Ilumináti: Největší spiknutí v dějinách lidstva – jeho vznik, metody a vliv na světové dění

Řád iluminátů je často středem diskuzí o vlivu tajných společností na lidskou historii. Jsou ilumináti pouhým mýtem, nebo skutečně tajně řídí svět? Vzhledem k tomu, že se počet lidí, kteří si kladou tuto otázku, zvyšuje, fakta o iluminátském řádu jsou zkreslována mylnými domněnkami a dezinformacemi, což činí objektivní výzkum této problematiky obtížným. V tomto článku se společně podíváme na některé z nejdůležitějších dokumentů týkajících se iluminátského řádu a tak se pokusíme poodhalit tajemství stojící za tímto neblaze proslulým tajným společenstvím.

Slovo “ilumináti” se společností šíří spíše lehkomyslně, ve většině případů jím lidé popisují elitní skupinu, která potají vládne světu. Většina lidí má nějakou obecnou představu o významu tohoto termínu, ale zároveň si nejsou jisti koncepty a ideami, které se k němu vážou. Jsou ilumináti to samé jako svobodní zednáři? Jaké jsou jejich cíle? V co vlastně věří? Proč jednají a konají v tajnosti? Provádějí okultní praktiky? Pokus o objektivní výzkum tohoto subjektu by se mohl stát poměrně obtížným úkolem, jelikož většina zdrojů končí buď u odmítavých dezinformačních kanálů, které popírají (a dokonce zesměšňují) cokoli spojené s ilumináty, nebo na druhém konci spektra, kde se data o iluminátech zakládají na špatně informovaných a strachem řízených povídačkách a mylných domněnkách. V obou případech badatel končí se stejným výsledem: se zkreslenou verzí pravdy.

Tajné společnosti existovali v průběhu celé historie, každá z nich měla jiný cíl a hrála jinou roli ve společnosti. Zatímco egyptské mystické školy byly součástí egyptské instituce, ostatní skupiny podobného ražení musely svoji existenci zachovat v tajnosti. Důvodem tohoto tajnůstkaření jsou samozřejmě jejich podvratné aktivity a spiknutí.

Následující citace dvou slavných politických osobností popisuje dva různé pohledy na tajné společnosti:

“Mystické bratrstvo, jež se v dřívějším věku pyšnilo tajemstvími, z nichž nejmenší bylo to o kameni mudrců? Jež samo sebe považovalo za dědice veškerých vědomostí, jimž učili Chaldejci, magikové, gymnosofové a Platonikové, a jehož členové se od veškerých temnějších synů magie lišili svým ctnostným životem, čistotou svých nauk a jejich vytrvalým poučováním, že základem vší moudrosti je podmaňování smyslů a vřelost náboženské víry?”

“Současné vlády se musí vypořádat nejen s ostatními vládami, vládci, králi a ministry, ale také s tajnými společnostmi, které mají všude nasazené své agenty a které mohou na poslední chvíli narušit veškeré vládní plány.”
– premiér Spojeného království Benjamin Disraeli, 1876

Tyto citáty popisují dvě různé sféry vlivu tajných společností. První se týká duchovní stránky, zatímco druhá se věnuje stránce politické. Ne všechny tajné společnosti žijí duchovním životem a ne všechny jsou zapojeny do politických machinací. Bavorští ilumináti však působili na obou frontách.

“Duchovní bratrstva jsou zaslíbena moudrosti a vedou lidstvo vstříc království Nekonečna. Politická bratrstva mají ve svých řadách ty, jež touží po moci a kteří ukrývají svou manipulativní agendu v temnotách. (…)

Všechna tajná společenství sdílejí určitá základní témata. Členství je vyhrazeno těm, kteří prokážou vytrvalý zájem o subjekt, jemuž je společenstvo zasvěceno a o než usiluje. Duchovní typ tajných společenství přiláká lidi, kteří hledají vědomosti od konkrétního učitele či znalost určité praktiky. Aspirant si je předem vědom povahy onoho subjektu a zkontaktuje skupinu ohledně dalších postupů. Vzácně se může stát, že je jednotlivec “vybrán” společností, aby se přidal, protože v něm spatří vhodného spojence.

U tajných společností politického typu je členství omezeno na ty, kteří se ideologicky ztotožňují s cíly, které skupina zastupuje. Na nejvzdálenějším konci politického spektra bude tímto cílem či misí revoluce. Taková společnost, pokud by to bylo třeba, zajde hodně daleko, aby sama sebe ubránila. (…)

Mnozí ilumináty vnímají jako organizaci, která smazala hranici mezi duchovní a politickou tajnou společností. Často je jim připisována zásluha (či vina) za to, že v roce 1787 ovlivnili francouzskou revoluci. Ilumináti tehdy šířili osvětu na téma sociálního a politického osvobození, která se zakládala na atraktivních tématech, jako je rovnost lidí, přijetí racionalismu, odmítnutí koruny a církve jako legitimních institucí regulujících společenské a morální hodnoty (…).

Zatímco jejich názory mohou na svoji dobu vypadat poměrně pokrokově, evropské revoluce, o nichž se předpokládá, že je vybudili právě ilumináti, se zvrhly v brutální krveprolití, jejichž pozoruhodný nedostatek morálky byl vskutku děsivý.”
– James Wasserman, Mysterijní tradice

Zatímco někteří věří, že jediným duchovním vůdcem iluminátů byl Adam Weishaupt a že jeho organizace dosáhla rychlé slávy a po dvanácti letech svého působení prostě zanikla, většina badatelů zasvěcených do tajů okultismu věří, že bavorští ilumináti byli ve skutečnosti vzácným ztělesněním prastarého bratrstva, jehož původ sahá daleko do minulosti, až ke středověkým rytířům templářského řádu.

Manly P. Hall, svobodný zednář 33. stupně a autor mnoha literárních děl, ve svém díle “Zednářská bratrstva a řády” zmínil jakési “neviditelné impérium”, které po staletí v tichosti pracuje na změnách ve společnosti. V průběhu historie se vždy jednou za čas zviditelní prostřednictvím různých organizací nesoucích různá jména. Podle Manly P. Halla má ono “neviditelné impérium”, čítající mnoho tajných společenství, velký vliv na společnost. Dokonce prý přetváří vzdělávací systém tak, aby vyhovoval jeho plánům a formoval budoucí generace takovým způsobem, který je pro něj žádoucí.

“Nauky vycházející ze základního programu esoterických škol byly svěřeny skupinám, ve kterých již pro tento druh učení panovaly příznivé podmínky. Cechy, odbory a podobné ochranné či dobročinné spolky byly zavedením nového učení posíleny. Postup plánu vyžadoval překročit hranice pouhých filosofických představ. Bylo zapotřebí vytvořit světové bratrstvo, jež by bylo podporováno hlubokými a komplexními vědomostmi obsaženými ve vzdělávacím programu navrženém podle svěřené “metody”. Takové bratrstvo nemohlo rázem pojmout všechny lidi, ale mohlo sjednotit pouze některé vybrané jedince, bez ohledu na jejich rasovou či náboženskou příslušnost nebo národ, ke kterému se hlásili. Tito vybraní pak byli muži vznešeného cíle, synové zítřka, jejichž symbolem se stalo sálající slunce vycházející nad horami východu. (…)

Bylo nezbytné, aby řády a bratrstva sponzorovaly světové vzdělávání. (…) Jejich program zahrnoval systematickou expanzi institucí a rozšířování polí jejich působnosti.

Řády světové reformy se pomalu vytratily z očí veřejnosti a na jejich místech se objevily řády světového bratrství. Ilumináti dělali vše, co bylo v jejich silách, aby podobné přechody proběhly hladce a aby je nikdo nezaznamenal. Za tímto účelem byla dokonce falšována historie, aby posloupnost jejich aktivit nebylo možné rozpoznat. Vždy pracovali důmyslným způsobem, kdy posouvání důrazu jiným směrem nikdy nepůsobilo příliš náhle či okatě. Tento pohyb se pak jevil jako přirozený výsledek “osvícení” vědomí společnosti. Nejzřetelnějším důkazem těchto tajných machinací je převládající mlčení o původu trhliny v záznamech bratrských řádů ze sedmnáctého a osmnáctého století a nemožnosti jejího vyplnění. (…)

Bratrské řády byly na hlavní projekt napojeny pomocí tenkých, téměř neviditelných vláken. Stejně, jako tomu bylo u mysterijních škol v minulosti, tato bratrstva nebyla sama o sobě ztělesněním esoterických asociací, nýbrž nástroji k dosažení určitých cílů v rámci božího plánu.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Hall se zmiňuje o jakémsi “hluchém místě”, nedostatku informací ohledně činnosti tajných společností během 17. a 18. století, což je doba, kdy byli aktivní bavorští ilumináti. Právě v tomto období se činnost tajných společenství projevila nejvýrazněji. Působily revoluce, svrhávaly monarchy a papežskou moc a zmocnily se nadvlády nad bankovním systémem. Byli bavorští ilumináti součástí neviditelného impéria, jaké popisuje Hall? Je i dnes stále aktivní? Než učiníme závěr, pojďme se prvně podívat na Adama Weishaupta a jeho nechvalně známou tajnou společnost.

Adam Weishaupt, žák jezuitský

Adam Weishaupt se narodil v Ingolstadtu v Bavorsku 6. února 1748. Jeho otec zemřel když mu bylo sedm a jeho kmotr Baron Ickstatt svěřil jeho rané vzdělávání do rukou nejmocnější skupiny té doby: jezuitům. Tovaryštvo Ježíšovo, známé svými podvratnými metodami a konspiračními tendencemi, bylo pevně zakořeněno v politickém a vzdělávacím systému Bavorska.

“Stupeň moci, kterého byli představitelé jezuitského řádu schopni v Bavorsku dosáhnout, byl zcela absolutní. Členové řádu byli zpovědníky a učiteli voličů, takže měli přímý vliv na vládní politiku. Do rukou jim padla cenzura náboženství a to v takové míře, že některé farnosti byly dokonce násilně nuceny uznat jejich svrchovanou autoritu a moc. Aby vymýtili veškerý protestantský vliv a definitivně upevnili vládu katolické instituce, zmocnili se prostředků vzdělávání veřejnosti. To díky jezuitům byla založena většina vysokých škol v Bavorsku, a právě jimi byla také ovládána. V zemi vznikaly na jejich popud také mnohé střední školy.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Vnitřní fungování jezuitského řádu fungovalo na podobné bázi jako okultní bratrstva, což je celkem paradox, vzhledem k tomu, že tyto dvě strany stály odedávna proti sobě. Tovaryšstvo Ježíšovo mělo také své stupně, vedlo iniciační a jiné (velmi propracované) rituály, pracovalo s esoterickými symboly a v mnoha zemích bylo kvůli svým podvratným tendencím nesčetněkrát potlačeno.

V roce 1773 využil Weishauptův kmotr svého velkého vlivu na univerzitě v Ingolstadtu a učinil svého kmotřence předsedou kanonického práva. V té době byla univerzita pod velkým vlivem jezuitské moci a tuto pozici tradičně zastávali vlivní jezuité. Weishauptova rostoucí posedlost filosofiemi Osvíceného věku jej uvrhla do rozporu s jezuity, jež následovaly všechny druhy politického dramatu. Navzdory této skutečnosti se Weishaupt od jezuitské organizace a jejích podvratných metod na získání moci mnohému naučil. Bylo to právě tehdy, kdy idea založení tajné společnosti poprvé navštívila Weishauptovu mysl.

“Brilantní a dobře vyškolený v konspiračních metodách získání přístupu k moci, se mladý Weishaupt rozhodl dát dohromady skupinu spiklenců odhodlaných osvobodit svět od jezuitské nadvlády Říma.”
– Peter Tompkins, Magie obelisků

Zatímco někteří autoři věří, že jezuité (kteří byli potlačeni papežskou bulou z roku 1773) využívali Weishaupta k udržení své nadvlády, jiní tvrdí, že se Weishaupt snažil o svržení jejich moci nad Bavorskem. V širším měřítku byl Weishaupt přesvědčen, že světu by prospělo, kdyby všechny vládní a náboženské instituce padly a následně byly nahrazeny celosvětovou, ač tajnou radou “zasvěcených”. Aby dosáhl svých cílů, používal jezuitské metody proti jezuitům.

Jak se Weishaupt dále vzdělával, získal také znalosti o okultních tajemstvích a hermetismu. Uvědomoval si atraktivitu moci, kterou toto mysterijní poznání přinášelo, a pochopil, že jedním z ideálních míst k propagaci jeho myšlenek by byly zednářské lóže. Proto začal usilovat o to, aby se stal svobodným zednářem. Nicméně, brzy byl zbaven iluzí, které tato myšlenka představovala.

“Jeho představivost odrážela jeho úvahy o přitažlivosti moci spojené s eleusinskými mystérii a vlivem, jež prokázal tajný kult Pythagorejců. Byly to právě zednářské instituce, v nichž Weishaupt poprvé spatřil příležitost, jak a kde propagovat své názory. Z kurzu svého prvotního záměru však byl brzy odkloněn. Z části to bylo způsobeno obtížemi, se kterými se setkal při získávání finančních prostředků potřebných pro to, aby mu byl umožněn vstup do zednářské lóže. Z části proto, že studie jistých zednářských knih jej přesvědčila o tom, že učení a “tajemství” zednářů byla příliš mladá a příliš dostupná široké veřejnosti, než aby pro něj měla nějaký význam.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Weishaupt si brzy uvědomil, že k dosažení jeho cílů bude nutné, aby vytvořil vlastní tajnou skupinu složenou ze silných jedinců, kteří by přijali jeho názory a pomohli mu je šířit.

“Proto považoval za nezbytné vytvořit zástupy vlastních následovníků. Zformoval model tajné organizace, která se stranila vnějšího světa, ukrývajíc se za zdmi izolace a tajemství. V rámci této organizace pak vznikaly “školy moudrosti”, v nichž mohli být mladí svobodně učeni pravdám, jejichž výuka byla kvůli bláznoství a egoismu kněžích na veřejných školách zakázána.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Cíl Weishauptovy organizace byl jednoduchý, avšak monumentální: svrhnout veškeré politické a náboženské instituce a nahradit je skupinou iluminátských zasvěcenců. Podle něj lze “všeobecného absolutního štěstí rychle dosáhnout odstraněním hierarchie, hodností a bohatství. Princové a národy ze země nenásilně zmizí a lidská rasa se stane jednou velku rodinou, svět se stane útočištěm rozumných lidí.” Slova z 1. května 1776, kdy byla vydána kniha Řád iluminátů.

Bavorští ilumináti

Weishauptovi ilumináti začínali pouze s pěti členy, avšak s pomocí vlivných konexí se řád za pouhých pár let stal majoritní politickou silou působící po celém světě. Vlivní a mocní lidé, bohatí industriálové, šlechtici a tajemní okultisté, ti všichni se v průběhu času přidávali k řádu a podíleli se na jeho spikleneckých cílech. Někteří historikové tvrdí, že tak rychlý vzestup řádu na výsluní úspěchu byl způsoben tajným setkáním mezi Weishauptem a tajemnou postavou jménem Cagliostro, nejmocnějším okultistou té doby.

“Říká se, že se Cagliostro v Ingolsstadtu setkal s Adamem Weishauptem, profesorem filosofie a kanonického práva na univerzitě, kde byla v roce 1776 založena sekta iluminátů. Nazývajíc se dědici templářských rytířů, začal iluminátský řád jevit zájem o využití “zásahu z nebes”, jakého dosáhl Cagliostro, aby urychlil prosazení programu celosvětové náboženské reformy, akorát tak dvakrát silnějšího. Cagliostro byl “zavázán pomstít velmistra templářských rytířů jménem Molay proměněním trojité koruny papežské v prach a odstraněním posledního z kapetovských králů.”

Cagliostro prorokoval dekapitaci Ludvíka XVI., událost, která by byla toho času jen stěží vnímána jako pravděpodobná.”
– Peter Tompkins, Magie obelisků

Bavorští ilumináti se původně skládali ze tří základních stupňů: novic, minerval a osvícený minerval (pozn. raja: Minerval je slovo odvozené od římské bohyně moudrosti Minervy, jejíž sova se stala symbolem spolku). Každý stupeň byl navržen tak, aby v rámci něj bylo dosahováno konkrétních cílů a zároveň aby si nejvyšší představitelé udrželi nad celou pyramidou kontrolu. Zde je stručný pohled na jednotlivé stupně.

Nově příchozí členové bavorských iluminátů byli vábeni a uváděni do řádu pomocí líbivého jazyka (hledání moudrosti a zdokonalení sebe sama) a okultních tradic. Tím však byli zavedeni do striktně monitorované a kontrolované hierarchie, která se podobá té jezuitské. Před novými rekruty se však obvykle nezmiňovali o politických cílech řádu.

“Jakmile byl novic zapsán, jeho výuku měl v rukou jeho zapisovatel, který před svým žákem držel identitu ostatních nadřízených členů řádu v tajnosti. Literatura řádu, jaká byla novici dovolena číst, měla zaujmout jeho mysl takovým způsobem, aby cíle, které ve svém noviciátu spatřoval, nabyly konkrétní podoby. Toto období mělo zlepšit a zdokonalit jeho morální charakter, rozšířit jeho schopnosti humanity a sociálního cítění, podnítit jeho zájem o chvályhodné činy spojené s mařením plánů zlých individuí, o pomoc utlačovaným ctnostem a pomoc záslužným mužům najít své místo ve světě. Poté, co mu jeho patron vštípil nutnost zachování nedotknutelného tajemství respektujícího záležitosti řádu, přišla na řadu povinnost podřídit se jeho egoistickým názorům a zájmům a stejně tak mu byla nařízena bezvýhradná a naprostá poslušnost vůči všem jeho nadřízeným. Důležitou součástí odpovědnosti novice bylo sestavení detailní zprávy, která se zakládala do archívu řádu, a která obsahovala kompletní informace o jeho rodině a osobní kariéře. Zahrnovala i tak detailní témata, jako jsou tituly knih, které má ve svém vlastnictví, jména jeho osobních nepřátel a předmět jejich nepřátelství, jeho silné i slabé stránky charakteru, dominantní vášně rodičů, jména jeho rodičů a blízkých, atd. Rovněž byly vyžadovány pravidelné měsíční zprávy, ve kterých rekrut vylíčil, jakých benefitů se mu od řádu dostalo a jakými službami zase on řád podpořil. Aby bylo zajištěno úspěšné budování řádu, musí novic během náboru převzít svůj díl práce. Postup na vyšší pozice v řádu byl z pravidla podmíněn úspěchy takovýchto snažení. Pro ty, které uvedl do řádu, se zase on stal nadřízeným a poté, co po dvou letech skončilo období jeho noviciátu, se otevírala cesta k jeho povýšení na další vyšší stupeň řádu.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Když novic své nadřízené přesvědčil o tom, že je hoden dalšího postupu, byl iniciován na stupeň Minerval.

Minerval

Minervalský znak bavorských iluminátů. Tyto přívěsky, které na svém krku nosili zasvěcenci iluminátského řádu na stupni minerval, ukrývaly symbol sovy bohyně Minervy, rovněž známé pod názvem “sova moudrosti”. Tento symbol lze najít i dnes, zvláště v okolí důležitých míst, jako je Bílý dům, na dolarové bankovce nebo na insignii Bohémského klubu.

Výraz minerval je odvozen od Minervy, římské bohyně poezie, medicíny, moudrosti, obchodu, tkalcovství, řemesel, kouzel a hudby. Často je zobrazována se svým posvátným stvořením, sovou, která symbolizuje její spojení s moudrostí. Minerva, starověký symbol mystérií a tajemna, se nápadně objevuje na takových místech, jako je knihovna Kongresu nebo státní znak Kalifornie.

Sova moudrosti na dveřích do hlavní čítárny v knihovně Kongresu

Socha Minerviny sovy v knihovně Kongresu

Bohyně Minerva na kalifornském státním znaku

Hlavním tématem druhého stupně iluminátského řádu byla indoktrinace. Učni byli zasvěcováni do spirituálních principů řádu, ale o pravých cílech Weishaupta a jeho blízkého okruhu osvícenců věděli jen málo.

“Očekávalo se, že iniciační ceremoniál, během kterého byl novic úspěšně povýšen na stupeň minerval, zbaví kandidátovu mysl jakéhokoli podezření, že nejvyšším cílem řádu je podmanění bohatých a mocných, či svržení civilní a církevní vlády. Zároveň se řád kandidátovi zavázal, že bude prospěšný pro lidstvo, že všechna tajemství udrží na věčnost, že zachová nedotknutelnou věrnost a poslušnost vůči všem nařízením a pravidlům řádu, a že obětuje veškeré vlastní zájmy ve prospěch společnosti.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Minervalům bylo dovoleno setkávat se s některými z jejich nadřízených (osvícenými minervaly) a zapojovat se s nimi do diskuze. Toto privilegium samo o sobě bylo velkým zdrojem motivace pro nové rekruty.

Osvícený minerval

Osvícení minervalové, jež byli vybráni ze stupně minerval, dostávali různé úkoly, které museli plnit, aby se naučili podnikat správné kroky v “reálném světě”. Většina jejich práce sestávala ze studie lidstva a zdokonalování metod, jak jej směřovat a řídit. Každému osvícenému minervalovi byla svěřena malá skupinka minervalů, kteří byli podrobně zkoumáni, analyzováni a vedeni konkrétními směry. Členové řádu nižšího stupně se poté stávali testovacími subjekty technik, které by mohly být aplikovány na masy obecně.

“Na stupeň osvícený minerval postoupili ti z řad minervalů, kteří prošli pod přísným okem svých nadřízených a byli uznáni jako hodni povýšení. Propracované iniciační ceremoniály měly za úkol upevnit v kandidátově mysli představu, že dokonalého očištění svého života dosáhne jedině prostřednictvím vzestupného postupu v řádu a že ovládnutí umění řídit lidstvo by mělo být objektem jeho zvláštní snahy po celou dobu setrvání na novém stupni. Aby dosáhl tohoto cíle a stal se odborným psychologem a vůdcem lidského svědomí, musel konstantně pozorovat a studovat činy, cíle, touhy, chyby a ctnosti malé skupiny minervalů, jež byla umístěna pod jeho osobní vedení a péči. Jako vedení při tomto náročném úkolu se mu dostalo množství složitých pokynů.

Kromě jejich pokračující přítomnosti na shromážděních minervalů, se členové stupně osvícený minerval jednou měsíčně společně scházeli, aby vyslyšeli reporty týkající se jejich svěřenců, projednali způsoby dosahování nejlepších výsledků ve věci jejich snažení a diskutovali o závažných či obtížných případech jednotlivých členů. Na těchto schůzkách byly posouzeny a rektifikovány zápisy ze shromáždění minervalů a následně předány vyšším členům řádu.”
– Vernon L. Stauffer, Evropští ilumináti

Od této základní struktury se ilumináti odrazili a poté započali svoji expanzi. Vše bylo na svém místě a tyto příznivé podmínky měly Weishauptovi pomoci k dosažení důležitého cíle: infiltrace svobodného zednářství.

Infiltrace svobodného zednářství

“V roce 1777, rok po založení iluminátů, se Weishaupt připojil k zednářské lóži v Mnichově. Nejen že dokázal úspěšně zpropagovat své názory v lóži, ale také zařídil, aby byla lóže téměř s okamžitou platností prakticky “absorbována” do řádu iluminátů”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Definitivní spojenectví mezi ilumináty a svobodnými zednáři se stalo možným roku 1780, kdy se k Weishauptově řádu připojila jedna význačná osobnost jménem Baron Adolf Franz Friederich Knigge. Zednářské konexe tohoto německého diplomata a jeho organizační schopnosti byly v řádu hojně využívány. Knigge pracoval pro ilumináty na dvou velmi důležitých úkolech. Upravil hierarchii řádu, vytvořil nové vyšší stupně a umožnil úplnou integraci zednářských lóží do systému.

“Kniggeho příchod do řádu přinesl dva nezpochybnitelné benefity. Konečně se mu podařilo zrealizovat dlouho plánované vyšší stupně v řádu a kladně ovlivnil alianci mezi ilumináty a svobodným zednářstvím.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Knigge, vlivný diplomat pocházející ze severu Německa a okultista, se k iluminátskému řádu připojil v roce 1780. Na obrázku výše je zobrazen jak ukazuje okultistický symbol skryté ruky.

Kniggeho vliv v řádu měl téměř okamžitý nástup a jeho kořeny sahaly velmi hluboko. Nový systém, který navrhl, velmi zaujal mnohé zednáře a jiné mocné osoby, což hnutí dodalo obrovský impuls k dalšímu rozvoji. Následující obrázek zachycuje systém hierarchie podle Kniggeho:

Knigge ponechal původní stupně řádu nedotčené a přidal k nim stupně nové, které v systému stály nad nimi. Druhá úroveň iluminátského řádu zahrnula stupně svobodného zednářství, tudíž se bratrstvo stalo jednoduše součástí širší iluminátské superstruktury.

“Stupeň novic (jež je součástí systému pouze v přípravném smyslu) byl Kniggem ponechán v nezměněné podobě, snad jen s výjimkou přidání tištěné komunikace, která měla být dána do rukou každého nového rekruta, aby mu radila a upozorňovala, že řád iluminátů se staví proti všem ostatním formám současného zednářství, které se jeví zdegenerované a samo o sobě neschopné obnovit svoji starou slávu. (…)

Zdá se, že tři symbolické stupně druhé úrovně byly navrženy výlučně za účelem zbudování cesty, po které by se členové z různých větví velké zednářské rodiny mohli dostat na vyšší stupně tohoto nového řádu.”
“V roce 1777, rok po založení iluminátů, se Weishaupt připojil k zednářské lóži v Mnichově. Nejen že dokázal úspěšně zpropagovat své názory v lóži, ale také zařídil, aby byla lóže téměř s okamžitou platností prakticky “absorbována” do řádu iluminátů”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Nejvyšší stupně řádu byly vyhrazeny pouze pár vyvoleným, mezi něž se řadili mocní jedinci a vlivné osobnosti. Stupeň princ obsazovali národní inspektoři, provinciálové, prefektéři a děkani kněžích. Vrcholu pyramidy vládl stupeň Magus (rovněž znám jako Areopagites), v jehož řadách stanuly nejvyšší hlavy řádu. Jejich identity byly pečlivě střeženy a dodnes je těžké je potvrdit.

Kniggeho strategie přinášela pozoruhodné výsledky a umožnila iluminátům stát se extrémně mocným hnutím.

“Velmi rychle se ukázalo, že nová metoda šíření iluminismu prostřednictvím přidružení k zednářským lóžím se vyplatila. Z velké části díky dobré strategii, která se zakládala na hledání rekrutů mezi důstojníky a dalšími vlivnými osobami v lóžích svobodného zednářství, přičemž jeden po druhém v rychlém sledu přecházeli na nový systém. Byly zřízeny nové prefektury, zorganizovány nové provincie a brzy poté začali provinciálové hlásit stálý a bohatý přísun nových rekrutů. (…)

Studenti, obchodníci, lékaři, lékárníci, právníci, soudci, profesoři na gymnáziích a univerzitách, preceptoři, civilní důstojníci, pastoři, kněží – ti všichni byli mezi novými rekruty hojně zastoupeni. Na seznamu členů lóží nového systému se brzy objevila známá jména. Mezi ně se řadí například vévoda Ferdinand Brunšvický, vévoda Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský, velkovévoda Karl August Sasko-Výmarský, princ August Sasko-Kobursko-Gothajsko-Kohárský, princ Karel Hesenský, baron Dalberg, filosof Herder, poet Goethe a edukační reformátor Pestalozzi. Ke konci roku 1784 se vůdci řádu mohli pyšnit dvěma až třemi tisíci členy. Vytvoření samostatné organizace s pevnými základy se zdálo být plně dosaženo.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Weishaupt si však úspěchu svého řádu dlouho neužil. Podezření z vytvoření iluminátského spiknutí proti vládám a náboženství se šířilo Evropou. Bavorská vláda spatřila v tomto hnutí vážnou hrozbu a rozhodla se vydat vyhlášku, která zakazovala existenci jakýchkoli komunit, společenství či bratrstev bez řádného zákonného povolení. Kromě toho to začalo vřít i uvnitř samotného řádu. Mezi Weishauptem a dalšími vysoce postavenými členy řádu začalo docházet k neshodám, které vedly ke sporům a rozepřím. Uprostřed toho všeho se někteří členové vydali vstříc úřadům, aby svědčili proti řádu, což byla příležitost, jakou si bavorská vláda nemohla nechat uniknout.

“Obvinění, která byla nepřáteli řádu vznesena proti němu, se díky svědectvím jeho přátel ukázala býti opodstatněnými. Přiznání jeho vůdců potvrdilo, že systém iluminátského řádu měl podobu organizace, jež byla věrna zhoubnému cíly svržení náboženství a státu. Spolek travičů a padělatelů sdružující muže pokřivené morálky a zpustlých zálib.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Velká francouzská revoluce

Násilné svržení francouzské monarchie v roce 1789 pro mnohé symbolizuje vítězství jakobinismu a iluminismu nad tradičními institucemi té doby. Přijetí Deklarace lidských práv oficiálně infiltrovalo hodnoty zednářství a iluminismu do jádra francouzské vlády. Nové moto země znělo: Liberté, Égalité et Fraternité, v překladu Svoboda, Rovnost a Bratrství, což je heslo, které se údajně celá staletí používalo ve francouzských lóžích.

Oficiální dokument Deklarace lidských práv obsahuje několik okultních symbolů odkazujích na tajné společnosti. Nejprve si všimněte symbolu vševidoucího oka umístěného v trojúhelníku obklopeném zářícím světlem hvězdy Sirius, jak bdí nad vším ostatním. Tento symbol lze nalézt také na státní pečeti Spojených států amerických. Pod titulkem je zachycený takzvaný Ouroboros, had požírající vlastní ocas, esoterický symbol spojovaný s alchymií, gnosticismem a hermetismem, což jsou základní učení zednářství. Přímo pod Ouroborem je takzvaná červená frygická čapka, symbol reprezentující iluminátské revoluce po celém světě. Celá deklarace se opírá o zednářské pilíře (viz sloupy po stranách).

Odveta proti iluminismu

Ačkoli byl řád bavorských iluminátů údajně vymýcen, myšlenky, které prosazoval, se stále stávaly realitou. Svobodní zednáři a rosekruciáni i nadále prosperovali a ilumináti zřejmě žili v jejich stínu. Evropou otřásaly intenzivní turbulence, neboť kormidla moci se chopila nová třída lidí. Začali se objevovat kritici, kteří vystupovali proti tajným společnostem a odhalovali masám tajné síly stojící v pozadí událostí, jichž byli všichni svědky.

Leopold Hoffman, svobodný zednář, který byl přesvědčen, že ilumináti narušili a zkorumpovali jeho bratrstvo, ve svém deníku publikoval sérii článků s titulkem Wiener Zeitschrift. Tvrdil, že nižší stupně iluminátů byly skutečně rozpuštěny, avšak nejvyšší stupně zůstávaly i nadále aktivní. Také dodal, že svobodné zednářství bylo “podmaněno iluminismem” a transformováno tak, aby sloužilo jeho cílům. Rovněž uvedl, že Velká francouzská revoluce byla výsledkem dlouholeté iluministické propagandy.

V roce 1797 John Robinson, prominentní fyzik, vynálezce (spolupracoval s Jamesem Wattem na prvním prototypu parního stroje a později vynalezl sirénu) a profesor filozofie na Edinburské Univerzitě ve Skotsku, vydal velmi zajímavou knihu s názvem “Důkazy o spiknutí proti náboženství a vládám Evropy“. John Robinson byl oddaný svobodnému zednářství a velmi jej rozčarovalo, když si uvědomil, že bylo jeho bratrstvo infiltrováno ilumináty. Zde je výňatek z jeho knihy:

“Učinil jsem zjištění, že zednářské lóže ve všech zemích se stáhly do ústraní, aby do náboženství a politiky mohly ventilovat a propagovat názory, které nemohou kolovat na veřejnosti bez toho, aniž by tím byl jejich autor vystaven velkému nebezpečenství. Rovněž jsem odhalil, že tato bezúhonost čím dál více podněcuje muže prostopášných zásad, aby se stali drzejšími a vyučovali doktríny podvratné vůči našemu veškerému chápání morálky – vší důvěře vůči vládě morálního světa – všem našim nadějím na zlepšení budoucího stavu bytí – a vší spokojenosti s naším současným životem, a to bude trvat tak dlouho, dokud budeme žít ve stavu občanské podřízenosti. Byl jsem schopen vysledovat tyto pokusy, které se uskutečňovaly v průběhu posledních padesáti let pod záminkou osvícení světa pochodní filosofie a rozehnání mraků občanských i náboženských pověr, a které udržují národy Evropy v temnotě a otroctví.

Sledoval jsem tyto doktríny, postupně se prolínající a mísíní se všemi různými systémy svobodného zednářství, až byla na jejich popud nakonec zformována společnost, jejímž výslovným účelem se stalo VYKOŘENĚNÍ VŠECH NÁBOŽENSKÝCH INSTITUCÍ A SVRŽENÍ VŠECH STÁVAJÍCÍCH VLÁD V EVROPĚ. Viděl jsem, jak se tato organizace horlivě a systematicky rozvíjí, až se nakonec stala téměř nezdolatelnou. Poznal jsem, že ti nejaktivnější vůdci účinkující ve Velké francouzské revoluci byli členové této společnosti a své první tahy učinili v souladu s jejími principy a prostřednictvím jejích instrukcí a podpory, které byly formálně požádány a získány. A konečně jsem také uviděl, že tato společnost stále existuje a i nadále v tajnosti pracuje na uskutečňování svých vizí. Že kromě několika případů jejich výskytu mezi námi samými i další důkazy ukazují na to, že její tajní vyslanci se stále snaží šířit své odporné doktríny, a že tato společnost má v Británii lóže, které si neustále dopisují s mateřskou lóží v Mnichově, a to již od roku 1784. Společnost, o které hovořím, je řád iluminátů, založený roku 1776 doktorem Adamem Weishauptem, profesorem kanonického práva na univerzitě v Ingolstadtu, který byl roku 1786 odvolán bavorským kurfiřtem a bezprostředně poté rehabilitován pod jiným jménem a v jiné podobě po celém Německu. Společnost byla opět odhalena a zdánlivě rozbita, ale v té době již měla tak hluboké kořeny, že dodnes přetrvává, aniž by byla vystopována, a rozšířila se do všech zemí Evropy.”
– John Robinson, Důkazy o spiknutí proti náboženství a vládám Evropy

Augustin Barruel, francouzský jezuitský kněz, v roce 1797 také publikoval knihu spojující francouzskou revoluci s bavorskými ilumináty. V “Mémoires pour servir à l’histoire du Jacobisime” (Paměti ukazující dějiny Jakobínství) sledoval původ sloganu “Svoboda a rovnost” a dostal se až k raným templářům. Tvrdil, že na vyšších stupních řádu není svoboda a rovnost vykládána pouze jako “válka proti králům a trůnu”, ale rovněž jako “válka proti Kristu a jeho oltářům”. Také poskytl podrobnosti o tom, jak iluminismus ovládl svobodné zednářství.

“Barruel odhalil, že nejen, že Weishaupt klamal členy nižších stupňů řádu, ale také ty z okruhu svých vlastních blízkých iluminátů, kterým poskytl další přísně utajenou úroveň vedení známou jako Aeopagus, uzavřený okruh nejvyšších řídících hlav celého řádu, který jediný byl obeznámen s tajnými cíly společenství. Pro Barruela byli takoví revoluční vůdci, jako byl La Rochefoucauld, Lafayette a vévoda Orleánský iluminátskými agenty a hlupáky, kteří byli oklamáni ještě extrémnějšími radikály jako byl například jakobín Danton a další provokatéři, kteří podnítili ilumináty řízenou revoluci. Barruel také uvedl, že celé francouzské zednářské zřízení bylo obráceno k Weishauptovým revolucionářským myšlenkám a jeho lóže se změnily na tajné výbory, které plánovaly krveprolití.”
– Peter Tompkins, Magie obelisků

Propagace v Americe

Většina otců zakladatelů Ameriky byla součástí tajných společností, ať už se jednalo o svobodné zednáře, rosekruciány či jiné sekty. Někteří vycestovali do Evropy, kde byli následně důkladně zasvěceni do plánů a doktrín iluminátů.

Období od roku 1776 do roku 1785 – kdy se bavorští ilumináti svými aktivitami ještě nijak netajili – strávil Benjamin Franklin v Paříži, coby vyslanec Spojených států amerických ve Francii. Během svého pobytu se stal velmistrem lóže jménem Les Neufs Soeurs, která byla součástí francouzské velkolóže Grand Orient de France. Velkolóže Grand Orient de France se stala hlavní centrálou bavorských iluminátů ve Francii. Měla mimořádný vliv na organizování francouzské podpory Americké revoluce a později sehrála důležitou roli v procesu, který vedl k Velké francouzské revoluci.

Roku 1799, kdy neměcký ministr G. W. Snyder varoval George Washingtona před plánem iluminátů “svrhnout všechny vlády a náboženství”, mu Washington odpověděl, že o “hanebných a nebezpečných plánech a doktrínách iluminátů již toho slyšel hodně.” Svůj dopis však uzavřel prohlášením: “I přesto věřím, že žádná z lóží v této zemi nebyla kontaminována žádnými principy, které jsou připisovány společnosti iluminátů.”

V dalším dopise adresovaném Snyderovi, který napsal o měsíc později, Washington dále pokračuje:

“Nebylo mým záměrem pochybovat, že doktríny Iluminátů a principy jakobinismu nepronikly do Spojených států. Naopak, nikdo s tímto faktem není více spokojen než-li já.

Myšlenka, kterou jsem chtěl sdělit, byla ta, že nevěřím, že lóže svobodných zednářů se v této zemi, jako společnosti, snaží propagovat ďábelská učení nebo zhoubné principy (pokud je lze vůbec oddělovat). Že to mohli dělat někteří jednotlivci z jejich řad, nebo že některé demokratické společnosti ve Spojených státech mohou mít tento cíl a skutečně chtějí oddělit lid od své vlády, je příliš očividné, než aby to mohlo být zpochybněno.”

Výňatek týkající se iluminátů z originálu dopisu George Washingtona

“Zajisté existovalo skryté úsilí ve věcech esoteriky, a to v nejmystičtějším smyslu slova, dlející pod povrchem iluminismu. V tomto ohledu šel řád zcela ve stopách templářských rytířů. Templáři se po ukončení křižáckých výprav vrátili zpět do Evropy, přinášejíc s sebou množství vybraných fragmentů orientální okultní tradice, z nichž některé se jim podařilo získat od Drúzů z Libanonu a některé dokonce od učňů Hasana Ibn-al-Sabbah, starého mága z pevnosti Alamút (pozn. raja: Alamút v arabštině a perštině znamená “hrad smrti”).

Pokud hluboko pod povrchem iluminismu protékal mocný mystický proud, je jisté, že Weishaupt nebyl jeho pramenem. Možná, že lilie iluminátů a růže rosekruciánů nějakým zázrakem či hříčkou přírody vyrůstaly z jedné a té samé půdy. Stará symbolika by toto tvzení jistě podpořila a není vždy moudré opomíjet dávné symboly. Existuje pouze jedno vhodné vysvětlení, které splňuje zřejmé a přirozené podmínky známých faktů. Ilumináti byli součástí esoterické tradice, jejíž kořeny sahají až do vzdáleného starověku a na krátký čas se její zlomek objevil mezi humanisty z Ingolstadtu. Vykvetl tam jeden z květů obří “nebeské rostliny”, jejíž kořeny však zůstávají hluboko, v lepší půdě.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Hall konstatuje, že ilumináti existovali daleko před příchodem Weishauptova řádu a že existují i dnes. Zahaleni iluzí porážky a zkázy zatím ilumináti uskutečňovali svá největší vítězství.

“Weishaupt se jevil jako věrný služebník sloužící vyššímu principu. Za ním se pohybovala složitá struktura iluminátské tajné školy. Jak bylo jejich zvykem, svoji důvěru nesvěřovali žádné pomíjivé instituci. Fyzická historie bavorských iluminátů neměla dlouhého trvání, fakticky trvala pouhých dvanáct let. Je proto těžké rozumem uchopit onen masivní vliv, jakým toto hnutí působilo na politický život v Evropě. Jsme nuceni se zamýšlet nad tím, zda-li společnost bavorských iluminátů nebyla pouhým fragmentem jedné masivní a spletité konstrukce.

Veškeré snahy o identifikaci či objevení členů vyšších stupňů iluminátského řádu byly neúspěšné. Proto není nic divného na tom předpokládat, že tyto vyšší stupně existovaly pouze v myslích Weishaupta a von Kniggeho. Ale není rovněž možné, že mocná skupina můžů, rozhodnuta zůstat zcela nepoznaná, ve skutečnosti stála v pozadí Weishauptova hnutí a prostřednictvím této viditelné organizace pouze realizovala své vlastní cíle, zatímco zůstávala ve stínech?

Ideály iluminismu, jak je známe z dávných pohanských mystérií, byly staré už když se Weishaupt narodil, a je nepravděpodobné, že tato dlouho opatrovaná a střežená přesvědčení zanikla spolu s bavorským experimentem. Práce, která roku 1785 nebyla dokončena, zůstává nedokončena dodnes, kdy se píše rok 1950. Esoterické řády nezaniknou, dokud jejich účel, který je přivedl k životu, nedosáhne svého naplnění. Organizace mohou zaniknout, ale Velká škola je nezničitelná.”
– Manly P. Hall, Zednářská bratrstva a řády

Státní pečeť Spojených států amerických má na své zadní (rubové) straně obrázek nedokončené pyramidy v Gíze, symbol nedokončené práce esoterických řádů: Nový světový řád. Pečeť byla obsažena v designu amerického dolaru, tuto úpravu přijal Franklin Delano Roosevelt, svobodný zednář 32. stupně a rytíř Pythiasu s vazbami na Manlyho P. Halla. (Pozn. raja: Všimněte si, že na základně pyramidy je římskými číslicemi zobrazen letopočet. Je to 1776. Toho roku byl kromě Spojených států také založen řád iluminátů. Nápis NOVUS ORDO SECLORUM se překládá jako “Nový řád věků”, když si do překladače zadáte heslo “New World Order” v angličtině nebo “Nový světový řád” v češtině, v obou případech vám to vyhodí latinský překlad, který zní “Novus ordo seclorum”.)

Ilumináti dnes

Jestliže agenda iluminismu přežila do dnešního dne, jakou má podobu? Když to vezmeme z hlediska esoterického a spirituálního, některé moderní tajné společnosti, jako je O.T.O. (Ordo Templi Orientis) tvrdí, že jsou dědici iluminismu. Někteří výzkumníci uvádí, že nad všemi 33 “viditelnými” stupni svobodného zednářství existují skryté řády, které tvoří právě ilumináti. Vzhledem k tomu, že z jejich definice jasně vyplývá, že jsou tajné, je získávání bližších informací o těchto řádech poměrně obtížné.

Politická stránka moderního iluminismu je mnohem viditelnější a její plány jsou zřejmé. Stále více restriktivní a koncentrovaná skupina je pověřena vytvářením důležitých rozhodnutí a politiky. Mezinárodní výbory a organizace, které jednají za zvolené státníky, kteří jsou pouhými loutkami, dnes vytvářejí sociální a hospodářskou politiku uplatňovanou na globální úrovni. Tento jev je ve světových dějinách spíše novým, vzhledem k tomu, že místo království nebo národů/států, vládne nevolená stínová vláda složená ze světové elity, která se stala centrem světové moci.

“Na další politické úrovni jsou ideologické skupiny, jako je Rada pro zahraniční vztahy nebo účastníci Světového ekonomického fóra. Zde nalezneme vedoucí představitele z oblasti politiky, obchodu, financí, vzdělávání a médií, kteří sdílejí svá přesvědčení o hodnotě globálních řešení, jsou v pozici, která jim zajišťuje vysokou míru autority a vlivu, a každý z nich představuje jinou úroveň zapojení do vnitřního kruhu skupiny. Většina členů jednoduše vítá příležitost spojit se s jinými známými osobnostmi a jsou poctěni nabídkou členství nebo privilegii účasti. Přesto ideologie na nejvyšších úrovních takových skupin podporuje světovou vládu – kterou má spravovat skupina odborníků a plánovačů, pověřená provozováním centrálně organizovaných sociálních a politických institucí.

Přestože členové mohou být přesvědčeni k tomu, aby značnou převahu svých hlasů propůjčili jisté nadnárodní politické a ekonomické vládě, nemusí být tak podpůrní vůči dlouhodobým ambicím svého vnitřního kruhu. Zatímco tyto skupiny drží svá setkání v tajnosti, záznamy o jejich členství jsou věcí veřejně přístupnou. Pouze ústřední agenda těchto skupin zůstává skrytá.”
– James Wasserman, Mysterijní tradice

Mezi hlavní elitní skupiny se řadí Mezinárodní krizová skupina, Rada pro mezinárodní vztahy, Světové ekonomické fórum, Brookings Institution, Chatham House, Trilaterální komise a skupina Bilderberg. Bohémský klub je známý pro pořádání neformálních setkání světové elity, které z pravidla prokládá podivnými ceremoniály a rituály. Insignií klubu je sova podobná té, kterou lze nalézt na minervalské pečeti bavorských iluminátů.

Insignie Bohémského klubu

Kdyby se někdo zaměřil na to, kdo jsou členové a účastníci těchto exkluzivních klubů, zjistil by, že se jedná o nejmocnější politiky, vůdce vlivných korporací a intelektuály na světě, spolu s méně známými jednotlivci se slavnými jmény. Jsou to potomci mocných dynastií, které se ke své slávě dostaly převzetím kontroly nad zásadními aspekty moderních ekonomik, jako je bankovní systém, ropný průmysl a masmédia. Jsou spojováni s významnými událostmi moderní historie, jako je například vytvoření Federálního rezervního systému v roce 1913. Tento krok zcela změnil tvář bankovního systému ve Spojených státech amerických a díky němu se dostal do rukou několika málo elitním korporacím. Důkazem tohoto tvrzení je soudní rozhodnutí z roku 1982, které uvádí, že “rezervní banky nejsou federálními nástroji pro účely FTCA, ale jsou to nezávislé, soukromé a lokálně řízené společnosti”.

Kontroverzní autor Fritz Springmeier ve své knize “Pokrevní linie iluminátů” tvrdí, že dnešní organizace iluminátů je tvořena potomky třinácti mocných rodin, jejichž předkové měli úzké i vzdálené vazby na původní bavorské ilumináty. Podle Springmeiera 13 pokrevních linií přísluší těmto rodům: Astor, Bundy, Collins, DuPont, Freeman, Kennedy, Li, Onassis, Reynolds, Rockefeller, Rothschild, Russell a Van Duyn. [Fritz Springmeier, Pokrevní linie iluminátů]

Není pochyb o tom, že díky jejich materiálním a politickým zdrojům mají některé z těchto rodin v dnešním světě v rukou obrovskou moc. Lze tedy předpokládat, že se jedná o jádro toho, co dnes nazýváme slovem ilumináti. Nicméně, je možné v jejich případě také hovořit o spiknutí proti lidstvu, jehož cílem má být nastolení Nového světového řádu? Následuje citát z autobiografického díla Davida Rockefellera s názvem “Memoirs“, který by tuto otázku mohl zodpovědět:

“Po více než sto let využívají ideologičtí extremisté na obou stranách politického spektra takových událostí, jako je například mé setkání s Castrem k tomu, aby útočili na Rockefellerovu rodinu kvůli tomu, že má, jak tvrdí, přílišný vliv na americké politické a ekonomické instituce. Někteří věří, že jsme součástí spiknutí proti zájmům USA, nazývají mě a členy mé rodiny “internacionalisty”, kteří spolupracují s dalšími na vytvoření jedné integrované globální politické a ekonomické struktury – jednoho světa, chcete-li. Pokud by toto byla moje vina, tak jsem vinen a jsem na to hrdý.”
– David Rockefeller, Memoirs

Závěr

Příběh iluminátů byl nesčetněkrát zpochybňován i odhalován, potlačován i rozšiřován, zesměšňován i zveličován – to vše v závislosti na autorovi a na tom, zda jsou jeho “obhájci” nebo “kritici“. Získat absolutní pravdu o skupině, která měla navždy zůstat tajemstvím, je poměrně náročné a chce-li tak člověk učinit, musí využít svůj plný potenciál mrštného usuzování a rozlišování, aby oddělil fakta od domněnek a výmyslů. Vhledem k tomu, že není možné najít odpověď na všechny otázky týkající se iluminátů, tento článek považujte za prostý pokus vykreslit o něco ostřejší obraz tohoto řádu a zároveň představit důležitá fakta, která se k němu vztahují.

Dnešní politická atmosféra je zcela odlišná od doby Weishaupta a amerických otců zakladatelů, přesto je stále možné mezi nimi nalézt mnoho podobností. Zatímco bavorští ilumináti údajně odsuzovali politický a náboženský útlak ze strany Vatikánu, je zde zatím formován zcela nový druh útlaku. Vzhledem k tomu, že jsme svědky toho, jak se demokracie spojují, aby vytvořily jednu světovou vládu, jak jsou svobody a soukromí nahrazovány “bezpečnostními prvky” a high-tech “dozorem” (sledováním a odposloucháváním), jak dnešní školy zcela vylučují kritické myšlení svých žáků, jak masové sdělovací prostředky mlží a dezinformují občany, jak tajné operace páchají zločiny proti lidskosti a jak se všechny velké protesty zvrhávají v násilné akce díky roztoucímu policejnímu státu, je potom snadné dojít k závěru, že v současné době je zaváděn podobně represivní systém. Skutečně ilumináti “osvobodili” západní svět od útlaku Vatikánu nebo prostě jen pokračovali v jeho stopách?

“Menšina, vládnoucí třída přítomnosti, má školy a tisk, obvykle také církev, pod palcem. To jí umožňuje organizovat a ovlivňovat city mas, a udělat si z nich svůj nástroj.”
– Albert Einstein, dopis Sigmundu Freudovi, 30. července 1932

Překlad: raja, Zdroj: 1