Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Jak rodili eskymáci
Za poslední desetiletí se mnoho eskymáckých tradic souvisejících s těhotenstvím a mateřstvím změnilo, přesto je velmi zajímavé ohlédnout se o nejméně půl století zpět a podívat se, jak dříve Eskymáci přicházeli na svět.
Tento článek je přejat ze stránek Aluška.org
[wp_ad_camp_2]
,,Jen žena sama ví, jak jí můžeme pomoci”.
Tak by se dala shrnout filozofie Eskymáků, která vychází z toho, že každá žena musí přesně vědět, co se v ní v souvislosti s těhotenstvím a porodem odehrává. Bylo nesmírně důležité, aby budoucí maminka přesně věděla, jak porod postupuje, protože vzhledem ke kočovnému životu eskymáků velká část žen rodila sama bez pomoci někoho jiného.
Eskymácké ženy si proto předávaly moudrosti a zkušenosti související s těhotenstvím a porodem z generace na generaci a první rady většinou Eskymačky dostaly již v pubertě. Díky tomu většina budoucích maminek věděla o těhotenství poměrně brzy.
Těhotná žena měla v eskymácké komunitě výjimečné postavení – byla chráněna, opatrována a byla osvobozena od těžších prací, které by jí nebo dítěti mohly ublížit.
I Eskymáci – stejně jako každá jiná kultura – měli své pověry související s těhotenstvím.
Budoucí maminka například nesměla vyjít po celé těhotenství z domu pozadu, jinak by se miminko narodilo koncem pánevním. Také se věřilo, že čím častěji se těhotná žena miluje se svým manželem, tím se dítě v děloze lépe vyvíjí a roste. Pokud těhotná žena začala něco šít nebo vyšívat, měla práci dokončit ještě před porodem. Jestliže to nestihla, porod měl být únavný a zdlouhavý. Těhotná maminka však podle Eskymáků mohla ovlivnit délku porodu už během těhotenství: pokud chtěla rychlý a hladký porod, neměla dlouho sedět na jednom místě, měla být aktivní a čilá.
[wp_ad_camp_2]
Pro Eskymačky byl pohyb důležitý i u porodu samotného. Budoucí maminka měla ke zmírnění porodních bolestí chodit nebo se pohybovat, ale nesedět na místě. Samotný porod probíhal vždy odděleně, aby maminka měla soukromí. Někdy u porodu byla s budoucí maminkou starší žena. Průběhu porodu však moc nepomáhala, působila spíš jako psychologická podpora.
Místo porodu záviselo na ročním období – v létě měla maminka k dispozici speciální stan, v zimě igloo, které musel vytvořit budoucí tatínek. Jak stan, tak i igloo byly postaveny jen pro narození jednoho dítěte a nebyly využívány k jinému účelu. Podlaha byla pokryta kůžemi z jelenů karibu a podle toho, co mamince během porodu lépe vyhovovalo, mohla si vybrat ze tří tradičních poloh. Některým maminkám vyhovovala poloha v dřepu, jiné dávaly přednost poloze na boku se zvednutým pokrčeným kolenem. Nejčastější poloha byla v kleku na polštáři z jelení kůže. Většina eskymáckých žen považuje polohu na zádech za velmi nepřirozenou.
[wp_ad_camp_2]
Novorozené miminko bylo důkladně umyto a zabaleno do králičí a pak do jelení kůže. Stará eskymácká tradice zakazovala připravovat oblečení pro ještě nenarozené dítě, proto oblečení pro miminko šily příbuzné dítěte až po jeho narození.
Ve stanu nebo igloo, kde se dítě narodilo, zůstávala maminka s miminkem jestě asi měsíc po porodu. Nesměla vykonávat žádné práce, měla se jen starat o dítě a odpočívat. O maminku samotnou se staral manžel, bydlel však odděleně.
Po měsíci se maminka i s miminkem přestěhovala k ostatním a nového člena rodiny všichni přivítali potřesením ruky. Narození dítěte bylo pro Eskymáky velikou událostí. Bylo jedno, jestli se jako prvorozené dítě rodiny narodil chlapec nebo holčička. Chlapec mohl pomáhat lovcům a holčička zase s péčí o mladší sourozence.
Jméno dostávalo dítě až osmý den po narození, bylo pokřtěno šamanem a obvykle bylo pojmenováno po nedávno zesnulém příbuzném. Eskymáci věřili, že dítě tak získá vlastnosti zemřelého. Rodiče také mohli dát dítěti jméno po žijícím členu rodiny, v takovém případě dostávalo dítě od této osoby dar.
[wp_ad_camp_2]
Eskymácké maminky kojily své děti do té doby, než přišlo na svět další dítě nebo do dvou až tří let. Byla to výhradně maminka, která se starala o novorozené děti, když byly dětem tři měsíce, část péče o dítě se rozdělila mezi svobodné sestry maminky nebo babičky dítěte. Díky tomu si dítě lépe zvyklo na širokou rodinu a mělo možnost poznat celou paletu nejrůznějších citů.
V dnešní době většina eskymáckých žen dává přednost péči lékářského personálu a odjíždí porodit své děti do porodnice. Vzhledem k tomu, že většina porodnic je dost daleko od bydliště budoucí maminky, ukazuje se, že maminky by rády uvítaly komfort porodit své dítě doma, ale za asistence školené porodní asistentky.
[wp_ad_camp_2]
Vypadlo z toho niečo dôležité – eskimácka žena po pôrode zjedla vlastnú placentu, čo zabezpečilo jej aj jej dieťaťu dostatok látok pre tvorbu kvalitného mledziva – základných látok pre imunitu. V prírode to inštinktívne robia aj bylinožarvce – zároveň tým likvidujú pachovú stopu, ktorá by mohl prilákať k ležovisku predátorov. Ďalšia vec – eskimáci sa umývali vlstným močom. Vzácnemu hosťovi ponúkli vlastnú ženu, čo keď dotyčný odmietol – považovali za vrcholnú urážku. Iný názov pre tieto etniká – Samojedi – vznikol vďaka mynej predstave, že sú to kanibali a že svojich starých nechávajú v časoch núdze zomrieť-zmrznúť na kryhe. Pravda je taká, že starí sú u nich vysoko vážení ako zdroj vedomostí na prežitie. Ale v ťažkých časoch, keď išlo kvôli hladu o prežitie potomkov – starí dobrovoľne volili smrť, aby pomohli prežiť vnukom. Pre nich, ako duchovné národy veriace vo večný život to nebol problém – brali to len ako prechod do iného sveta. Detto severoamerickí indiáni – mali rituál samoopustenia sa – vypustenia duše /čo kultúrne nie je to isté, čo psychogénna smrť, aj keď mechanizmus je rovnaký/ – so súhlasom Manitua – ktorý keď rozhodol, že ešte pre niečo musia žiť, tak sa z tohto rituálu smrti vrátili a hľadali spôsob ako ďalej pomáhať svojim.
Mediálne najznámejšou postavou Eskimákov bol Nanuk /podľa neho pomenovaná naša zmrzlina/ – ktorý sprevádzal Amundsenovu výpravu na Severný pól.
Nanook of the North (1922) – Classic Documentary /Robert J. Flaherty/
https://www.youtube.com/watch?v=m4kOIzMqso0
Dává smysl že hodně izolované kmeny nabízí cizincům svoji ženu, protože potřebují nový genom, aby se nemnožili mezi sebou a nedegradovali. Šlo o zachování jejich rodu, o přežití v extrémních podmínkách. Museli využít každou novou krev která přišla, neměli jednoduše na výběr, jinak by po pár generacích zbyla hrstka slabých a postižených chudáků, co by v tamních podmínkách neobstáli. Tihle lidé věděli moc dobře, co a proč dělají, nebyli to žádní blbci.