Britský bojovník přirovnal realitu života na ukrajinské frontě, kde západní dobrovolníci bojují proti ruským silám, k tomu, že jsou vrženi do „mlýnku na maso“.

Třicetiletý Curtis strávil na Ukrajině dva měsíce, přičemž se po boku jednotek zahraničních žoldáků účastnil tvrdých bojů na několika frontách, snášel ruské dělostřelecké ostřelování a účastnil se přestřelek.

Jako člen čety dobrovolníků, z nichž někteří byli vyzbrojeni raketami NLAW britské výroby k likvidaci ruských tanků a obrněných vozidel, se veterán ozbrojených sil zúčastnil akcí v Irpinu, nedaleko hlavního města Kyjeva, kde probíhaly tvrdé boje. Dva gruzínští bojovníci z jejich jednotky byli zabiti při dělostřeleckém úderu.

Po vysazení na letišti Hostomel, které na začátku války obsadili ruští výsadkáři, strávil 10 dní v nemocnici, protože měl dýchací potíže po incidentu, při němž zemřeli dva jeho spolubojovníci a několik dalších bylo vážně nemocných.

Vojáci se obávají, že Rusové mohli po vyhnání z letecké základny postříkat jejich opuštěné zbraně nějakou formou chemické látky. Toto tvrzení nebylo ověřeno, ale následuje po dalších obviněních, že Rusko použilo chemické zbraně.

Curtis z Readingu v hrabství Berkshire, který se vrátil do Spojeného království, ale chce se vrátit na Ukrajinu, aby pokračoval v boji, se domnívá, že „80 procent“ neukrajinských bojovníků, s nimiž se setkal, již odešlo, a uvádí obavy z nedostatku zbraní a zpravodajských informací, kvůli nimž se do operací „pouštěli naslepo“.

„Posílají vás bojovat bez papírů, což je náš největší problém. Takže naše rodiny nebudou odškodněny, pokud dojde k nejhoršímu,“ řekl i.

„Chlapi umírají nalevo, napravo i uprostřed ze zbytečných důvodů na zbytečných operacích… na místech, kde jsou už tak kompromitováni. Lidé umírají.“

Bojovník se po březnové cestě z Velké Británie po invazi původně připojil k ukrajinské cizinecké legii, později přešel k jednotce bojující po boku ozbrojených sil.

Tvrdil, že jednotky, po jejichž boku na Ukrajině bojoval, odmítaly taktické rady britských nebo amerických dobrovolníků a místo toho „prostě posílaly lidi dolů do mlýnku na maso“.

Po přechodu na Ukrajinu Curtis a další veteráni ozbrojených sil opustili vojenskou základnu poblíž polských hranic, kde byli ubytováni zahraniční dobrovolníci, z nichž mnozí neměli žádné vojenské zkušenosti, poté, co vyjádřili obavy z nedostatečného bezpečnostního prověření a obavy, že jejich poloha bude odhalena prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích.

Deset hodin po jejich odjezdu byla část výcvikového střediska zničena při ruském raketovém útoku, při němž zahynuly desítky lidí.

Poté, co se zúčastnil bojů v Irpinu po boku svých britských kolegů a gruzínských a švédských bojovníků, patřil ke skupině asi 200 vojáků vyslaných na letiště Hostomel v rámci vyčišťovací operace po jeho osvobození od ruských vojsk.

„Naši kluci tam byli vysláni, aby získali jakoukoli výstroj, kterou by mohli použít,“ řekl. „Dva kluci se něčeho dotkli, na ulici se říká, že pod letištěm jsou bunkry a spousta vybavení a munice byla uložena pod asfaltem.

„Rusové by tam byli dole a my se domníváme, že když vycházeli ven, nechali tam nějakou chemickou nástrahu a chlapi se jí dotkli.

„Dva chlapi zemřeli ve spánku a pět jich bylo poměrně vážně nemocných v nemocnici. Bylo nás asi osm nebo deset, já sám jsem byl deset dní v nemocnici s dýchacími problémy.

„Osobně jsem tam nebyl, ale dotkl jsem se spousty vybavení, které kluci používali. Během 24 hodin se mi strašně zhoršilo dýchání.“

On a další dobrovolní bojovníci byli později po přechodu z legií do ozbrojených sil nasazeni na běloruské hranice a bylo jim řečeno, aby se připravili na obnovený ruský útok s cílem dobýt Kyjev.

Muži byli varováni, aby očekávali letecký útok ruských vrtulníků, a byli vyzbrojeni raketami NLAW vyrobenými v Belfastu a také protitankovými zbraněmi Javelin a protiletadlovými raketami Stinger.

Muži však podle něj byli posíláni na „nesmyslné“ operace, při nichž riskovali životy vojáků, kteří byli ostřelováni dělostřelectvem.

„Na frontu chodili kluci bez přileb,“ tvrdí. „Do operací jsme chodili naslepo. Vyšli jsme na hlídku a chlapi se váleli v zákopech.“

„Jsou tam bývalí příslušníci speciálních jednotek, britských i amerických, na které jsme narazili. Znají rizika, nejsou tam proto, aby umírali, ale jdou do míst bez zpravodajských informací. A tak odcházeli, protože toho měli plné zuby.“

Curtis před týdnem odletěl po 60 dnech na Ukrajině zpět do Velké Británie. Stále věří, že zapojit se do boje bylo „správné“, ale chce, aby si případní budoucí dobrovolníci uvědomili realitu toho, do čeho by šli.

Curtis doufá, že sdílením svého příběhu pomůže ostatním, aby se „sami rozhodovali na základě informací“, řekl.

Zdroj.

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.