Je třeba uznat, že téma existence konfederativního útvaru v minulosti, který je na Západě známý pod názvem „Velká Tartarie“, má pro naši mnohonárodnostní zemi obrovský význam. Obvykle se postoje k Tartarii zakládají na dvou zcela protichůdných názorech. Jedni, opírající se o mýty oficiální historie, její existenci v minulosti neuznávají. Druhá, k nim přiklánějící se skupina, označuje veškeré informace o „Velké Tartarii“ za „vatikánskou dezinformaci“. A to i přesto, že i oficiální historie mlčí, ačkoli nezpochybňuje četné zmínky o Velké Tartarii v různých pramenech.
Druhá, opačná skupina zase slepě věří v mýty „nových alternativistů“ o válkách Romanovského Ruska proti Tartarii v 18. a dokonce i v 19. století. Pravda však často leží někde uprostřed mezi protichůdnými názory. Osobně se domnívám, že v minulosti takový stát s centrem (metropolí) na území Sibiře skutečně existoval. Skutečné důkazy o tom, že existoval ještě v době, kdy vznikla říše Romanovců, jsem však nenašel. Proto se domnívám, že zanikla již dlouho předtím.
Nyní bych se rád zastavil u pojmu „vatikánský výmysl“ v souvislosti s Tartarií, který je podle mého názoru velmi absurdní. A to právě proto, že právě Vatikán, který stál za první fází totální falzifikace dějin, učinil vše nezbytné k tomu, aby samotný fakt existence předchozího „centra světa“ utajil. Proto si jezuité místo Tartarie vymysleli mytickou „Mongolskou říši“ a „upravili“ historii Číny podle svých zájmů, zatímco jejich služebníci již za vlády Romanovců stejně tak sepsali novou verzi historie i pro náš národ.
Jde však o to, že existovala ještě jedna fáze totální falzifikace dějin, která probíhala pod přímým vedením dalšího nového „centra světa“ – londýnského City – již ve druhé polovině 19. století. A právě tehdy se objevilo množství dalších padělků, které nám vydávají za „historické prameny“. A mezi těmito novotvary se nacházejí i některé západní mapy Tartarie. Při tom však falzifikátoři dopustili řadu zjevných „chyb“, podle nichž lze tento padělek odhalit. Některé z těchto map jsem již zkoumal. Proto samotný termín „vatikánský podvrh“ ve vztahu k Tartarii vypadá velmi hloupě, protože „vatikánským podvrhem“ je ve skutečnosti „Mongolská říše“ a „tatarsko-mongolské jho“.
Pokud jde o tu část map s vyobrazením Tartarie, které jsou rovněž falešnými novotvory, pak je třeba hovořit o „londýnské falzifikaci“, a nikoli o „vatikánské“. A jde o to, že projekt „Velký Turan“ řídí právě londýnská City. A jeho hlavním úkolem je právě vykreslit Romanovské Rusko (a tedy i současné Rusko) jako jakéhosi agresora, který údajně zničil Velkou Tartarii. Ve skutečnosti však právě samotný Londýn obsadil mnoho jejích bývalých území, včetně bývalé Mughalské říše v Indii a Pákistánu. A dalším úkolem londýnského City je zamlčet skutečnost, že Rusko osídlovalo kataklyzmem zpustošené sibiřské země, které kdysi patřily k Velké Tartarii, jako její právní nástupce. Proto je Rusko stejně mnohonárodnostní velmocí, jakou byla i Velká Tartarie.
A navíc car Ivan Hrozný sjednotil pod jedinou vládou její západní provincie, které přežily katastrofu a rozpadly se na jednotlivá území. To se mu podařilo v případě Moskevského, Kazaňského, Astrachanského a Sibiřského království, avšak ne v případě Litovské Rusi, která se spolu s Polsko-litevskou republikou již ocitla pod vládou Vatikánu (Svatého Říma). A samozřejmě právě tento Svatý Řím neměl zájem na tom, aby se pravda o jeho zabrání nejzápadnějších provincií Tartárie po jejím zániku zapsala do dějin. Proto udělal vše pro to, aby přepsal dějiny a zatajil dokonce i samotnou skutečnost existence předchozího „centra světa“.
A co se týče toho, čím vlastně bylo panství Ivana Hrozného, šlo o zachovalý „úlomek“ Tartarie. A výprava kozáků pod vedením Jermaka do Sibiře nebyla dobývací, nýbrž průzkumná, aby se zjistilo, zda na těchto zemích, zpustošených „tartarskou lokální potopou“, něco přežilo. A samozřejmě, když kozáci zjistili, že tyto země již obsadili Kučumovci, kteří přišli ze stepí Střední Asie a uvalili daň na místní obyvatelstvo, které přežilo katastrofu, museli tyto dobyvatele vyhnat zpět. Samozřejmě s plnou podporou místního obyvatelstva, zotročeného turkicky mluvícími kočovníky, které si ještě pamatovalo časy spravedlivého „desátku“ z dob konfederace Velké Tartarie. Proto i po uzurpaci moci v zemi Romanovci Rusko nepřestalo být právním nástupcem Velké Tartarie, ačkoli toto období v jeho dějinách někteří současní vědci nazývají „německo-romanovským jhem“.
Jedním z předních odborníků na Velkou Tartarii v naší zemi je spisovatel, cestovatel, řádný člen Ruské geografické společnosti a badatel tajemství minulosti Andrej Kadykčanský, který se výzkumu tohoto tématu věnoval již několik desítek let. A ačkoli v některých detailech mám svůj vlastní názor, pokud jde o obecnou koncepci existence tohoto státu v minulosti, souhlasím s ním.
A toto řekl při další prezentaci své knihy „Malá encyklopedie Velké Tartarie“ během vysílání na kanálu nakladatelství „Konceptual“ v odpovědi na otázku: „Jaké změny v pohledu na svět by mohly nastat ve vědomí a vnímání světa ruského člověka po uznání a přijetí historické pravdivosti Velké Tartarie?“:
Máme velmi mnoho problémů, které vznikají ‚z ničeho‘, tam, kde by v zásadě neměly být. A jedním z těchto problémů je dlouhodobá absence národní ideje. Ve státě nemáme žádnou ideologii, propaganda je zakázána a lidé jsou ‚ztraceni‘. Nechápou, proč vůbec dál žít, co vlastně budujeme? Dřív jsme jakoby budovali komunismus, a najednou – bum – a už není kam jít. Budovat kapitalismus? Vždyť kolem nás už tak je ‚divoký‘ kapitalismus. A co dál?“
Takže pokud naši lidé konečně pochopí takovou jednoduchou věc, že spravedlivá společnost je možná, a přesvědčí se o tom na příkladu historie naší země, bude to pro celý západní svět strašlivá „bomba“. Pro západní civilizaci to bude nesnesitelný úder. Protože když obyčejní lidé žijící na Západě, zvyklí chodit do práce a po práci zajít do obchodu, aby si koupili dvě klobásky a šli domů spát, aby usnuli a zase šli do práce. Kdyby najednou zjistili, že vůbec není nutné dřít od rána do večera, že vůbec není nutné přísně šetřit elektřinou a vodou, aby se nádobí mylo třikrát v jednom umyvadle a v koupelně se celá rodina koupala po řadě. Kdyby zjistili, že je možný i jiný život, a to život bez jakýchkoli právních závazků a s důsledky, které mohou nastat ne jen proto, že to někdo napsal v nějakém zákoně, ale proto, že takové jsou morální normy, pak by to mohlo být právě „posledním hřebíkem do rakve“ imperialismu.
Chápu, že to zní trochu ironicky, přesto jsem hluboce přesvědčen, že je to přesně tak. Hlavní nebezpečí (pro Západ) plynoucí z existence Sovětského svazu vůbec nespočívalo v tom, že někomu vyhrožoval jadernými bombami. Hlavní nebezpečí spočívalo právě v tom, že lidé na Západě mohli najednou zjistit, že byt lze získat zdarma, že kvalitní a nejlepší vzdělání a zdravotní péče na světě jsou nedílnou součástí občanských práv. Že je to něco, co je člověku dáno od narození, a že se s půdou nesmí obchodovat. To vše je pro západní civilizaci smrtelné. Právě proto válka s ní nekončí. Právě proto byl rozložen systém konfederace Velké Tartarie, protože každý z jejích subjektů koexistoval ve společenství na základě rovné odpovědnosti a rovných privilegií. A to na principech spravedlnosti. A nejednalo se o formální „spravedlnost“, protože pouze v západní tradici existuje pravidlo, že všechny smlouvy se podepisují a zaznamenávají na papíře a že se bez výjimky dodržuje to, co bylo podepsáno.
U nás – ve Velké Tartarii – to tak nebylo zvykem. Smlouva, když si „plácli“, a čestné slovo – to bylo důležitější než jakýkoli zákon. „Psané právo“ – to je pro nás velmi cizí. Protože jsme ze své podstaty nihilisté a právě proto, že na genetické úrovni nepřijímáme vnucování jakýchkoli pravidel, když jeden člověk píše druhému „pravidla“ na papír. V takových případech vždy vnitřně protestujeme: „Jdi k čertu se svými pokyny a pravidly!“ Víme, co je „dobré“ a co je „špatné“. Víme, že takhle se to dělat nesmí. A když jsem řekl, že to tak dělat nebudu, tak své slovo dodržím.
A právě kvůli tomu, mimochodem, s nimi neustále prohráváme. Protože se jich ptáme: „Lidi, vy to neuděláte?“ A oni: „Ne, neuděláme.“ A my jim věříme, zatímco oni se nám smějí jako bláznům… Protože jim věříme na slovo. Ale pokud se najednou naučíme být hrdí na to, co máme, pokud budeme i nadále budovat vztahy s tou částí světa, která není anglosaská: jsou to Číňané, Peršané, Hindové, celá Jižní Amerika, téměř celá Afrika. Většina světa je na naší straně a stojí za těmito morálními hodnotami, věčnými hodnotami, a oni nás podpoří, zatímco my je naučíme, že je možné žít ve spravedlnosti a rovnosti. V tomto systému nebude nikdo dominovat, všichni budou mít rovné slovo: Venezuela, Argentina, Čína i Rusko – všichni budeme na rovnocenné úrovni rozhodovat o tom, jak si uspořádat život, aby se všem dařilo dobře. Aby nikdo „nevysával síly“ z druhého.
Anglosaské „právo“ je však od samého počátku postaveno na zcela odlišném principu. Architektura anglosaské společnosti předpokládá nadvládu jednoho nad druhým. A pokud západnímu typu civilizace ukážeme úspěchy našeho – „východního“ typu civilizace, rozpadnou se samy od sebe.
Protože lidé žijící v konkurenčním boji, kteří to uvidí, budou hlasovat nohama – půjdou k nám. Naši občané, kteří upřednostňují „výhody civilizace“ před osobní svobodou, tam naopak odejdou. A ti, kdo si cení pravdy, zůstanou s námi.“
Chápete nyní, že Stalinův SSSR byl pokusem o obnovu Velké Tartarie? A to nejen územně, ale i na principu konfederace, ve vztahu k prostým lidem, k jejich právům, na vnitřní úrovni budovatelů spravedlivé společnosti. Samozřejmě, po Stalinově zavraždění sionisty a vojenském převratu, který podpořila stranická „špička“, která nechtěla úplný přechod moci z KSSS na rady lidových poslanců, všechny tyto pozitivní proměny ustaly. A v následujících letech se země zpočátku ještě setrvačností díky Stalinovým programům rozvíjela, ale poté nevyhnutelně sklouzla do dlouhé „stagnace“.
A poté synové a dcery stranických funkcionářů, „seznámení s hodnotami“ západní civilizace na západních univerzitách, rozvrátili zemi, aby si spolu se svými západními pány nahrabali jmění jejím vykrádáním. A to vše jen znovu podtrhuje škodlivost úzkého kontaktu s anglosaským světem pro naši zemi i pro mnoho dalších – světem dvojakých a lživých farizejů a podlých pokrytců, o jehož skutečné podstatě jsme se již mnohokrát přesvědčili.
A samozřejmě je zřejmé, že hlavním nebezpečím pro tento sionisticko-anglosaský západní svět není samotná Velká Tartarie, ale poznání jejího skutečného konfederativního uspořádání a těch principů spravedlnosti a pravdy, svědomí a cti, které se dodnes zachovaly v hloubkách duše těch národů, které kdysi tvořily její součást. A to vše velmi ostře kontrastuje s takzvaným „římským právem“ jednopólové nadvlády nad ostatními, na jehož principech je postaven celý západní, ale především sionisticko-anglosaský svět.
A všimněte si skutečnosti, že ve všech zdrojích, které vytvořila londýnská City pro projekt „Velký Turán“, se skrývá samotný princip konfederativní struktury Velké Tartarie, přičemž ona sama je nazývána „říší velkého chána“.
Ve skutečnosti však jak imperialismus, tak otroctví, a dokonce i současné „skryté“ otroctví bezduchých dravců-spotřebitelů, kteří uctívají „zlaté tele“, jsou výlučně výplodem západní civilizace: nejprve „Svatého Říma“ a poté londýnské City a District of Columbia (D.C.), které jsou i dnes „centry moci“ takzvané stínové „světové vlády“, reprezentované satanskými a pedofilními klany světové globokracie. Jenže nám svůj satanský „nový světový řád“ vnutit nedokážou. A veškerá jejich škodlivá činnost se nevyhnutelně obrátí proti nim samotným a jejich zkorumpovaným služebníkům.
Článek v PDF můžete stáhnout ZDE.
