Mnozí viní ze záplav v Nepálu, při nichž zahynulo podle různých odhadů 900 až 5.000 lidí, klimatické změny. „Ke smrtícím záplavám v Nepálu přispělo tání ledovce,“ zněl titulek NPR. „Můžeme očekávat další podobné události.“ Citovala Twilu Moonovou z Národního centra pro data o sněhu a ledu, která uvedla: „Není pochyb o tom, že ke vzniku této události přispěla změna klimatu a že s větší pravděpodobností budeme svědky dalších podobných ledovcových hrozeb.“ NBC News informovala, že sesuv „byl podle vědců spojen se změnou klimatu“. Glaciolog Jakob Steiner řekl stanici CBS: „To, co se stalo, je bohužel nová norma. Od této chvíle se to bude zhoršovat.“
Odborníci však na tuto katastrofu konkrétně varovali již řadu let, stejná řeka zaplavila okolí již o rok dříve a levné technické opatření, které nebylo zavedeno, by zachránilo většinu životů. Senzory a sirény měly varovat lidi, aby se evakuovali a vydali se do kopce, avšak povodeň přišla bez jakéhokoli varování – stejně jako katastrofa v roce 2025.
Důkaz účinnosti protipovodňové ochrany pochází z Bangladéše, kde před cyklónem v roce 2022 evakuovali téměř milion lidí pomocí mobilních výstrah, reproduktorů a betonových úkrytů a přišli o méně než 40 lidí, zatímco v roce 1970 tam cyklón podobné síly zabil 300.000 až 500.000 lidí. Nepál mohl udělat totéž, ale neudělal to.
Jeden ze zdrojů tvrdí, že úředníci zaznamenali nebezpečí několik minut před katastrofou, ale nevydali včas varování ani nenařídili evakuaci.
Člověk s vazbami na čínský systém krizového řízení sdělil pod podmínkou anonymity, že úřady zaznamenaly známky nebezpečí proti proudu ještě předtím, než sesuv a následná povodňová vlna zasáhla hraniční přechod Gyirong, resp. Resuo, jižní část Gyirongu. Nezvýšily však stupeň varování ani hrozbu včas neoznámily Pekingu.
Ledová masa se měla uvolnit z ledovcové oblasti v nadmořské výšce přibližně 5.200 metrů. Podle agentury Xinhua urazila asi 22 kilometrů za přibližně sedm minut, než dorazila k hraničnímu přechodu v nadmořské výšce kolem 1.800 metrů.
Kvůli její rychlosti měli lidé na hraničním přechodu jen velmi málo času na útěk, případně vůbec žádný.
Zdroj z čínského režimu s příjmením Zhou sdělil, že tibetské úřady nebezpečí zaznamenaly ještě před sesuvem.
„Podle časového průběhu katastrofy tibetská strana zaznamenala nebezpečí už pět minut předtím, než sesuv dorazil k hraničnímu přechodu, a vyhodnotila, že směřuje na Gyirong,“ říká Zhou.
„Tibetští představitelé však situaci nebrali vážně, v důsledku čehož byly zavaleny stovky lidí a zničena byla i infrastruktura hraničního přechodu.“
Vzhledem k vysokému počtu zahraničních občanů mezi pohřešovanými není katastrofa pro čínský režim pouze vnitrostátní záležitostí, ale stala se také diplomatickým problémem, protože zahraniční vlády požadují informace o svých občanech.
