Jak velký chaos propukne?????

Byl to možná jeden z nejpřízračnějších dnů v moderních evropských dějinách: jeden ze států dobrovolně zhoršil vztahy s 18 dalšími a použil k tomu jejich společnou měnu. Co to bude znamenat pro Řeky, Evropu nebo svět?

Řecký ministr financí Janis Varufakis výsledek nedělního referenda – navzdory silnému tlaku a zastrašování ze strany unijních politiků i médií (nebo právě proto?) se v něm přes 61 procentŘeků vyslovilo pro odmítnutí podmínek další finanční „pomoci“ – označil za „velkolepé, velké ANO demokratické, racionální Evropě,“ velké NE „dystopické vizi eurozóny, která funguje jako železná klec pro lidi“, za rozhodnutí, které obnovilo „důstojnost řeckého národa“. A vzápětí naplnil svůj dřívější slib a podal demisi: „Krátce po referendu jsem byl informován o určitých preferencíchněkterých účastníků euroskupiny a určitých „partnerů“, kteří by dali přednost mé „absenci“ při dalších jednáních; premiér tento názor považuje za potenciálně přínosný pro možnost dosažení dohody. Proto dnes opouštím ministerstvo financí.“

Tento krok je plně v souladu se snahou premiéra Alexise Tsiprase uzavřít dohodu s Velkou trojkou, tedy Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí,co nejdříve po oznámení výsledků referenda. Jak zareaguje Brusel, není zatím jasné. Předseda Evropské rady Donald Tusk svolal- na přání německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Francoise Hollanda — na úterý summit eurozóny, přičemž Evropská komise se omezila zatím jen na vágní oznámení urgentních telekonferencí „mezi demokraticky zvolenými lídry ostatních 18 států eurozóny a vedoucími činiteli institucí EU“. Jejich jednání budou jistě napjatá, neboť, slovy britského The Guardian, „Tsiprasovo jasné vítězství zpochybnilo moc Německa, Francie, Itálie a zbytku eurozóny, a pro mainstreamové elity EU se proměnilo v noční můru“.

Poddají se Brusel s Berlínem?

Faktem je, že triumf NE v poměru 61 ku 39 procentům je nejen mnohem výraznější, než sepůvodně očekávalo, ale zároveň je i o to silnějším odmítnutím dosavadní unijní politiky drastických škrtů, která se soustředila nikoli na prosperitu Řecka, ale především německých a francouzských bank. Referendum přitom posílilo vyjednávací pozici Tsiprasovy vlády a míčpřehodilo na unijní půlku, konstatují například analýzy banky ANZ v době, kdy euro už padá a totéž se očekává i u evropských dluhopisů: „Evropa se buď (požadavkům Řecka) poddá, nebo Řecko zkrachuje. Je to na vás, Merkelová.“

Osud Řecka, potažmo jeho bank a celého bankovního systému, konkrétně závisí na tom, zda mu Evropská centrální banka v nejbližších dnech poskytne další úvěry. V opačném případě nastane vystoupení z eurozóny. Svou roli bude mít i reakce „finančních trhů“: německý index Dax už padá a nejistý je osud dluhopisů Španělska, Portugalska a Itálie. Pokud by tyto země – z hlediska finanční budoucnosti obvykle jmenované zároveň s Řeckem – následovat řecký vzor, může Grexit fakticky „nakazit“ i ostatní slabé státy eurozóny, změnit v budoucnu jejich politické vedení a současně rozvalit vše, o co se dosud Unie opírala. Ve finále se tak řecké referendum může stát spouštěčem událostí, které postihnou celou Evropu, v níž přitom ale Řekové mohou jasně vidět, že státům bez eura se daří mnohem lépe než jim.

Svůj význam přitom určitě sehrává fakt, že Velká trojka celé měsíce nutila MMF utajovat studii, podle níž Řecko ke své záchraně nepotřebuje další drastické škrty, ale naopak výrazné odpuštění dluhů a odklad splátek zbývajících úvěrů o dvacet let. Pokud by se totiž MMF vydalo touto cestou, nepochybně by tím otevřel Pandořinu skříňku a k Řecku by se do fronty přidaly další potenciálně zkrachovalé státy pod hlavičkou PIIGS, tedy kromě Řecka také Portugalsko, Irsko, Itálie a Španělsko. Je asi příznačné, že zatímco Berlín a Brusel dál trvaly na drastické politice vůči Řecku a riskovaly tím i Grexit, zveřejnění analýzy MMF si prosadily Spojené státy, kteréchtějí udržet eurozónu, EU ale především NATO, pohromadě – aniž by ovšem musely na řešení problémů přispět alespoň jedním dolarem.

Pokud bude chtít Velká trojka předejít těžko řešitelné krizi PIIGS, stačilo by, kdyby kývla nanávrhy Tsiprasovy vlády (mimochodem takřka shodné s analýzou MMF). To by ale byla jasná a přiznaná prohra Angely Merkelové coby „královny Unie“, a tak přední němečtí politici raději mluví o výsledcích referenda coby o „katastrofě“. Podle ministra hospodářství, sociálního demokrata Sigmara Gabriela, Tsipras referendem „spálil poslední mosty, po nichž by Řecko a Evropa mohly jít ke kompromisu“, německý šéf Evropského parlamentu Martin Schulz má za to, že Řeckunezbývá než nucený odchod z eurozóny: „Budou muset zavést jinou měnu, protože euro už nebude k mání jako platební prostředek,“ zdůraznil. A nezůstal jen u toho: „Bez peněz nebudou vypláceny mzdy, přestane fungovat zdravotnictví, zastaví se veřejná doprava a nebudou moci dovážet důležité zboží, protože nebudou mít čím platit,“ varuje Schulz, v posledních dnech asi nejhlasitější unijní „hrozič“.

Systém je rozbitý

Zdá se tedy, že aktuálně se mezi EU a MMF vedou vášnivé spory o tom, jak dál, přičemž se navíc ještě všichni dívají na Berlín a čekají na jeho verdikt, byť americká banka Goldman Sachs předjímá výsledek a tvrdí, že Řecko v eurozóně zůstane. Pokud by se tak ale přece jen nestalo, nastoupí Řekové několikaměsíční proces návratu k drachmě. Podle některých informací už britská firma De La Rue, která tiskne na 150 světových měn, už dostala zakázku na výrobu drachem, ale nechce se k těmto spekulacím vyjadřovat. Asi nejlépe ale nynější situaci shrnul někdejší italský premiér a šéf Evropské komise Romano Prodi: „Pokud EU nedokáže vyřešit malý problém o velikosti Řecka, co to znamená pro celou Evropu?“

Příští dny v EU budou napínavé, tím spíš, že finanční krize už mezitím naplno propukla v Asii – čínské akciové trhy během tří týdnů propadly o 30 procent, přičemž zmizel „papírový majetek“ v hodnotě 2,3 bilionu dolarů, což je desetkrát více než HDP Řecka“. A vždy, kdy čínské akcie drasticky klesaly, následovala mnohem větší krize v USA. Už se mluví o té dluhopisové, jejíž rozměr je odhadován až na 100 bilionů dolarů. Mimochodem, drtivá většina Američanů už nevěří v systém vlády, ekonomiku, média, banky, korporace, náboženské instituce a vlastně ve vše, co považujeme za neotřesitelné instituty „demokratické“ společnosti. V Řecku nebudou nálady nejspíš nijak zásadně odlišné. Jinými slovy, dosavadní systém je rozbitý.

Převratná doba v globalizací propojeném světě.