S poukazem na nedostatek pádných důkazů „zločinů Putina“, autor konstatuje, že západní země budou moci získat důvěru ruského prezidenta, pokud jako první uznají jeho důstojnost.

Mnozí američtí činitelé vystoupili proti setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a prezidenta USA Donald Trumpa, aby prodiskutovali nový plán, jak ukončit „syrskou válku“. Podle nich to byl právě Putinův „public relations trik“, ke kterému se uchýlil, aby prokázal, že nemá menší váhu ve světě než Trump, uvedl Henry Rosemont..

Pro některé z těchto „odborníků“ je těžké si představit, že Putin může „skutečně usilovat o trvalý mír“. Současná protiruská hysterie, proudící z médií a Kapitolu, není nová: byl to zásadní bod ve vztazích s touto zemí od dob říjnové revoluce a mění se pouze v míře její intenzity.

Svého času vysocí američtí představitelé hovořili o Putinovi jako o „muži, který uvažuje jako Hitler“ jako „válečný zločinec“ a jako prezident, který „vážně ohrožuje americkou demokracii“, připomíná Rosemont.

„To jsou silná prohlášení, ale máme poměrně málo důkazů o zvěrstvech Putina a jeho vlády. Ale jiné důkazy naznačují stálé americké vměšování do záležitostí jiných zemí. Pokud jsou Putin a jeho kumpáni amorální monstra, neměl by spravedlivý hněv padnout na nás?“ ptá se autor.

Od druhé světové války zasáhla  Amerika mnohokrát do demokratických procesů suverénních států, ať už v Řecku nebo Itálii, na Středním východě nebo Asii, Latinské Americe nebo na Ukrajině, vysvětluje Henry Rosemont.

Welt: Je čas na zrušení západních sankcí a přestat démonizovat Rusko!

Podle autora  je rusofobie základem „sklerotické americké zahraniční politiky“. Je to nemožné pochopit: byla tvořena v důsledku zbytkového antikomunismu, nebo spíše nutností ospravedlnit bezprecedentní vojenský rozpočet. Možná připouští Rosemont, si někteří rusofobové opravdu myslí, že jejich ideologie přispívá blahu jejich země, ale ve skutečnosti to pouze působí její škody.

Možná, poznamenal autor materiálu, se někdy objeví jasný důkaz o Putinových zločinech. Ale dokud se je nepodařilo odhalit, měli by si připomenout rady Franklina Roosevelta ministru války Henrymu Stimsonovi během druhé světové války, napsal Rosemont na The Huffington Post.

Stimson, když psal své paměti, přemýšlel o tom, jak intenzivně Roosevelt a Churchill vyjednávali se Stalinem. „Stimson neměl žádné iluze o posledně jmenovaného, a napsal, že narušoval údaje ohledně slibů na jednání na vrcholné schůzce,“ poukazuje autor. „Ale také všiml, že Stalin hodně slibů dodržel, ale po nacistických zvěrstvech měl dobrý důvod se obávat jakéhokoliv opatření Západu v blízkosti své vlasti.“

Ve svém důsledku si Stimson zvolil cestu tvrdé politiky vůči Sovětskému svazu. Ale později toho nejednou litoval, což se odrazilo v jeho slavné větě: „Jediný způsob udělat člověka hodného důvěry – je mu věřit; a nejjistější způsob, jak ho udělat nedůvěryhodným je nevěřit mu, a demonstrovat svoji neůvěru.“