Zdroj CIA v Íránu tvrdí, že bez nasazení amerických vojáků v Íránu nelze válku vyhrát

Podle zdroje ze CIA, který je obeznámen s probíhajícím konfliktem, Islámské revoluční gardy (IRGC) nahánějí proamerické demonstranty do pískovišť a pro zábavu do nich házejí fragmentační granáty.

Poté, co USA a Izrael 28. února Írán vybombardovaly, zabili ajatolláha Alího Chameneího a zdecimovali íránské námořnictvo a raketové základny, desítky tisíc chudých Íránců tančily v ulicích Teheránu a oslavovaly prezidenta Donalda Trumpa a Benjamina Netanjahua jako bojovníky za svobodu. Oslavovali bouřlivě a mávali americkými vlajkami, zatímco nad jejich hlavami svištěly americké letouny a řízené střely. Počáteční údery zdecimovaly protivzdušnou obranu, letiště, velitelské a řídící struktury a nejvyšší íránské vedení, ale IRGC z velké části zůstala bez úhony. Jejich reakce na probíhající útoky nebyla žádným překvapením pro zpravodajské pracovníky, kteří studovali, jak IRGC reaguje na existenční hrozby a povstání civilistů: zabít útočníky a nemilosrdně vyvraždit vzbouřené občany.

Dne 2. března, když slunce vystoupilo nad obzor a bomby přestaly padat z nebe, vyšli občané v Teheránu ze svých domovů a úkrytů. Otřeseni, ale veselí se shromáždili na ulicích posetých krátery a triumfálně oslavovali americkou a izraelskou intervenci. Rozvinuli plakáty s tvářemi Donalda Trumpa a Netanjahua a nalepili je na okna a výlohy obchodů.

Pak přišli pouliční čističi IRGC; roje radikálních loajalistů Chameneího pěšky i v technických nákladních vozech se snesly na svobodomyslné obyvatelstvo a rozstřílely kulometnou palbou desítky mužů, žen a dětí, kteří se nestačili včas schovat. Ulice byly poseté mrtvolami. Megafony a reproduktory vyřvávaly zlověstné zprávy: civilisté podporující Spojené státy nebo Izrael budou na místě zatčeni nebo zabiti.

Oslavy náhle skončily. Občané pochopili, že odpor proti IRGC znamená rozsudek smrti. Místo oslav na veřejnosti se scházeli v solidaritě v soukromých domech a podnicích a diskutovali o způsobech, jak se bránit bezohlednému masakrování lidí, kteří upřednostňovali mír před tyranií, ze strany IRGC. IRGC shromažďovalo demonstranty a věšelo je za bílého dne nebo je nutilo čelit popravčím četám. Počet obětí byl katastrofální.

„IRGC je tak bezohledné, že vraždí rodiny. Synové zabíjejí sourozence, matky, otce. Brutalita války,“ řekl náš zdroj.

Dne 15. března IRGC vtrhlo do teheránské nemocnice Fayaz Bakhsm, kde lékaři ošetřovali oběti popálenin a výbuchů. Tito šílení útočníci obvinili 15 lékařů z toho, že jsou americkými sympatizanty, a odvlekli je do čerstvě vykopané jámy severně od města. Vhozeni do 5 metrů hluboké jámy prosili o milost a tvrdili, že pomáhali zraněným bez ohledu na jejich loajalitu. IRGC je přesto obvinila z napomáhání nepříteli a do jámy hodila granáty.

„Zvrácenost,“ řekl náš zdroj. „Můžeme shodit milion bomb na lodě, letiště a budovy, ale abychom dosáhli skutečné změny, budeme muset vyslat pozemní jednotky, aby zlikvidovaly IRGC. Žádná válka nebyla vyhrána pouze leteckou silou. Neříkám, že je to správné nebo špatné, ale pokud IRGC přežije, přežije i Chameneího odkaz. A ne, Kurdové to sami nezvládnou, i kdyby se odvážili vstoupit do boje.“

Kurdové, obecně považovaní za největší etnickou skupinu bez vlastního státu, jsou původními obyvateli horské oblasti západní Asie známé jako Kurdistán. Ačkoli nemají Ameriku ani západní hodnoty nijak zvlášť v oblibě, pragmaticky spolupracovali s USA v boji proti ISIS v Iráku a Sýrii – v zájmu vzájemné sebeobrany. Nyní se však do boje zapojit zdráhají, protože IRGC je početně i zbraněmi výrazně převyšuje.

„Kurdové nejsou altruističtí bojovníci – bojují ve vlastním zájmu. Chtějí, aby americké a izraelské jednotky na místě oslabily IRGC, než se sami zapojí do rozsáhlých pozemních bojů proti nim. Pokud máme vyhrát, bude to vyčerpáním, a to znamená pozemní válku,“ uvedl náš zdroj.

Stručně řečeno, kurdská spolupráce s USA vychází z pragmatického boje o přežití proti společným nepřátelům, jako je ISIS nebo represivní režimy, v kombinaci s nadějí na bezpečnost a autonomii. Jedná se o partnerství z rozumu, z něhož mají obě strany taktický prospěch, ale málokdy je bezpodmínečné nebo trvalé.