Google se dostal do potíží kvůli jeho nedávným pochybným opatřením – a odhalení, že jeho běžně používaný prohlížeč Google Chrome skenuje osobní data v počítačích z celého světa je jeho uživatelům jedině k zlosti. Velký bratr je tu – a nespočetné množství lidí si jej denně díky nevědomosti zve přímo do svého osobního života. Jedny z největších světových společností (jako je Google a Amazon) se vskutku neustále snaží nacházet nové způsoby narušování soukromí svých uživatelů.

Kromě špionážního webového prohlížeče se zařízení, jako je Google Home a Amazon Echo (a Alexa), stávají prostředky, kam se slídící oči korporátních zájmů  vydávají čím dál častěji. Co je horší je fakt, že nás přesvědčili, abychom si ochotně tato zařízení zakoupili a nainstalovali do svých domovů. Lidé ve skutečnosti platí za „výsadu“, že má nad nimi Velký bratr nonstop dohled – zatímco zavírají oči před totální invazí do soukromí kvůli „pohodlí“ a udržení kroku s momentálními trendy.

Google Chrome se stal nejpopulárnějším prohlížečem na světě, avšak za tento trend jeho uživatelé platí vysokou cenu. Šokující zpráva nedávno odhalila sérii „aktualizací“, která Chromu umožňuje skenovat všechny dokumenty v počítačích s operačním systémem Windows (pozn. raja: pokud chcete svá data spolehlivě ochránit, doporučuji pořídit si Linux). Možná to někdo považuje za tzv. aplikace pro zabezpečení prohlížeče, ale jak se ukázalo, pod líbivou rouškou bezpečnosti Chrome ve skutečnosti schovává efektivní způsob, jak od vás krást data.

Například v roce 2017 se stal součástí Chromu nástroj Google Clean-up Tool – uživatelům zavedení této nové funkce Chrome neoznámil.

 

Jak vysvětluje následující úryvek z článku Information Liberation:

V praxi to funguje tak, že Chrome ve Windows hledá škodlivý malware. Ten zaměřuje sám Chrome pomocí antivirového softwaru od ESET. Když nalezne nějaký podezřelý malware, odešle metadata o souboru, kde se malware nachází, a rovněž některá systémová data Googlu. Poté vás požádá o svolení potencionálně škodlivý soubor odstranit. (Odeslání dat Googlu můžete zabránit zrušením zaškrtnutí políčka „nahlásit podrobnosti Googlu“.)

Příznivci Googlu tvdí, že tato nová „bezpečnostní opatření“ s sebou nepřináší žádný risk spojený s narušením soukromí, avšak skutečnost, že modus operandi tohoto prohlížeče je doslova oskenovat veškeré dokumenty nacházející se ve vašem počítači, již zdvihl nejedno obočí. Zejména proto, že všechna skenování jsou prováděna tajně, bez vědomí uživatelů. Většina uživatelů nemá ponětí o tom, že něco takového Google Chrome vůbec dělá, a proto nemohli být schopni skenování sami povolit.

Vypadá to však, že v době Velkého bratra je kontrolovat masy samozřejmostí.

Dylan Curran, vývojář webu z Irska, si stáhl svoji vlastní složku Google obsahující jeho osobní data a v sérii tweetů odhalil, že korporace uchovávala jeho data (a pravděpodobně tedy i data všech ostatních uživatelů) od roku 2008. Složka s daty za celé desetiletí zahrnovala každé Youtube video, které zhlédl, každé místo, na které cestoval, každou internetovou stránku, kterou za poslední roky navštívil a další. Soubor dosáhl ohromujících 5.5 gigabytů, což se rovná přibližně 3 milionům dokumentů Word.

Aby toho nebylo málo, spolu s jeho autoritářským dohledem byl Google také opakovaně nařknut z cenzury.

Není to bohužel jen Google, kterého byste se měli obávat. Alexa od Amazonu se také dostala do potíží kvůli špehování svých uživatelů a nový patent naznačuje, že problém s korporátním dohledem se bude jenom zhoršovat. Amazon nedávno podal patent na „algoritmus snímání hlasu.“ Tato novinka Alexe umožňuje pasivně naslouchat rozhovorům domácností v reálném čase, zatímco vyčkává na identifikaci „spouštěcích slov“, která dají Amazonu vhled do vašich domovů  i životů.

Zakladatel Natural News Mike Adams nedávno uvedl, jak nebezpečné tyto společnosti ve skutečnosti jsou a proč je nezbytné je zastavit – než se jejich totalitní taktika stane zákonem země.


Překlad: raja, Zdroj: 1

Komentář raja:

Google Chrome vás neustále špehuje. Pokud chcete ochránit své soukromí a svoji bezpečnost, používejte jiné prohlížeče. Doporučuji Operu v kombinaci s VPN (avšak zde je vždy riziko, že poskytovatel VPN vaše data prodá) nebo nejlepší a nejbezpečnější, avšak nejpomalejší, Tor. Tor o vás neukládá absolutně nic. Níže uvádím úryvek z článku o tom, jak Tor funguje a proč je v dnešním světě Velkého bratra jednou z mála skutečně bezpečných voleb:

The Onion Router – cibulové směrovače

Existuje mnoho nejrůznějších anonymizačních technik počínaje jednoduchými webovými proxy servery, které pro komunikaci použijí namísto vaší IP adresy tu svoji, navenek se tedy můžete tvářit, že nejste z České republiky, ale třeba z Nového Zélandu, a pak tu jsou i mnohem pokročilejší, stabilní a komerční systémy, které za měsíční paušál zajistí skutečnou a komfortní novou identitu na webu.

Jedním z nich je i bezplatný TOR. Jedná se o techniku „onion routingu“, která byla poprvé zdokumentovaná před nějakými deseti lety. TOR samotný je pak relativně mladý, pochází totiž z roku 2004. V doslovném překladu „cibulové směrování“ supluje skutečnou komunikaci na internetu, kdy datové pakety cestují skrze servery z vašeho počítače třeba na druhý konec světa a co možná nejkratší cestou se vrací zpět s odpovědí. Problém ale spočívá v tom, že na každé křižovatce hrdě prohlásí, odkud cestují a kam. Všichni tedy vědí, že se snažíte ze svého počítače kontaktovat třeba webový server Živě.cz.

TOR znamená The Onion Router a představuje hromadu alternativních routerů, přes které cestují vaše datové pakety. Takový paket nebude na druhou stranu planety cestovat skrze běžné servery přímo jako při klasické komunikaci, ale cestu si rozdělí do několika sekvencí – bude postupně navštěvovat TOR routery. Na jakékoliv křižovatce tedy o sobě bude moci datový paket prohlásit pouze to, že cestuje z TOR routeru 1 na TOR router 2, nikdo se ale nedozví, že jste to vy, kdo jej na začátku vyslal na druhou stranu světa.

 


Komunikace Alice se serverem Bob pomocí TOR routerů (+)
Bob si myslí, že komunikuje jen s posledním routerem

A proč se této  komunikaci říká „onion routing“? Každý takový datový blok se skládá z několika vrstev. Každá z nich je zašifrovaná jiným klíčem a obsahuje informaci, na jaký TOR router se má poslat. No, a jakmile na něj dorazí, dekóduje se další vrstva, paket opět cestuje dál a to tak dlouho, dokud nezbudou holá data, která poslední router již pošle ke skutečnému cíli.

Klepněte pro větší obrázek
Cibulové směrování v praxi

Cil (třeba náš webový server) bude žít v představě, že s ním ve skutečnosti komunikuje poslední článek řetězce, kterým může být třeba počítač kdesi v Japonsku a o vás se nedozví zhola nic. Zpracuje váš původní dotaz, vytvoří odpověď a tu pošle zpět. Na prvním TOR routeru se datový paket opět obalí do vrstev a stejným způsobem cestuje dál. Oproti klasickým proxy serverům je TOR tedy několikanásobně anonymizovaný. 

Zdroj: 1

 

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.