FSB zmařila útok na synagogu v Moskvě

Pravda, láska a jejich vzájemné propojení 
„Pravda je v očích pozorovatele,“ říká slavná maxima. V době falešných zpráv je obtížnější než kdykoli předtím rozlišit pravdu od lži. Jak se tedy můžeme rozhodnout, komu věřit? Jak můžeme vědět, která cesta je správná, když se zdá, že všichni jsou nepoctiví? Filozofie, matematika, právo a věda používají různé techniky k určení pravdy a její definování. 
Pravda je péče o druhé. Laskavost nebo péče o druhé znamená, že se k druhým zprávám s laskavostí a péčí, že myslím na jejich prospěch. Nemusím vědět, co je pro ně dobré a co ne; nejde o to, co vím nebo nevím, ale o to, co vůči nim cítím. Díky péči o druhé budou vědět i to, jak s nimi zacházet způsobem, který je pro ně dobrý. 

Z toho vyplývá, že chceme-li se stát pravdivými, musíme se naučit, jak pečovat o druhé, protože naší vrozenou přirozeností je sobectví. Abychom to dokázali, musíme se zařadit do společnosti, ve které můžeme pěstovat takové city vůči sobě navzájem, a kde já můžu druhým ukázat, že se k nim chovám pravdivě, tedy laskavě, a oni mi toto chování opětují. 

Pravda tedy není něco absolutního. Míra mé pravdivosti závisí na úrovni mé laskavosti vůči druhým. Absolutní pravda je konečným cílem našeho úsilí, konečnou nápravou. Je vyvrcholením procesu nápravy našich vztahů. 

Všimněte si, že se nemusíme opravovat ani nijak měnit. Stačí, když změníme svůj vztah k druhým, svůj postoj k druhým. Pokud to s druhými myslíme dobře, jednáme vůči nim pravdivě. Chceme-li druhým ublížit, jednáme vůči nim falešně. Je to vlastně docela jednoduché. 
Existuje i další přísloví, že pravdu říkají jen děti a opilci. Je na tom něco pravdy, protože jak rosteme a stáváme se rafinovanějšími, své zlé úmysly vůči druhým zakrýváme. Využíváme druhé a máme k nim dobrý vztah jen tehdy, když to poslouží našim sobeckým zájmům. V důsledku toho musíme své špatné úmysly skrývat před nimi i před sebou samými, protože je velmi nepříjemné myslet na sebe jako na egoistu. V jistém slova smyslu je jedinou pravdou v našem světě pokrytectví. 

Můžeme změnit svůj vrozený egoismus a stát se pravdivými, laskavými lidmi. Nemůžeme to však udělat sami. Abychom se změnili, musíme se zařadit do sociálního prostředí, které mi pak neustále ukazuje, že ostatní jsou laskaví nebo alespoň laskavější než já. Použití závisti tímto způsobem mě může povznést z mé současné, na sebe zaměřené povahy do stavu zájmu o druhé, a změna mých vlastností z péče o sebe na péči o druhé se považuje za změnu od lži k pravdě. 

Nemůžeme si pomoci, ale začínáme od lži; je to naše přirozená povaha. Měli bychom ji však používat jen tak dlouho, jak je potřeba, abychom se odhodlali, že chceme sebe samé změnit. Když se rozhodneme, že se chceme změnit, musíme se s pomocí prostředí, jak jsem právě uvedl, povznést nad svou přirozenost a osvojovat si stále více a více laskavosti. 

Vidíme, že pokud jde o změnu nás samých, jsme závislí na druhých. Proto chceme-li uspět, musíme se postarat o to, aby se i stále více dalších lidí chtělo změnit k lepšímu. Z toho vyplývá, jak vždy říká moudrost kabaly, že jedinec – člověk a společnost jsou na sobě navzájem závislí, což znamená, že pokud se nedaří společnosti, nebude se dařit ani jednotlivci.

zdroj