Tradiční vysvětlení říká, že v roce 1989 byli téměř všichni sjednoceni proti komunistům. Jenže pocit stejného sjednocení mohou mít i současní účastníci milionového pokusu o revoluci.
Vlastně by se tak uzavřel určitý kruh. Před 30 let pomáhal George Soros financovat pohyb země ke svobodným volbám, protože doufal, že místní obyvatele dokáže snadno zmanipulovat. Dnes podporuje pokus o zrušení svobodných voleb. Snad to můžeme brát jako určité ocenění nezávislého myšlení obyvatel českých zemí, píše v komentáři Petr Hampl.
Zkrátka, není těžké mít pocit jednoty, když bydlíte v Praze nebo jejím okolí a většina vašich přátel poslušně demonstruje. Ale skutečnost může být jiná. Zcela jistě je jiná dnes, a nejspíš byla jiná i tehdy. I když z té doby nejsou věrohodné výzkumy veřejného mínění (a neprobíhaly skutečné volby), je jisté, že dost lidí, zvláště ve venkovských zemědělských oblastech, žádnou změnu režimu nechtělo. A pak tu byli lidé, kteří byli nazlobení na komunisty, ale k chartisticko-disidentské partě cítili ještě méně sympatií. To, co chtěli, byla změna v rámci stávajícího režimu. Ideálně provedená tak, že by staří funkcionáři byli ve stranické struktuře nahrazeni mladšími ekonomy a technokraty.
Jenže tihle lidé, kterých byly statisíce nebo možná miliony, neměli žádnou možnost zapojit se do veřejného dění. Demonstrace organizovala sorosovská opozice. Komunistická strana sice měla svá média, jenže mezi jejich personálem převažovali lidé protirežimně naladění. Média tedy logicky rychle přešla na stranu nové moci. Zastánci starého režimu nezbylo než sedět před televizí a nadávat. Ale ne moc hlasitě, protože nebylo jisté, zda nepřichází doba represí.
Proběhlo pár pokusů zorganizovat „petice pracujících“, ale každý z nich byl izolovaný. Prorežimní aktivisté byli úplně převálcováni. Neuměli se sdružovat, neměli zkušenosti s politickými aktivitami, neuměli tajně tisknout na cyklostylech a lepit letáky. Neexistovaly osobnosti, které by nebyly diskreditovány spojením se starým režimem. Neexistovaly řetězové maily ani skupiny na Facebooku.
O tom, jak velká skupina tichých přívrženců starého režimu byla, nejlépe svědčí milion hlasů v prvních polistopadových volbách. Tedy počet hlasů srovnatelných s tím, kolik dnes získávají všechny tzv. „demokratické strany“ dohromady. Ovšem komunisté ty hlasy získali v situaci totální mediální blokády a neustálých útoků.
Předlistopadový režim fakticky nezvládl dilema, kterému čelí každý politický režim. Když umožníte lidovou aktivitu nebo ji dokonce podpoříte, riskujete, že se zcela vymkne kontrole. Když ji potlačíte a přinutíte lidi stáhnout se do svého soukromí, nemůžete od nich čekat žádnou podporu v těžké chvíli.
Zkrátka, i v listopadu 1989 byla země politicky rozdělena, jenom na to nebylo tak dobře vidět.
Od té doby ale vzniklo jiné rozdělení, mnohem silnější než to předchozí politické. A dokonce i mnohem silnější než klasický třídní konflikt, jaký známe z první poloviny 20. století. Je to rozdělení na kosmopolitní elitu a místní pracující lidi. V takovém rozdělení se strany nedokážou shodnout ani v základním pohledu na svět, morálku, rodinu či národ. Vlastně se nedokážou shodnout ani na počtu pohlaví nebo na tom, zda je genocida bílé rasy něčím žádoucím, dodává socilog Petr Hampl..
J.Černohorský : Gender & Istanbulská úmluva 16.11.2019
https://www.youtube.com/watch?v=0knCXnR9MvQ
Obsah:
– rodina, tradice, rovnoprávnost žen a mužů
– Německem a Rakouskem otřásá skandál týkající se sexuálního a fyzického zneužívání dětí v mateřských školách. https://tadesco.org/pedofilni-hry-original-play-muzou-byt-pouze-spicka-ledovce/
– Neziskové organizace
– LGBT
Mimochodem Petr a Michal mají zrušený Youtube kanál
https://tadesco.org/?s=petr+a+michal
O roce 1968 Bráchu mi málem zastřelili v průchodu u Rozhlasu. Ale vše bylo jinak! A odmítám se podílet na lžích! Další dny jsme jako puberťáci žasli nad hrdinstvím, kdy mladíci skákali po tancích, kradli sudy a někteří polité tanky zapálili. Jenomže my to tenkrát viděli z pohledu našeho a sovětských okupantů. Z pozice kluků v tancích to byla zoufalá bezradnost. Strach. Přijeli nám z rozkazu Brežněva na pomoc a místo děkování jsme jim nadávali a zapalovali tanky. Oni nesměli zabíjet, nesměli se bránit, ale šlo jim o životy, že se upečou. Tank v okamžiku zapálení se z ochrany stává hořícím peklem. Chápe to ten idiot Rychetský? Byl vůbec na vojně nebo někde, kde šlo o život, nebo jenom pindal jako poloviční žena Václav Moravec? Ti kluci – vojáci otevřeli poklopy a chtěli vědět, co se tady děje. Jenomže naši místo diskuze se předháněli, kdo ukradne sudy s naftou, někteří to nalévali do tanků a chtěli tanky zapálit. A tak ti kluci v tancích ze zoufaltsví začali střílet kulometem do vzduchu. Kolem sebe. Na Národní muzeum. U Rozhlasu. Bohužel kdo zná Vinohradskou, je zde malý prostor a kulky s velkou ráží se odrážely. Jedna málem zabila i mého bráchu v průjezdu u Rozhlasu. Přesto žasnu, že ti kluci, co sem byli nahnaní, nezačali pálit do davů a tisíce Pražáků nezmasakrovali. Ze strachu, aby v hořícím… Číst vice »