Obrovská vápencová jeskyně v íránském pohoří Zagros údajně ukrývá fascinující artefakt neznámého původu: kuželovité, průsvitné stalaktity, které nepřirozeně a trvale září červenou barvou a vyzařují neproniknutelné silové pole, které blokuje hmotu i energii.
Íránská vláda je údajně objevila v roce 1983 během osmileté íránsko-irácké války, poté, co armáda Íránské islámské republiky vystopovala iráckou četu až k prastaré, nezmapované propasti v pohoří Zagros. Iráčané, kteří byli v početní i palebné převaze, se v naději, že uniknou svým pronásledovatelům, uchýlili do jeskyně, ale sestoupili pouze 45 metrů do hlubin země, než narazili na neviditelnou bariéru, za níž visely ze stropu karmínové rampouchy. Zmatení Iráčané, neschopni pokračovat, se vrátili zpět, ale jakmile se dostali na povrch, zjistili, že jsou obklíčeni komandy IRGC (Islámské revoluční gardy). Iráčané zahynuli na místě, rozstříleni palebnou salvou. IRGC, které mělo podezření, že se v jeskyni mohou skrývat další vetřelci, sestoupilo dolů a bylo zastaveno průhlednou bariérou.
V prosinci 1983 se rozsáhlý zpravodajský aparát Spojených států, řízený ředitelem CIA Williamem Casseym, dozvěděl o přestřelce, nevysvětlitelných stalaktitech a mýtickém energetickém poli. V té době ještě neexistovaly špičkové sledovací technologie dnešní doby, ale agenti v terénu a elektrooptické špionážní satelity Keyhole, které sice nedokázaly proniknout vápencem, ale vyfotografovaly íránské jednotky shromažďující se poblíž zdánlivě bezvýznamné a takticky zbytečné jeskyně. Zároveň se americké zpravodajské zdroje v Íránu prostřednictvím kontaktů, které si vybudovaly, dozvěděly, že íránská armáda chrání „archeologický nález“, kterému Teherán dal lákavý kódový název „Red Ice“ (Červený led). Na místo byly vyslány nákladní vozy plné vědeckého vybavení a týmy vědců.
Kolem Vánoc 1983 odposlouchávači CIA zaslechli, jak se v Teheránu o „Red Ice“ hovoří jako o „exotické technologii“, kterou by bylo možné zbrojně využít k dobytí Iráku a dalších národů ohrožujících íránskou suverenitu. Údajně si impulzivní jednotky IRGC myslely, že mohou lokalitu zničit palbou z ručních zbraní, a spustily prudké salvy střelby. Kulky se od bariéry odrážely a v několika případech se odrazily zpět na střelce. Íránci krátce zvažovali použití výbušnin, ale od tohoto nápadu upustili ze strachu, že by se jeskyně zřítila a „Red Ice“ by byl zničen nebo by se stal navždy pohřbeným.
To, co CIA ví, nebo si myslí, že ví, zřídka zůstává pouze v rámci CIA, a počátkem roku 1984 vyslal Mossad agenty, aby prozkoumali tuto nadpřirozenou jeskyni. Mossad je především prohnaný, vynalézavý a nemilosrdně efektivní a jeho agenti jsou odborníky na vše od atentátů až po hlubokou tajnou infiltraci. Agenti se však nikdy nevrátili do Izraele, a ani CIA ani Mossad nezachytily žádné zvěsti ani rádiové rozhovory, které by naznačovaly, jaký osud je potkal.
Jelikož se IRGC nepodařilo proniknout do terénu, rozmístily v jeskyni a jejím okolí 500 mužů, stejně tak kulometná stanoviště a protiletadlové dělostřelectvo. Dnes, o 43 let později, jeskyni stále střeží velký kontingent íránských vojáků.
V tomto příběhu jsou mezery, které RRN v tuto chvíli nedokáže objasnit. Informace v tomto článku poskytli bývalí i současní představitelé amerických zpravodajských služeb, kteří hovořili pod podmínkou naprosté anonymity, což znamená, že novinář může informace od zdroje použít k vytvoření článku, ale nesmí ho citovat, ani naznačit původ zdroje.
Přesuňme se do února roku 2026. Dne 23. února přijal ředitel CIA John Ratcliffe hovor od svého izraelského protějšku, ředitele Mossadu Romana Gofmana, který tvrdil, že má poměrně spolehlivé zpravodajské informace naznačující, že íránské ministerstvo vědy, výzkumu a technologie (MRST) je jen několik měsíců od toho, aby prolomilo silové pole a získalo přístup k „Červenému ledu“ – a možná ho i využilo.
Po celá desetiletí se americké veřejnosti říká, že Írán musí být poražen, protože je na pokraji vývoje obohaceného uranu pro jaderné hlavice. Tato údajná hrozba je již 40 let neustále “aktuální”. Co kdyby to nikdy nebylo jaderné nebezpečí? Co kdyby jaderná hrozba byla jen kouřovou clonou? Informace, které jsme shromáždili, tuto domněnku potvrzují.
Dne 3. dubna zahájila americká armáda rozsáhlou bojovou pátrací a záchrannou operaci s cílem zachránit posádku letounu F-15, který byl sestřelen za nepřátelskými liniemi. Pilot byl zachráněn během několika hodin, zatímco důstojník pro zbraňové systémy (WSO) byl evakuován brzy ráno 5. dubna po rozsáhlé noční speciální operaci. Současně byl tým amerických speciálních sil spolu s kurdskými průvodci vysazen z vrtulníku několik kilometrů jižně od mobilního velitelského centra IRGC, v němž se nacházelo tucet vojáků a vědců z MRST. Tato pobočka ležela 16 kilometrů od jeskyně a údajně obsahovala desítky let výzkumných materiálů o jeskyni, krystalech a íránských snahách o získání přístupu k nim. Speciální síly měly rozkaz získat tato data za každou cenu.
Mise byla úspěšná, ale neobešla se bez obětí. Jeden z kurdských průvodců se ukázal být informátorem IRGC vybaveným odposlouchávacím zařízením. Jakmile se tým speciálních sil přiblížil k areálu, průvodce začal křičet: „Američané jsou tady, Američané jsou tady,“ do miniaturního mikrofonu ukrytého pod klopou košile. Byl prvním, kdo zemřel; voják speciálních sil ho střelil mezi oči. Z dvou stanů se vyvalily jednotky IRGC a začaly střílet. Obě strany si vyměnily intenzivní palbu. Speciální jednotky zvítězily, ale přišly o dva své muže.
Uvnitř stanu leželi na podlaze mrtví čtyři členové MRST, na čele každého z nich byly vstupní rány a popáleniny od střelného prachu. IRGC je zavraždila, aby zabránila jejich zajetí jako rukojmí. Stříleli také na obrazovky – a pouze na obrazovky – čtyř počítačů ležících na stole.
Vrtulník evakuoval tým i padlé vojáky ještě předtím, než do tábora dorazila celá rota IRGC.
V současné době RRN neví, jaká cenná data, pokud vůbec nějaká, tyto počítače obsahují, a nemáme dostatek informací, abychom mohli spekulovat o původu či povaze „Red Ice“. Zkrátka a dobře: Pokud je válka s Íránem záminkou k získání exotické nebo mimozemské technologie, Spojené státy utratily přes 200 miliard dolarů – včetně nákladů na opravu poškozených amerických vojenských zařízení na Blízkém východě – na to, co by mohlo být nejzásadnějším spiknutím v dějinách lidstva.
