Do Evropy proudí psychicky nemocní, analfabeti a kriminálníci

Bohužel, žádní doktoři, inženýři a jaderní fyzici, co nás mají obohatit, ale odpad Afriky s vážnými mentálními a psychickými poruchami s agresivními sklony. To jsou závěry nezávislých studií i závěry obecného pozorování.
Jen za polovinu měsíce července 2018 se do Španělska dostalo podle dat z IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) okolo 6000 migrantů ze států Severní a subsaharské Afriky, nejvíce z Maroka, Guineji, Mali a Pobřeží slonoviny. Do Itálie díky zásahu tamní vlády se za posledních čtrnáct dnů dostalo „jen“ necelých 600 migrantů především z Tunisu, Eritreje, Súdánu, Nigérie. V Řecku ve stejném období přibylo na 1300 nových migrantů převážně ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, Kamerunu a Konga.

Od začátku tohoto roku je to více než 70 tisíc migrantů. To je oproti rokům 2015, 2016, 2017 ve stejném období více než o polovinu méně, však snaha o přesídlování pokračuje. Za hlavní povšimnutí ale stojí, že se mění skladba imigrantů a jejich toky. Už to nejsou lidé na útěku ze zemí bezprostředně ohrožených válkou, ale vysloveně nelegální ekonomičtí migranti z méně rozvinutých zemí především subsaharské Afriky.

Jak je známo, tato oblast je typická nejmenší mírou vzdělanosti. Nikde jsem nenašla statistiku uprchlíků ze subsaharské Afriky, co se gramotnosti týče, ale pokud vezmeme v úvahu, že v těchto státech dosahuje gramotnost pouze 40 až 60 %, pak je jasné, že podle mě více než 50 % uprchlíků je analfabetů. Osobně si troufám předpokládat, že to bude možná jen 30 % těch, kteří jsou vzdělávatelní a umí číst a psát.

VĚCI, S NIMIŽ JDOU MIGRANTI K NÁM DO EVROPY:
-Velká chudoba,
-žádné pracovní návyky,
-psychické trauma, které si tito lidé nesou od narození vzhledem k sociálně-politické a hospodářské situaci v zemích jejich původu,
-špatné kulturně-genetické předpoklady,
-nedostatečné hygienické a jiné návyky,
-velký výskyt infekčních chorob,
-a jiná zdravotní rizika, jako jsou psychické problémy a agresivita.

Nedávná studie asociace „Street psycholog“, která byla provedena v Padově, v severní Itálii, tvrdí, že většina imigrantů, která se v současnosti nachází v Itálii, trpí mentální poruchou, která u nich vyvolává agresivní chování a psychotické stavy. 54 % žadatelů o azyl prokázalo znaky typické pro post-traumatický stres.

Švédská studie z roku 2016 zase poukazuje na velký výskyt schizofrenie u uprchlíků, kteří jsou pro tuto diagnózu vysoce rizikovou skupinou a trpí jí až třikrát více lidí, než původní švédské obyvatelstvo. Schizofrenie je chronické, oslabující onemocnění, symptomy často zahrnují halucinace, bludy a paranoiu. Traumatizující události, jako je pronásledování, konflikty nebo přírodní katastrofy, přispívají k riziku vzniku takových poruch. Švédsko zaznamenalo v roce 2015 rekordní počet žadatelů o azyl a obdrželo 163 000 žádostí. Studie zdůrazňuje potřebu specializované péče a podpory.

Jako poslední příklad uvedu závěry britského výzkumu, který uvádí, že psychotické chování je velmi časté u Afričanů a lidí z Karibské oblasti. V této studii byl zjištěn až devětkrát vyšší výskyt psychických chorob, jako u bílé britské populace. Tyto rozdíly byly nejvýraznější u úzce definované schizofrenie a manické psychózy.

Když k tomu přičteme již uváděnou negramotnost černochů ze subsaharské Afriky, má Evropa zaděláno na opravdu velký problém. Vzdělaní Afričané a Afričané s vyšším postavením prý do Evropy nemíří; podle několikrát popsaných zpráv se jedná o spodinu Afriky, která proudí do Evropy.

Nashromážděný stres, který si nesou ze zemí svého původu, z cesty do vysněné Evropy, ještě znásobí zjištění, že se tu musí pracovat. Domy a byty, že se nedostávají zdarma, peníze že neproudí z bankomatu jen stiskem tlačítek, že sex je zde víceméně otázkou především lásky a partnerství a válením se po zemi se nedá najíst. Obrovské materiální, sociální a sexuální frustrace budou spouštěčem všech těchto psychických chorob. Nejvíce se rozvine v době, kdy přistěhovalci zjistí, že výdobytky Evropy nejsou jejich PRÁVEM, ale musí se o ně zasloužit. Toho bude schopno jen malé procento z nich. Všichni hrát fotbal nebo rapovat a tančit nemohou a stát ve fabrice u pásu denně osm hodin na směny? Vážně si někdo myslí, že budou, vydrží a porozumí automaticky řízené výrobě?

Má snad někdo z autorů přesídlování a podpory migrace plán, jak uživit dlouhodobě takové množství lidí z našich daní? Je snad někdo z vizionářů o míchání ras přesvědčen, že se evropské dívky poženou do vztahů s takovou zdivočelých entitou — negramotných, psychicky labilních, fyzicky odporných a živících se převážně kriminalitou, krádežemi, prodejem drog, násilnictví — bojem ve válkách, vyděračství, jako v zemích jejich původu?

Nehlídané hranice a volný pohyb těchto osob po celé Evropě, ČR nevyjímaje, je časovanou bombou. Kdo tomu nechce stále věřit a myslí si, že tito lidé půjdou integrovat, začlení se do naší společnosti a budou se v zemích EU chovat slušně, je opravdu velký blázen a nezodpovědný hazardér s budoucností našich dalších generací. V pohybu je prý na šest milionů imigrantů.