Exkluzivní materiál. Kdo skutečně řídí svět a jak je to s tajnou vládou?

Téměř polovina Rusů věří, že existuje tajná světová vláda. Přesněji 45 %. To jsou údaje z posledního výzkumu Všeruského centra výzkumu veřejného mínění (VCIOM). Je zajímavé, že stupeň víry v tajný všemohoucí světový orgán roste s úrovní vzdělání respondentů. Nicméně názory na složení této “vlády” už se v Rusku liší. Jedni se domnívají, že planetě vládnou oligarchové, druzí – že to jsou Američané, třetí to svádějí na zednáře, Židy a “některé světové politiky”, ať už to je Obama, George Bush nebo královna Velké Británie Alžběta II. Zmatek v odpovědích je jasný, vždyť ona vláda je – tajná! Nevěří na ni třetina dotázaných, čtvrtina s odpovědí váhala.

Oněch 45 % našich spoluobčanů má v podstatě pravdu, i když se mýlili ve formě. Taková forma vlády jako “tajná světová” není – říká historik Andrej Fursov, který řadu let studuje světové elity. – Ale tajné nadnárodní struktury světové koordinace a řízení – to je realita. Tyto struktury často diktují svoji vůli vládám, parlamentům i jednotlivým osobnostem. Ale v žádném případě nepředstavují nějaký jednotný orgán světové elity.

Co to tedy ona “světová elita” je?

Světová elita je souhrn rodin monarchů (ne všech samozřejmě), staré evropské aristokracie, bankéřů a průmyslníků. Jsou mezi sebou propojeni podnikatelskými, příbuzenskými i okultními vazbami, jsou organizováni v uzavřených lóžích, klubech, výborech atd. Tato rodino-podnikatelská pavučina existuje v této podobě 150-200 let.

A britská královna tam patří také?

– Samozřejmě. Stejně tak jako královská rodina Holandska, řada vévodských a hraběcích rodin Itálie, Německa nebo Rakouska. Nejsou to jen dekorativní figury, pozůstatky středověku, jak jsou často líčeni, ale je to jeden ze segmentů toho, co britský premiér B. Disraeli nazval “pány historie” a náš znamenitý spisovatel O. Markjejev – “pány světové hry”.

A Obama?

– Bože chraň! Clinton řekl, že jediné, na co se Obama hodí, je přinést kávu do postele jemu a jeho ženě – a světová elita bere Obamu jako někoho na vynášení nočníků.

A co prezidenti a premiéři na Západě?

To jsou vysoce postavení zaměstnanci, které si světová elita najala na obsluhování svých zájmů a posadila je k tomu do vysokého křesla. Přitom však, jak už to tak bývá, na tyto zaměstnance dohlížejí tajné služby světové elity. Tak například plukovník Haus na prezidenta USA Wilsona a “asistent” britského premiéra Lloyda George – lord Lothian. Ve skutečnosti tento prezident a premiér se nacházeli vedle svých “asistentů”. Vzácnou výjimkou byl Bush starší a jeho břídil-syn jako prezidenti USA. Bushové jsou součástí světové elity, jsou to vzdálení příbuzní britské královny a řídí společnost “Skull and Bones” (větev iluminátů) v Yale. Ale opět to je výjimka. Zpravidla prezidenti a premiéři vyšli ze střední třídy, na níž elita shlíží z vysoka, obzvlášť v anglosaských zemích. Vzpomeňme na případ, kdy Thatcherová zveřejnila jméno pátého člena Cambridgské pětky (což byli vysoce postavení Angličané spolupracující se sovětskými agenty) – Blanta, který byl, soudě podle všeho, nelegitimním synem Georga V., to znamená strýcem současné královny. Windsorové to Thatcherové nikdy neodpustili. “Měšťanka” (jak ji charakterizoval tehdy v Moskvě žijící ještě jeden představitel “třídy gentlemanů”) musela nakonec odstoupit.

Britská královská rodina je součástí světové elity (foto REUTERS)

Ale většina západních politiků, včetně D. Camerona a B. Obamy – nikoli (foto REUTERS)

A Bill Gates, jeden z lídrů Forbesova žebříčku miliardářů planety – ten je součástí světové elity?

No samozřejmě, že ne, stejně jako další představitelé “mladých peněz”, včetně rusky hovořících oligarchů. Pro tyhle všechny má světová elita frázi z Moidodyru: “Běž domu a umej se!”

Proč je mýtus o světové elitě tak neochvějný?

Tento mýtus nevznikl z ničeho. O nutnosti vytvořit světovou vládu hovořili už koncem XVIII. století švýcarští a židovští bankéři. Ve XX. století o tomto konkrétním úkolu hovořili takoví představitelé světové elity jako Warburg, H. Rockefeller, ideolog mondialismu Jacques Attali a další. I když světová vláda nebyla vytvořena, světová elita se tím směrem posunula.

A daří se to?

Myslím, že ne. Svět je příliš velký a složitý, aby bylo možné ho řídit z jednoho místa. To zaprvé. Zadruhé globální elita není jednotná. Jednotlivé klany si navzájem konkurují a v postkapitalistickém světě není dost místa pro všechny. Nicméně ty nejvyšší dvě až tři desítky rodin se mezi sebou domlouvají. Jenže to je málo k vytvoření světové vlády. Nezbytné je ještě něco. Například snížit počet obyvatel planety ze 7 na 2 miliardy; zpustošit značnou část planety válkami, epidemiemi a hladem; velkou část lidstva očipovat; standardizovat, vyrovnat národní kultury; zničit existující systém vzdělávání a všechny způsoby jedinečnosti – národní, rodinnou, rasovou, sexuální, lidsky-druhovou (tím posledním se zabývají transhumanisté). Na Západě už probíhá likvidace jedinečnosti plným proudem. Ale je tu Rusko, Čína, Indie, islámský svět nebo Latinská Amerika, kde všechny tyto “triky” neprojdou, kde civilizační (sebe)vražda v duchu současného Západu, letícího v těsném sledu za USA do propadliště dějin, není možná. V té souvislosti je třeba poznamenat, že za současnou konfrontací Ruska a USA na Ukrajině se mimo jiné skrývá i konflikt dvou projektů budoucnosti, dvou světových řádů: lidského a antilidského. Konec konců RF svou jadernou mocí dosud garantuje určitou rovnováhu ve světě, balanc funguje jako vojenský štít BRIKS. Ale to je zas jiné téma.

A jak je to s tou “zlatou miliardou”?

Před 30 – 40 lety se předpokládalo, že obyvatelé Severu (USA, západní Evropa) v počtu ne víc jak miliarda se uzavřou v pevnosti “Sever” (na obou stranách severního Atlantiku) a odtud budou řídit svět. Nicméně neoliberální kontrarevoluce v době od 80. let ve své honbě za maximálním ziskem tento projekt “zlaté miliardy” v jeho původní podobě pohřbila. Dolar všem pomátl rozum a na Sever byly s cílem využití levné prcovní síly vypuštěny masy přistěhovalců z Jihu: latinos do USA, Afričanů, Arabů a Turků do západní Evropy. Nyní se Jih pevně usadil na Severu, kde postupně vznikl ostrý, strašlivým výbuchem hrozící rozpor. Z jedné strany stárnoucí, ne-chudé obyvatelstvo, jehož počet klesá, kde křesťanské náboženství ztrácí své pozice a kde značná část lidí uvízla ve zvrácenostech (narkomanie, homosexualita). A na druhé straně to jsou mladí, chudí, sociálně zahořklí muslimové, orientovaní na rodinné hodnoty a muslimské náboženství (v Severní Americe – latinos-katolíci). Dříve nebo později mezi těmito dvěma bloky vyvstane leninská otázka “kdo z koho” a nastane velký lov. A potom místo zlaté miliardy zůstanou jen zlaté miliony, které se budou snažit žít v nepřístupných nebo plovoucích městech, nebo v horských pevnostech, či nějak tak podobně. Zlatá miliarda jako strategie světové elity je dnes už minulostí.

Někteří konspirátoři všechny události ve světě, včetně občanské války na Ukrajině, svádějí na konfrontaci mezi Rothschildy a Rockefellery. Kdo z nich vyhraje, ten bude řídit svět.

Ano, v poslední době se aktivně upozorňuje právě na linii konfrontace “Rothschildi – Rocefellerové”. Takový vztah skutečně existuje. Sehrál významnou roli ve XX. století a vinul se jak červená nit všemi důležitými událostmi, včetně první světové války, kdy vítězství bylo na straně Rockefellerů. Je zajímavé, že tato konfrontace začala v Ruském impériu – na ropných polích v Baku. Tam Rockefellerové sponzorovali stávku dělníků v zóně náležející Rohtschildům. Také bolševici skupiny Fioletova organizovali stávky, aktivní roli tam hrál Koba – Stalin. Ruské impérium s jeho ropou z Baku, přesněji západní majitelé tohoto černého zlata, byli hlavními konkurenty rockefellerovské Standard Oil na počátku XX. století. V důsledku revoluce v roce 1917 Standard Oil (přesněji část společností, na které ho formálně rozdělili v USA) se stal absolutním lídrem. Rothschildi okamžitě po smrti Stalina “vstoupili” do SSSR, i když s přidruženými společnostmi (např. De Beers Oppesnheimer) byl SSSR neustále v kontaktu. S Rockefellery stalinský SSSR především v první polovině 30. let pracoval velmi aktivně, ale po smrti Johna Rockefellera v roce 1937 intenzita poklesla. Druhý příchod Rockefellerů (a spolu s nimi i Warburg) do SSSR se uskutečnil v roce 1973 téměř přesně s příchodem J. Andropova do politbyra.

Velmi zajímavé! A nynější fáze bojů Rothschildů a Rockefellerů?

To už je složitější. Zaprvé – kromě boje je tu i spolupráce: oba klany jsou zastoupeny prakticky ve všech vážnějších zákulisních strukturách, i když v otázce světové valuty si protiřečí a přinejmenším v tuto chvíli mají neslučitelný charakter. Zadruhé Rockefellery a Rothschildy není světový trh ohraničen, jsou tu ještě londýnské City, Vatikán, arabské a východoasijské “domy”. A to nemluvím o symbiózách klanů, velkých států a nadnárodních společností, což obraz činí výrazně složitějším. Nakonec zatřetí – cosi mi říká, že zatímco pravicí i levicí manipulovaly tytéž osoby a skupiny, totéž může být s dvojicí Rockefellerů a Rothschildů, přesně podle principu boje nanajských chlapečků s medvědem.

A existuje někdo, kdo je ještě bohatší?

Ten anebo ti “někdo” nemusí nutně být bohatší. Peníze jsou jen funkcí moci, v jejímž základu leží ten či onen systém idejí – světských, ale častěji okultních. Informace a energie jsou důležitější než hmota, a metafyzika – než fyzika. Sapienti sat.

Mnozí věří, že svět je ovládán zednáři. Byli to oni, kdo zavraždil Petra III., provedl Říjnovou revoluci a způsobil zhroucení SSSR, že to oni vládnou světu.

Nu což, svobodné zednářství skutečně sehrálo velkou roli, zejména v XVIII. – XIX. století. Svobodní zednáři odchovali lidský materiál, který sehrál vůdčí roli v epoše revolucí 1789 – 1848 na Západě a dostali se tak k moci. Nicméně “zestátnění” zednářství vytvořilo řadu problémů. Od konce XIX. století bylo potřeba vytvořit nové formy organizace tajných nadnárodních struktur, které by více odpovídaly nové epoše světového boje o moc, informace a zdroje. Jedná se o “Skupinu” (aneb společnost “My”), kterou vytvořil C. Rhodes a rozvinul A. Milner, a další struktury. Zednářství nikdo nezrušil, nadále hrálo významnou roli, nicméně přestalo být jedinou a dominantní formou tajných struktur. Tak v ruské revoluci zednáři lóže “Velký východ Francie” jednali velmi aktivně (skrze Kerenského), ale byly zde i další síly spojené s britskou rozvědkou, Rockefellery, Američany, německým generálním štábem a samozřejmě kontrarozvědkou Ruska postavené na imperiálně orientovaných bolševicích. Výslednicí těchto sil byla Říjnová revoluce.

Po druhé světové válce vznikla potřeba nových pokolení tajných organizačních struktur a ty se objevily: Bormannova Čtvrtá říše, Bilderbergský klub, Římský klub, Trilaterální komise… Mnozí jejich členové zůstali zednáři, ilumináty, členy organizace Bnai Brith a dalších, ale struktury to byly principiálně nové, zaměřené na nové úkoly.

A celosvětové židovské spiknutí, ve které věří nemálo lidí?

V základu legendy o “světovém židovském spiknutí” (velký vklad do jejího vzniku přinesli zednáři skotského ritu) leží fakt, že od poloviny XIX. století byli Židé velmi aktivní ve sféře financí, v médiích, vědě a do značné míry v těchto sférách zaujali vedoucí postavení. Navíc to byl židovský kapitál, co propojilo na přelomu XIX. a XX. století Velkou Británii a USA, které byly před tím sto let nepřáteli. Světová židovská diaspora je velmi důležitá síla, ale zdaleka ne jediná.

Všechny hlavní mocnosti mají své vlastní dlouhodobé plány. Někdo to nazývá spiknutím, já dávám přednost termínu “projekt”. Světová historie, to je bitva projektů a jejich výslednicí.

Rusko bohužel tehdy – kromě stalinského období – svůj projekt nemělo.

A známá Kominterna?

Kominterna, kterou údajně rozpustili v roce 1943 (od roku 1936 k tomu Stalin směřoval a také k ustanovení kontroly nad aktivy této levoglobalistické organizace) není ruským projektem. Je třeba říci, že do “projektu SSSR” bylo od samého začátku vloženo nemálo cizích prvků, které měly realizovat zájmy cizích mocností a struktur (především neveřejných). Jak historie ukázala, Stalinovi se podařilo tuto nepřirozenost utlumit jen na čas, protože po jeho smrti se postupně zase zregenerovala. Spolu se zájmy přerodivší se sovětské nomenklatury tento faktor sehrál velkou roli v likvidaci projektu, přesněji souboru projektů – SSSR.

A co můžete říci o reptiliánech, Andreji Iljiči? Toto téma je nyní velmi populární zejména v Americe. I když i v Rusku se mu už daří. Dva seriozní doktoři věd mě s vážnou tváří ujišťovali, že vládu nad planetou uchvátili mimozemšťané z planety Draka nebo Nibiru, kteří na sebe přijali lidskou podobu. Všichni západní prezidenti jsou prý reptiliáni. Ale je možné je poznat podle charakteristických znaků. Na internetu je mnoho videí těchto reptiliánů v Bílém domě.

Mám rád sci-fi a fantasy. Ale verzi, kterou mezi Američany rozšířil David Icke, nechci komentovat. Myslím si, že podobné scénáře jsou vypouštěny proto, aby záměrně odvedly pozornost od skutečných tajemství řídících struktur. A také zkompromitovat hledání tajných mechanismů historického procesu jako celku, včetně starověké historie a záhad původu člověka.

Pojďme tedy hovořit o strukturách velmi reálných, například o Bilderbergském klubu. Právě ten mnozí pokládají za tajnou vládu světa. Jedenkrát ročně se v hotelích Rockefellerů nebo Rothschildů scházejí vysoce postavení členové Bilderberu, za zavřenými dveřmi diskutují o aktuálních problémech lidstva a přijímají svá rozhodnutí.

Skutečná moc je tajná. A Bilderbergský klub má už dokonce internetové stránky. “Bilderberg” – to je jen vnější fasáda světové elity. Klub byl vytvořen v roce 1954 ke smíření staré evropské elity, té, co podporovala Hitlera (“Ghibel line”), a té, co bojovala proti nim (“Guelph Line”) s Anglosasy a její integrace do jejich projektu obecně a “evrounijního” zvlášť. Dnes “bilderbergové” diskutují ty otázky, které jsou postaveny v reálně uzavřeném, často neformálním režimu.

Setkání Bushe a Gorbačova na Maltě před více jak 25 lety se formálně stalo koncem studené války. De facto tam Gorby a jeho tým ostudně vydali Západu nejen SSSR, ale i celý socialistický tábor. Brzy na to došlo k největší geopolitické katastrofě XX. století – k rozpadu SSSR. Místo pro zradu nebylo vybráno náhodně: ostrov – dědictví mocného maltézského řádu. Nejasná podezření navozují i dva bestsellery z počátku XXI. století, zjevně rozšířené ve světovém měřítku nějakými velmi vlivnými silami. “Da Vinciho kód” Dana Browna vypráví o řádu templářů a o Opus Dei. Sága Joan Rowllingové Harry Potter pak otevřeně propaguje špitální řád. Existuje velmi silný názor, že právě řády založené před mnoha staletími tajně řídí světový vývoj.

Neřídí – jen se o to pokoušejí. Přitom jak v konfliktu jeden s druhým, tak i v boji s Anglosasy. Jméno současného římského papeže “František” je svérázné gesto-symbol smíření starých protivníků jezuitů a františkánů před tlakem ze strany Anglosasů. Spojencem těch dvou řádů je Řád maltézských rytířů, jejichž dávnou specializací je prostřednictví mezi Vatikánem, MI-6 a CIA. Maltézský řád je elementem systému “Vatikán”. Ano, vydání socialistického tábora a SSSR Američanům a nadnacionálům zosobněným Bushem starším proběhlo na Maltě, ale Gorbačov přiletěl na Maltu ze setkání s římským papežem Janem Pavlem II., který “Gorbyho” na vydání socialistického systému a své země požehnal. Hierarchie je tedy evidentní.

Setkání na Maltě: zleva ministr zahraničí SSSR E. Ševarnadze, generální tajemník ÚV KSSS M. Gorbačov, druhý zprava prezident USA G. Bush, foto RIA Novosti

Snaha přesvědčit lidi, že nějaká jednotlivé struktura – Bildrbergové, maltézští rytíři, zednáři Rothschild-Rockefellerovci a tak podobně – samostatně vládnou světu, odvádí od skutečných mechanizmů světového řízení, od celkové Sítě, nahrazujíc ji jednotlivými buňkami. Je to ještě jeden způsob, jak skrýt celé struktury (korporace, banky) za určité lidi nebo strany. Tak národní socialismus nám podávají jako činnost NSDAP a Hitlera a K°. Ve skutečnosti tvůrci nacional-socializmu a projektu Třetí říše byli především anglo-američtí bankéři a průmyslníci, korporace typu I. G. FarbenindustrieAG.

Podrobně o tom, jak tyto struktury vytvářely první podobu Evropské unie – hitlerovskou Třetí říši – je možné se dočíst ve velmi zajímavé knize Dmitrije Pěretolčina “Světové války a světové elity”

A co ještě byste, Andreji Iljiči, doporučil si přečíst?

Práce Alexandra Ševjakina o tom, jak rozbíjeli SSSR, Alexandra Ostrovského o Stalinovi a pěrestrojce a Vladimíra Pavlenko o Římském klubu. Všichni tito tři autoři jsou skvělí. Velmi doporučuji také romány Olega Markjejeva a Alexandra Gery vysvětlující obrazy světa. Mimochodem – Gera i Markjejev zemřeli za záhadných okolností…

Současní političtí vůdci na oslavách 70. výročí vylodění v Normandii, 2014. To je “zjevná” světová vláda, foto REUTERS

A poslední otázka: co nás čeká? Vítězství organizátorů světové vlády?

Těžko. Jsou tu klanové, etnocivilizační a – dosud i státní zájmy, které jsou těžko slučitelné. Šli by Číňané nebo muslimové pod světovou vládu? Ne. Ani Rusové by nešli. Reálné je snížení počtu tajných nadnárodních struktur, z nichž každá bude kontrolovat svůj makroregionální blok. A to má daleko ke skutečné světové vládě. Kromě toho se hroutí svět – ano, svět kapitalismu se opravdu hroutí! – zachraňují se jednotlivě, ale ne všichni spolu a v houfu. Čeká nás proto boj “houfů”. Nejrůznějších. Starých, velmi starých i relativně mladých. Uzavřené společnosti, které už jednou vznikly, zpravidla nezmizí, ale transformují se, buď to jsou žrečeské organizace starověkého Blízkého východu, Triády, templáři, zednáři, ilumináti, anglosaské kluby, Kominterna, Čtvrtá říše a mnohé další. Hmota (lidé), energie (peníze) a informace (idey) se spojí a získávají nadlidské, nadsociální vlastnosti a začínají existovat samy o sobě, důkladně opatrujíce sebe, své hranice a přesvědčujíce okolní svět o tom, že jako organizace neexistují. Jiná věc je, že časem se transformují, přijímají nové formy (“had” svléká starou kůži a zakousne se do vlastního ocasu), vstupují do podivných vztahů jeden s druhým i s fasádními strukturami. Ale přichází den, kdy v podmínkách krize se blíží rozhodující zápas o Budoucnost a tajné struktury vycházejí na povrch a/nebo dají o sobě vědět. Myslím, že právě s tím je svázán prudce se zvyšující objem tištěné produkce o tajných společnostech. Budoucnost nastupuje a v ní zvítězí ten, kdo bude mít trumfy. Proto na otázku, v jaké valutě zachránit peníze, odpovídám: ve valutě “automat Kalašnikov”. Nebo minimálně v dobré sadě vrhacích nožů.

Zdroj: [1][2]