, tohle není dobré. To není dobré!”
Krásný článek, který mi připomenul moji dávnou příhodu s andělem strážným. Pracovala jsem v 18ti za barem a jednou jsem se tam po skončení akce opila do němoty. Z posledních sil jsem asi ve tři ráno, v jedné z nejhorších čtvrtí ve městě, došla na zastávku nočního autobusu a tam jsem usnula na lavičce. Nevím jak dlouho jsem spala, ale najednou na mě promluvil do snu hlas, “vstávej, už ti to jede” probudila jsem se a kolem me nikde nikdo, ticho, ani auto, proste nic…za par vterin, na konci dlouhe ulice se v dalce objevila svetla autobusu. Byla jsem v soku. Jeste jsem se rozhlizela, abych podekovala, ale doslo mi, ze ten kdo me budil, jeste nemohl ten autobus videt… v tu chvili jsem vedela, ze to byl muj andel strazny a jen buh vi, co by se mi ten vecer stalo, kdybych do toho autobusu nenastoupila. Cely zivot citim, ze nademnou nekdo drzi ochranou ruku, ale tohle bylo naprosto jasne a skutecne..