Austrálie, Canberra: Convoy of Freedom aneb Kolik je ‚několik‘?

Podobně jako Ottawa, hlavní město kolébky hnutí Convoy of Freedom Kanady, i australská Canberra je městem státních úředníků a jejich posluhovačů izolovaných důsledně od zbytku společnosti v dokonale sterilní atmosféře stovky a tisíce kilometrů od ostatních světu lépe známých australských měst.

Předminulý týden, poté co speciální komando policie ‚vyklidilo‘ u federálního parlamentu v Canbeře tábor rebelů, kteří se po vzoru Kanaďanů začali sjíždět do hlavního města z celé země … a poté, co federální policie ulice kolem parlamentu zatarasila, se minulou sobotu u parlamentu sešlo ‚pouze‘ … 50.000 lidí.

Když řečník tehdy na závěr asi pětihodinové manifestace prohlásil, ze příští sobotu nás u parlamentu musí být milión aby nás bylo slyšet … a další týden 5 miliónů, na některé z nás padl stín skepse. 

Média se o naší navýsost mírumilovné manifestaci minulý týden zmínila jen velmi okrajově a pouze v tónu ‚… dva stateční policisté utrpěli včera v Canberre zraněni v potyčkách s hrstkou násilných ultrapravičáků brutálně ohrožujících zdraví naší společnosti … ‚ Pravda, nejbrutalnějším počinem demonstrujících byl tehdy sborový zpěv státní hymny …

Má skepse se začala vytrácet teprve předevčírem, v pátek 11. února večer. Tábor rebelů, tentokrát na severním okraji města, byl nabit energií vzdoru a optimismu. Každý další přijíždějící byl vítán jásotem, stisky rukou a objetím. Auta, autobusy, mobilní obydlí všeho druhu, stany a spacáky … dospělí, dorost, děti, veteráni, babičky a psi … to vše kam oko dohlédlo. Ze všech stran pomocná ruka, sdílení zážitků často z mnoha tisícikilometrové cesty a vzájemná podpora. Farmářské rodiny z tropického severu s náklady své zeleniny a ovoce. Jiní rozdávali steaky jehněčího a hovězího. Nakažlivě podmanivá atmosféra.

Jen pár hodin poté, co jsem do Canberry přijel a ‚vtrousil‘ se do davu společenství Konvoje Svobody policie vjezd do města zablokovala, s odůvodněním, že město není sto bezpečně pojmout více aut a lidí. Asi po hodině vzali policajti nohy na ramena …. Přetlak přijíždějících aut narůstal stejně jako burácivé skandování zevnitř ‚Let Them In‘, ‚Pusťte je dovnitř‘… Konvoj se nezastavil po celou noc. Auta, kamiony a autobusy přijížděly až do sobotního rána ….

Minulý týden jsem si netroufal odhadnout kolik nás tam před parlamentem bylo. Jediné co jsem mohl říct bylo, že když jsem se postavil na špičky neviděl jsem na pláních kolem parlamentu konce davu. 50 tisíc …? To říkají pozorovatelé. Hmm, skromný odhad … Mediálně hrstka …

V sobotu ráno, když jsem po dvou hodinách chůze někde uprostřed průvodu došel nahoru na kopec parlamentu Capital Hill a otočil se zpět k městu – ani z té výšky jsem konce průvodu nedohlédl. Z Capital Hill bývá vidět široké ulice města do vzdálenosti nějakých šesti kilometrů.

Pro ty z vás co znáte Canberru či se právě koukáte na mapu, někdy kolem 10. ráno jsem z Capital Hill zřetelně uviděl, že průvod se táhl podél Northbourne Avenue přes Centrum a Turner až k Dicksonu …. Dále v ranním oparu bohužel vidět nebylo. Ohromující a povznářející podívaná … Nevídané …. Neslýchané … A dav nepřestával jásat ….

Právě kolem 10. prolétal nad průvodem k parlamentu dron kanadských RebelNews. Jeho záběry můžete vychutnat ZDE.

Tentokrát, tuto sobotu, bylo všechny řečníky u parlamentu slyšet mnohem jasněji než minulý týden … a mnohem méně skepse bylo cítit v očekávání sejde-li se nás tam příště skutečně oněch 5 miliónů. 

Odhady počtu účastníků včerejšího pochodu se pohybuji mezi ‚několik tisíc‘ – velmi stručné večerní zpravodajství mainstream médií – a miliónem. Přikláním se k tomu miliónu. Pohled z Capital Hill už v 10 ráno byl docela přesvědčivý. 

Rozcházet jsme se začali jen váhavě kolem 5. odpoledne.

Za celý den nedošlo k jedinému incidentu násilí či byť jen jediné výhrůžce na adresu těžkooděnců chránících budovu parlamentu. Davem prolínaly vzájemná úcta, ohleduplnost, pokora a láska … a především respekt k těm z nás, kdo nemají sílu bránit se násilí režimu, kdo žijí přisáti k obrazovkám mainstreamových médií a nechávají se infikovat chorobnou poslušností bát se … a podřizují se slepě teroru vlády, který se snaží ze všech svých sil nevnímat a popírat. 

Bylo srdcervoucí poslouchat z tribuny svědectví mladé matky. Sama uvědoměle naočkovaná nechala naočkovat i své děti jen co stát před vánoci snížil věkovou hranici povinného očkování na 6 let. Její dcerka upadla do kómatu ještě v ordinaci lékaře, který ji právě naočkoval … stát jí dítě na místě odebral, nedovolili jí totiž přístup na JIP, kam dcerku promptně odklidili … a pouze ji ‚doporučili‘ aby souhlasila s ‚neprodlužováním‘ jejího života ….

Neomluvitelně drastický přístup řídícího aparátu režimu a jeho aparátčíků na všech úrovních řízení. Ano, všichni australští lékaři byli přinuceni stát se aparátčíky režimu …. pod pohrůžkou ztráty licencí …. jak z tribuny dokumentoval jeden z lékařů, který odmítl experimentální očkování propagovat a v důsledku toho svou licenci ztratil. Stejně jako všichni ostatní lékaři obdržel i on před rokem písemné nařízení, že nesmí s pacienty hovořit o experimentální vakcinaci ‚v kritickém či jakkoli zpochybňujícím tónu‘ (citát nařízení). Z dosud společensky elitního povolání lékaře se v Austrálii stává povolání nezáviděníhodné a morálně neakceptabilní … Důvěra a respekt k lékařům se rapidně vytrácí … 

Byla to demonstrace rasistických, xenofobních, extrémistických antivaxerů útočících na zdraví národa ….?…. jak reportují media …? 

Ani zdáním. Vždyť mnozí z přítomných byli ‚plnně vakcinovaní‘. Větší část přítomných se rekrutovala z těch, kdo kvůli odmítnutí povinného opíchnutí ztratili svá zaměstnání či podniky. Primárním mottem hnutí, obdobně jako v Kanadě, je odmítání ‚vakcinační‘ povinnosti a uchránění našich dětí před experimentální ‚vakcínou‘. 

Koukněte na přiložené záběry a posuďte sami – kolik nás tam bylo? 

Večerní reportáž mainstream médií uvedla tentokrát ‚několik tisíc‚ ….

1.000 x ‚několik‘ = 1 milión

Kolik je ‚několik‘, Marečku?

Pondělní dovětek

Většina přítomných, zvláště těch ze vzdálenějších států a těch, kdož ztratili zaměstnání, je rozhodnuta, podobně jako v Kanadě, zůstat v Canbeře ‚až dokonce‘.

Včera, v neděli, speciální policejní jednotky tábořiště u hranic města ‚vylidnily‘. Tisíce aut dnes nocovalo na dálnici za hranicí města. Zatím první z farmářů v sousedním New South Wales nabídl rebelům přístup na jeho farmu … Zbývá najít už jen dalších 100 farmářů ….

Z drtivé většiny politicky korektně vyočkovaní občané Canberry, zvláště po skončení včerejší, pro ně šokující události, začali včera účastníky pochodu napadat jak verbálně … ‚Táhni odkud jsi přišla, krávo‘ … tak i fyzicky. Ano, ta mladá dáma v té černé limuzíně je státní úřednicí. Právě oslovila jednu z rebelek ze vzdálené Victorie poté, co do ní svou černou limuzínou najela. Nenechte si to ujít …

Díl 1. https://youtu.be/4sb0yrDAI-4

Ta omluva ‘Sorry Emma’ nevyšla z úst té úřednice. To se jen obětavá autorka toho záznamu omlouvala své přítelkyni, majitelce toho drobného autíčka, že rozhněvala státní úřednici ….. Typická reakce ‘ultrapravičáka’ ohrožujícího brutálně zdraví státních úředníků ….

Díl 2. https://youtu.be/10Mzfx2wfBc

S napětím očekáváme nejen kapitlu třetí … ale i rozhodnutí soudu bude zajímavé …

Canberra si ve sterilitě nezadá s očkovacím sálem …

Canberra dne 14.2.2022

Autor: © Michail Prouza 2022